Článek
Jsem Veronika (29), s přítelem Lukášem (32) bydlíme v bytovém domě už čtyři roky. Čekáme miminko a plánujeme tu zůstat minimálně, než půjde do školy. Máme psa, stafordšírského bulteriéra Rockyho, který je výstavní a nikdy nikomu neublížil. Naopak se snažíme udržovat okolí domu hezké a čisté, sami sbíráme i cizí výkaly.
Bohužel starší sousedé se chovají úplně opačně. Neustále kouří z oken a balkonů, takže nemůžeme pořádně vyvětrat byt, natož připravit pokojíček pro dítě. Několikrát jsme je slušně požádali, aby kouřili jinde, ale reakce byly vždy jen nepříjemné komentáře nebo ignorace.
Ještě horší jsou jejich psi, kteří běhají venku bez vodítka. Několikrát Rockyho napadli, když jsme ho venčili, a místo omluvy jsme slyšeli jen výmluvy, že jsou jejich psi malí a nic se nestalo. Po chodnících je díky nim doslova minové pole, což nám opravdu vadí.
Na nás se dívají přísně, když přijede kurýr s balíkem nebo nákupem - ale sami nemají problém nechat auto vprostřed ulice čtvrt hodiny, protože povezou paní k doktorovi a s její nadváhou asi nedojde 20 metrů k nejbližšímu parkovacímu místu. Udělat to my, tak už křičí z okna „co kdyby přijela sanitka“.
Když jsme nedávno navrhli na schůzi SVJ několik vylepšení domu, například fotovoltaiku na střechu, aby se snížily náklady na energie, okamžitě vše odmítli s tím, že je to zbytečné utrácení.
Jsme unavení z věčných konfliktů a doufáme, že se situace změní. Nechceme žít ve věčném napětí, když čekáme rodinu. Chceme jen klidný a zdravý domov.
