Článek
„Byl jsem farář, ale syn skončil ve vězení za vraždu. Možná jsem jako otec selhal.“
Petr (50) býval dlouhé roky farářem na Mostecku. Jeho práce mu přinášela nejen radost, ale i hluboký smysl života, zejména když pracoval s místními dětmi. V kostele, na kroužcích a táborech rozdával Petr klid, pochopení a laskavost. Paradoxně doma se mu to tolik nedařilo. S vlastními dětmi býval často přísný, občas výbušný a trpělivost mu docházela rychleji, než by si přál.
Nejmladší syn Ondřej byl paradoxně nejklidnější ze všech. Možná proto, že na něj už Petrovi zbývalo nejméně energie, a tak se nejvíc starala manželka Dana. Prostřední dcera Lucie je dobrá duše, ale v pubertě jako by dělala všechno natruc. Založila rodinu příliš brzy, což sice Petrovi a Daně přidělalo vrásky, ale vnouče nakonec jejich vztahy výrazně zlepšilo.
Nejstarší syn Michal byl ovšem úplně jiná kapitola. Už od puberty byl problémový, často agresivní a zkoušel hranice, kam až může zajít. Nikdo dlouho netušil, jak hluboko může spadnout. Na Mostecku nebylo jednoduché vyhnout se špatné partě, a Michal té své propadl naplno. Drogy, drobné krádeže a nakonec i závažné zločiny. Petr a Dana byli zoufalí, ale ani v nejhorším snu je nenapadlo, co se stane.
Jednoho dne přišel Petrův životní zlom. Michal pod vlivem drog přepadl benzinku. Když ho čerpadlář překvapil rychlým pohybem, Michal zpanikařil a bodl. Muž bohužel zemřel, protože si nebyl schopen zavolat pomoc a dlouhé hodiny nikdo další nepřijel. Michala rychle dopadli a odsoudili k dlouhému trestu.
Petrova rodina se během okamžiku rozpadla. Dana odmítla syna vidět a nechtěla o něm ani slyšet. Petr se ocitl mezi dvěma ohni. Jako farář byl nucen opustit Mostecko, pověst ho ale dohnala i v novém působišti ve velkém městě. A tak se stěhovali ještě jednou, tentokrát daleko od původního domova. Petr se vzdal své milované práce a našel si zaměstnání v historicko-vzdělávací instituci, kde doufal v klid a anonymitu.
S manželkou se téměř rozvedli, ale nakonec spolu zůstali, i když jizva na jejich vztahu pořád bolí. Petr dál pravidelně navštěvuje Michala ve vězení, snaží se mu pomáhat s výkonem trestu a plánují spolu, co bude, až se jednou dostane na svobodu. Petr stále věří, že šlo o tragickou mladickou chybu. Ve skrytu duše ale tuší, že chyba mohla být i v jeho výchově, což si ani on, ani Dana otevřeně nepřiznávají.
Po dvou stěhováních napříč republikou se zúžil i jejich okruh přátel. Někteří z těch, co zbyli, možná vědí, že kořeny Michalových problémů sahají hluboko do rodinných vztahů. Nahlas to ale neřeknou. Petr dnes žije s pocitem těžké viny, kterou možná nikdy nedokáže úplně setřást.
