Článek
Znali jsme se od střední, ale dohromady jsme se dali až na vysoké. Adam byl ten klidný, zemitý typ, co vždy drží slovo. Já byla ta chaotická, spontánní, která zapomínala hesla a ztrácela klíče. Doplňovali jsme se. Milovali jsme se.
Nebo jsem si to aspoň myslela. Do chvíle, než jsem otevřela e-mail, který mi změnil život.
Týden předtím
Nic nenasvědčovalo tomu, že se něco děje. Plánovali jsme víkend na Šumavě, Adam mi večer četl nahlas z knihy, kterou jsme si oba zamilovali, a já usínala s pocitem bezpečí. Jediný stín bylo to, že poslední dobou často koukal do telefonu a občas odcházel mluvit ven. Ale vysvětloval to tím, že řeší něco v práci.
Věřila jsem mu. Bez výhrad.
E-mail přišel v úterý
Předmět byl jen: „Nevěříš, viď?“
A odesílatel anonymní: nevidišcojenasocihlediskutečně@seznam.cz
Tělo zprávy bylo prázdné. Jen příloha. Fotka.
Otevřela jsem ji.
Byl na ní Adam. S jinou ženou. V restauraci, kterou jsem znala – byla za rohem od jeho kanceláře. Seděli blízko u sebe. Ruka na stehně. Její úsměv. Jeho pohled.
A co bolelo nejvíc – na stole byly dva zákusky. Jahodové řezy. Moje nejoblíbenější. Nikdy mi je nekoupil.
Popření
Neřekla jsem mu to hned. Potřebovala jsem si být jistá. Hrála jsem si na klid, dál plánovala výlet, usmívala se. Ale uvnitř mě to hlodalo.
Další den přišel druhý e-mail. Bez textu. Jen video.
Adam a ta žena. Ve výtahu. Drželi se za ruce. Políbili se. Krátké, tiché, ale dost výmluvné.
Konfrontace
Večer jsem mu podala mobil. Ukázala fotku. Pak video.
Dlouho mlčel. Díval se na mě a pak řekl:
„Já nevím, jak to začalo. Nechtěl jsem ti ublížit.“
Ta slova mě zasáhla víc než samotná zrada. Nechtěl ublížit? A přesto lhal. Týdny. Možná měsíce.
Rozchod
Odešel ještě tu noc. Nepřesvědčovala jsem ho, neplakala. Jen seděla na posteli, kde jsme ještě včera leželi spolu.
Měl věci u mě skoro dva roky. Ráno po něm nezbylo skoro nic. Jen zmačkané povlečení a vůně, která zůstala na polštáři.
Závěr
Už je to rok. Nikdy jsem nezjistila, kdo mi e-maily poslal. Zkoušela jsem to – IP adresa byla zamaskovaná, účty zrušené. Možná přítelkyně té ženy. Možná někdo, kdo věděl pravdu a chtěl mě varovat. Možná sám Adam. Třeba chtěl, abych to zjistila, ale neměl odvahu mi to říct.
Jednu věc ale vím jistě:
Byli jsme pár snů. Ale některé sny jsou lži, které si říkáme, abychom přežili den.
