Článek
Počátkem letošního února na mimořádném summitu EU představil premiér Petr Fiala českou iniciativu umožňující další dodávky munice na Ukrajinu, která již více než dva roky vzdoruje ruské agresi. Jednalo se o myšlenku nahrazení slábnoucích zbrojních dodávek již částečně vyčerpaných států NATO municí ze států mimo alianci, které nechtějí riskovat přímou podporu Ukrajiny.
Zpočátku nebylo zcela jasné, zda jde o součást psychologické války, nebo o reálný plán organizovaný českými politiky. Prvotní dojem ušlechtilosti tohoto plánu kazí několik drobností, které naznačují spíše promyšlený kalkul pro zisk politických bodů nebo částečnou neschopnost samotných organizátorů.
Česká muniční iniciativa
Myšlenku nejprve zmínil Petr Fiala, a když ji náš premiér představil kolegům v Evropské unii, vyvstalo několik základních otázek. Kde bude tato munice nalezena a za jaké peníze bude zakoupena? Konkrétnější obrysy iniciativa získala na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde prezident Petr Pavel oznámil, že česká vláda identifikovala 800 tisíc dělostřeleckých granátů.
Jenže státy, kde byla munice nalezena, ji nebyly ochotné prodat Ukrajině přímo. Nehrálo v tom roli neochota pomoci ani to, že by stály na straně Ruské federace, ale částečná ekonomická závislost na agresorovi. Ukázalo se to třeba v případě Ekvádoru, který po oznámení úmyslu dodat zbrojní dodávky Ukrajině čelil zákazu dovozu svých banánů do Ruska. Tato sankce nakonec přiměla Ekvádor změnit názor.
V celém procesu hraje Česká republika roli moderátora, který hledá investory i prodávající. Stát nebo i soukromý subjekt se na základě předložené ceny a nabídky může rozhodnout, zda za těchto podmínek munici pro Ukrajinu zakoupí.
Navíc na začátku roku, stejně jako nyní, je Ukrajina v situaci, kdy veškeré obranné i útočné akce jsou předem zmařeny kvůli nedostatku munice. Proti nim totiž stojí nepřítel, který pro potřeby války přetvořil celý svůj průmysl a všechny zdroje využívá k dosažení svých dobyvačných cílů.
Medializace je kontraproduktivní
Česká muniční iniciativa je prezentována jako bravurně zvládnutá informační a obchodní operace. Jenže v tomto případě je velmi tenká hranice mezi tím, kdy politici provádějí promyšlenou dezinformační kampaň proti nepříteli a kdy si budují vlastní image před veřejností i zahraničními partnery.
Součástí celého projektu je i síť dezinformací, kdy byly postupně vypouštěny protichůdné informace prostřednictvím médií světového věhlasu. Například původně se spekulovalo, že munici dodává Jihoafrická republika. Poté se objevila informace, že za dodávkami stojí Turecko. Ihned poté se zase zmiňovalo, že jde o zemi velmi blízkou Rusku.
Práce v takové míře na očích veřejnosti má výhody v tom, že Ruská federace si musí tyto informace ověřovat pomocí svých špionů a zdrojů. To je nákladný a složitý proces. Zároveň hrozí, že se jejich zdroje na cizích územích prozradí a nebudou moci ve své činnosti pokračovat.
Jenže kdyby informace o iniciativě zůstaly utajené, pro procesy by se nic nezměnilo. Navíc by Ruská federace musela pátrat po tom, kde vůbec začít hledat původ nových dodávek. Teď to však ví přesně a špionáž týkající se iniciativy vždy zahájí na našem území. Hrozí také, že se staneme ještě větším terčem hybridní války nebo sabotáží.
Naši politici však pravděpodobně potřebovali získat respekt českých občanů podporujících Ukrajinu a zároveň chtěli získat renomé na mezinárodním poli. Nejspíš se obávali, že zveřejnění tohoto úspěchu až po válce by pro ně bylo příliš pozdě. Proto riskovali a zveřejnili informace o muniční iniciativě.
Munice je v některých případech poruchová
Na konci září si ukrajinské velení armády dokonce na českou muniční iniciativu postěžovalo. Některé dělostřelecké náboje jsou poškozené. Vybuchují předčasně, což je noční můra každého dělostřelce. Dělostřelecké ostřelování mnohdy probíhá na vzdálenost několika desítek kilometrů.
Jenže když granát exploduje dříve, nejenže nemá žádný efekt, ale může prozradit pozice dané dělostřelecké baterie. Navíc pokud vybuchne příliš brzy, hrozí, že bude zničeno dělo a zraněna nebo zabita jeho obsluha. Ztráta profesionálních vojáků a děl může být pro Ukrajince nyní klíčová.
Když se podíváme na čísla, poruchovost dodané munice nepůsobí nijak hrozivě. Jedná se o 0,05 % nábojů, což představuje 5 střel z každých 10 tisíc vypálených. Ukrajinci však denně vystřelí až 5 tisíc střel. To znamená, že každý den mohou nastat více než dvě takové nehody. Přijít každý měsíc o více než 60 děl a jejich posádek je něco, co si Ukrajinci nyní nemohou dovolit riskovat.
Je samozřejmě dobře, že země, které podporují Ukrajinu a již nemají prostor pro vlastní dodávky, hledají alternativní cesty pomoci v podobě různých iniciativ. Právem můžeme být na naši vládu v tomto ohledu hrdí, ale je nutné přiznat si, že některé věci šlo provést lépe.
Anketa
Zdroje:
