Článek
U běžných lidí, když pořádáte oslavu a nikdo kromě vaší vlastní rodiny na ni nedorazí, můžete předpokládat, že nemáte příliš mnoho přátel. Podobné je to u politiků. Petr Fiala svolal na 13. března schůzi všech parlamentních stran, aby společně hledali shodu v otázce bezpečnosti státu. Opozice však dala jasně najevo, že shoda není možná, a Petr Fiala bude jednat pouze s těmi, s nimiž má v tomto ohledu totožná stanoviska.
Na schůzku odmítli dorazit předsedové ANO a SPD Andrej Babiš a Tomio Okamura. Z opozice dorazí pouze Ivan Bartoš, který byl ještě nedávno sám vicepremiérem a nemá tedy k vládě příliš daleko. Bude se tedy jednat o jakési koaliční jednání ve starém formátu. To bohužel nevěstí nic dobrého pro naši povolební budoucnost.
Fiala před dvěma týdny vystoupil s projevem k národu, v němž oznámil, že desítky let budovaný mezinárodní pořádek se drolí a musíme si uvědomit, že je opět o něco méně bezpečno. Bylo tedy pouze otázkou času, kdy dojde alespoň k pokusu o uspořádání podobné schůzky.
Jak ale vnímat neúčast většiny opozice na této schůzce? Buď je jim naše bezpečnost lhostejná, nebo na ni mají diametrálně odlišný pohled než současná vláda. První případ se spíše týká Andreje Babiše, který dlouhodobě podřizuje svou politiku výhradně názorům převládajícím u jeho voličů. Tomio Okamura se zase v otázkách bezpečnosti dlouhodobě rozchází s vládou a zpochybňuje naše členství v západních strukturách.
Mnozí by mohli namítat, že je úkolem opozice neshodnout se s vládou. To ale platí spíše pro témata, která nepřesahují otázku bezpečnosti státu. Lišit se mohou v pohledu na řešení krize bydlení, výši platů státních zaměstnanců nebo důchodů, ale v zásadních otázkách, jako je obrana, by se měli shodnout alespoň na tom, že hrozba existuje a je nutné se jí věnovat.
Například v sousedním Polsku si opozice se současnou vládou tvrdě vjíždí do vlasů, kdykoli je k tomu příležitost. Jakmile však jde o otázku bezpečnosti, dokážou se přesně shodnout na tom, kdo je hrozba a že ji musí brát vážně. Bohužel po celé Evropě můžeme sledovat vzestup antisystémových stran, které působí jako trojské koně snažící se rozkládat jednotný postup zevnitř.
Jelikož se blíží volby, mohl by být Petr Fiala podezříván, že schůzku svolal pouze jako předvolební tah. Výzvy, před nimiž nyní Evropa a celý svět stojí, je však nutné řešit ihned a není možné čekat, až volby skončí. Dokonce si myslím, že neměli být pozváni pouze předsedové parlamentních stran, ale i ti, jejichž strany se v průzkumech pohybují kolem hranice 5 % a mají šanci na podzim uspět. Alespoň by voliči i politici viděli, komu na bezpečnostní situaci skutečně záleží.
Navíc by pro ně možnost další platformy pro zviditelnění byla natolik lákavá, že by dorazili. Možná právě proto je ale Petr Fiala nepozval – jejich účast by mohla motivovat k účasti i ANO a SPD. Na ně je však v současné situaci možné (a to zcela po právu) ukazovat jako na strany, které podrývají bezpečnost. Vládní strany toho jistě využijí před podzimními sněmovními volbami.
Zdroje:
