Článek
Senioři jsou skupinou obyvatel, která je svými příjmy odkázána na to, co si zvládla našetřit za svůj pracovní život, na pomoc rodiny a na sociální dávku, která je obecně známá jako důchod. A jako sociálně citlivá společnost jim samozřejmě musíme pomáhat, aby mohli důstojně strávit závěr života. Každoročně jim tedy připadne nemalá část státního rozpočtu.
Jenže politici si z pomoci důchodcům udělali zbraň, která je má udržet u moci nebo je naopak vynést na politické výsluní. Vláda s opozicí už řadu let hrají politický ping-pong, kdy opozice obviňuje vládu, že seniorům přidala málo, a tvrdí, že oni by přidali více. Vláda se brání s tím, že přidává dostatečně.
Jenže u státního rozpočtu politici často zapomínají, jaké peníze ho tvoří. Státní kasa není soukromou peněženkou Andreje Babiše, Petra Fialy ani žádného jiného politika. Jsou to peníze nás všech, které stát získává z daní a jiných příjmů a pouze je přerozděluje.
A samozřejmě, pro politika, kterému jde hlavně o sebe, dává perfektní smysl nadbíhat seniorům sliby, jak moc jim přidá. Pokud mu jde o znovuzvolení. Senioři jsou totiž z hlediska voleb velmi disciplinovanou skupinou. K volbám v roce 2021 přišlo 69 % lidí ve věkové skupině 65+, zatímco z nejmladší skupiny 18-34 let jen 63 %. Celková volební účast tehdy činila 65,4 %.
Jenže nejedná se o krátkozrakou politiku, kdy úplatky jedné skupině brzdí rozvoj jiných skupin a celé společnosti? Důchody jsou samozřejmě důležité, ale nejedná se o investici. Tyto peníze nemají žádnou návratnost. Zjednodušeně řečeno, pokud by peníze, které se letos přidaly seniorům, byly investovány do něčeho s návratností, příští rok by se na starobní důchody dalo přidat více.
Navíc jsme to právě my, mladí lidé, kteří svou prací vydělávají politikům na uplácení našich prarodičů a v budoucnu rodičů. Jenže kdo zaplatí důchody nám, když stát není schopný vytvořit prostředí pro důstojný život mladých lidí? Už jen to nejzákladnější, jako je bydlení, je luxus, který si moji vrstevníci často nemohou dovolit. Není to o tom, že bychom nechtěli zakládat rodiny nebo jinak přispívat společnosti, ale dnešní podmínky jsou pro to naprosto nevhodné.
Politici sice často mluví o problémech, jako je nedostupné bydlení a další záležitosti, které mladé tíží, ale k reálným činům zatím nedošlo a ani to nevypadá, že by dojít mělo. A samozřejmě teď mě mnozí čtenáři budou považovat za neempatického člověka, který by bral seniorům, aby se sám měl lépe.
Často zaznívá argument, že dnešní senioři tuto zemi vybudovali. Právě díky nim můžeme dnes žít tak pohodlný život. A ano, nikdo nezpochybňuje, že generaci dnešních seniorů vděčíme za mnohé, jako jsou jaderné elektrárny, základy dálnic, přehrady a podobné velké projekty.
Ovšem jak má generace dnešních dvacátníků a třicátníků něco vybudovat, když státem vytvářené podmínky jsou zcela odlišné? Vezměme si člověka, kterému je dnes 65 let. Ten do produktivního věku dospěl v roce 1980.
Ve zmíněném roce 1980 činil státní rozpočet 157 184 693 000 Kčs. Pro kapitolu „Společenské služby a činnost pro obyvatelstvo“, do níž spadaly i důchody, byla vyčleněna částka 1 744 727 000 Kč, tedy 1,1 % rozpočtu.
V roce 2024 činil státní rozpočet 2 192 miliardy korun. Pouze na důchody bylo v tomto roce vynaloženo 695 miliard korun, což představuje 31,7 % z peněz určených na fungování státu. Tento nepoměr je ještě umocněn tím, že populace stárne a porodnost klesá.
Pokud se tento trend rychle nezmění, budou státní příjmy klesat, zatímco částka potřebná na důchody bude stoupat. Tím pádem bude ubývat i prostředků na investice s návratností a dostaneme se do spirály, ze které nebude úniku.
Navíc důležitou součástí našich státních rozpočtů jsou dlouhodobě úvěry, které si vlády na své fungování berou. A to nejsou žádné virtuální peníze. Tyto výdaje bude třeba nejen splatit, ale také pokrýt úroky.
Takzvaná obsluha státního dluhu činila v roce 2024 95 miliard korun. To je rovněž značná zátěž a dluh se navíc neustále prohlubuje. V překladu to znamená, že si půjčujeme více, než splácíme, a dnešní úroveň života si stát může dovolit jen díky tomu, že ji v budoucnu zaplatí další generace.
Je smutné sledovat, jak řada stran a hnutí naprosto neskrytě slibuje další zadlužování, například sliby na 13. důchod a podobné výdaje. A zároveň chybí politická síla, která by mluvila o podpoře mladých rodin, o nutnosti vytvářet investice s návratností nebo o řešení státního dluhu. Tyto tři věci jsou totiž cestou k prosperujícímu státu, který bude mít dostatek prostředků i na důstojné důchody.
Zdroje:
