Článek
Prezident republiky má podle Ústavy ČR jmenovat členy vlády na návrh premiéra. Tato formulace se během posledních let stala předmětem vášnivých debat. Nejviditelněji tomu bylo za prezidenta Miloše Zemana, který opakovaně odmítal jmenovat navržené ministry.
A nyní se podobná situace znovu objevuje – tentokrát v souvislosti s prezidentem Petrem Pavlem, který se vyjádřil, že by po volbách nemusel jmenovat ministry, kteří zásadně nesouhlasí s členstvím Česka v EU a NATO.
Zarážející však není samotná podobnost situací, ale naprostý obrat v hodnocení téhož přístupu ze strany některých opozičních politiků – zejména z SPD a KSČM.
Zemanovi činy
Miloš Zeman během svého působení na Hradě zablokoval několik ministerských nominací: Miroslava Pocheho (ČSSD, zahraničí), Michala Šmardu (ČSSD, kultura), Petra Hladíka (KDU-ČSL, životní prostředí) a dočasně i Jana Lipavského (Piráti, zahraničí).
Tehdy Zeman argumentoval politickými nebo osobními výhradami – někteří kandidáti mu prý nebyli dost kompetentní, u jiných mu vadily postoje k zahraničněpolitickým otázkám (například Izrael, Visegrád nebo vztah k Rusku). Opozice se tehdy dělila – části pravice i Piráti prezidenta kritizovali za překračování pravomocí, zatímco SPD a KSČM ho často hájily.
Tomio Okamura v roce 2019 Zemanovo odmítnutí Šmardy komentoval takto:
Myslím, že to je plné právo pana prezidenta. Právo diskutovat o jménech ministrů využívali i prezidenti Havel a Klaus.
KSČM tehdy mluvila o „bouři ve sklenici vody“ a upozorňovala, že prezident má právo zvažovat kandidáty a že situace není ústavně problematická.
Pavlovy náznaky
Prezident Petr Pavel letos v rozhovoru uvedl, že po volbách nebude automaticky jmenovat ministry, kteří zpochybňují členství Česka v EU nebo NATO – zejména na ministerstvech zahraničí a obrany.
Okamžitě následovala ostrá kritika z řad těch samých politiků, kteří dříve Zemanovy zásahy obhajovali.
SPD označila Pavlovy výroky za zásah do ústavního pořádku. Předseda strany Svobodní Libor Vondráček hovořil o možnosti ústavní žaloby. Kateřina Konečná (KSČM / Stačilo!) prohlásila, že Pavel „kádruje“ a že rozhodovat mají voliči, ne prezident.
Každý kandidát na vládní post bude muset projít jakousi ideologickou prověrkou. Kdo se neklaní NATO a Bruselu, má smůlu.
To, co bylo za Zemana obhajováno jako legitimní prezidentská pravomoc, je nyní vydáváno za útok na demokracii a svobodu. A to přesto, že Pavel se zatím zdržel jakéhokoliv konkrétního kroku – šlo pouze o obecný výhled, který navíc logicky vychází z jeho funkce vrchního velitele ozbrojených sil a jasně prozápadního směřování země.
Ústava nad politiky
Fakta mluví jasně: Miloš Zeman reálně odmítl několik ministrů – nejen pohrozil, ale skutečně zablokoval jejich jmenování, někdy i na měsíce. A tehdejší obhájci těchto kroků dnes horlivě obviňují Pavla, aniž by si všimli vlastní dvojakosti.
To, co tehdy označovali jako „státnické rozhodování“, dnes prezentují jako „ohrožení demokracie“.
Jde o důkaz toho, že některé politické strany nehodnotí činy podle principů, ale podle toho, kdo je vykonává. Pokud byl prezident blízký jejich směřování, obhajují ho. Pokud je prezident z jiného ideového spektra, i náznak stejných kroků tvrdě odsoudí.
Jenže takto to v civilizované demokratické zemi nelze. Ústava není bonboniéra, ze které si mohou politici vybrat pouze to, co jim „chutná“ a právě se jim hodí. Ústava je tu právě od toho, aby určovala pravidla hry. Ve fotbale bychom také jistě neobhajovali hráče, který vezme míč do ruky a hodí ho do branky – i kdyby byl z našeho oblíbeného týmu.
A i když je formulace o jmenování ministra přinejmenším vágní, odpovědnost za výběr ministrů by měla být na bedrech premiéra, nikoliv prezidenta. Proto stejně jako měl Miloš Zeman jmenovat všechny, které mu předložili premiéři, měl by tak postupovat i Petr Pavel – i když se osobně děsím, co by mohli někteří dnešní opoziční politici na klíčových postech předvádět.
Anketa
Zdroje:
