Článek
V současné době naši politici, ať už vládní nebo opoziční, občas nadhodí téma jednotné evropské měny eura. Kde jsou ale činy? Neustálé mluvení o tom, jak je tento krok nezbytný nebo jak by vedl ke ztrátě naší suverenity, nepřibližuje odmítnutí nebo přijetí nové měny ani o milimetr. Bohužel se z tématu stává pouze dojná kráva na laciné politické body u různých skupin voličů.
Často se na internetu i u svých známých setkávám s názorem, že by takto zásadní krok měl být schválen národem v celostátním referendu. Já s tím souhlasím a mělo by být tedy respektováno referendum z roku 2003. To se kromě samotného vstupu do unie zabývalo právě i společnou měnou.
Referendum
Volání po novém referendu je tedy projevem neúcty k výsledkům toho prvního. A ne, situace se nijak více nezměnila. Právě naopak se ukazují stále více výhody jedné společné měny napříč kontinentem. V roce 2003 jsme neměli ideální podmínky pro přijetí, ale dnes bychom se jim mohli velmi rychle přiblížit.
Politici, kteří chtějí přepisovat dřívější výsledky, ukazují, že si výsledků voleb váží pouze pokud jsou v jejich prospěch. Byli snad v roce 2003 voliči hloupější? Nebo nám zde snad někdo chce tvrdit, že nevěděli, o čem hlasují? Ani jedno není, doufejme, ve většině případů pravda.
To, že politici napříč politickým spektrem nebyli schopní ani ochotní za 20 let naplnit vůli občanů, není problém těch, kteří hlasovali, ale neschopnosti těch, co nám vládnuli. Otázka přijetí společné měny byla totiž vždy pevně spojena se samotným vstupem do společenství.
Referendum dopadlo naprosto jednoznačně. Bohužel nebyla vysoká účast, která pouze lehce přesáhla 55 %, ale to, že se na to tolik voličů vykašlalo, neznamená, že výsledky nejsou platné. Navíc volební výsledek byl jednoznačný a přesáhl 77 %, což předčilo veškeré odhady. Navíc následné šetření ukázalo, že výsledky se příliš nelišily v závislosti na věku ani vzdělání voliče.
Nástroj proti inflaci
Evropský kontinent byl kvůli ruskému útoku na Ukrajinu vystaven enormnímu zdražování. V důsledku energetické krize se růst cen podepsal na každém odvětví, se kterým se setkáváme. Růst inflace však nebyl všude stejný a vidíme jasný vzorec v tom, jak se špatná ekonomická situace projevovala ve státech s eurem i s vlastní měnou.
Inflace v zemích eurozóny, tedy těch, které za svou oficiální měnu přijaly euro, byla v prvním válečném roce 2022 na průměrné úrovni 8,4 %. Ve stejnou chvíli byla u nás inflace téměř dvojnásobná, 15,1 %. I když většina z našich obyvatel z toho obviňuje vládu, ať už tu minulou nebo tu současnou, i v dalších zemích bez eura vidíme podobnost.
Například Maďarsko se svým forintem mělo v tu samou dobu inflaci dokonce 25,7 %. Samozřejmě se nabízí možnost, že na vině je čistě proruská politika Viktora Orbána, ale to není pravda. Například Slovensko s podobnými názory mělo inflaci pouze 12,1 %. Jediný rozdíl mezi politikami Slovenska a Maďarska? Jeden z těchto států má euro a druhý ne.
Ať už věříme nebo nevěříme dalším faktům o výhodnosti eura, čísla přehlížet nemůžeme. Politici mohou lhát a manipulovat, ale statistiky nám nelžou nikdy. Mnoho argumentů pro společnou měnu může být subjektivních pro každého jednotlivce, ale nikdo jistě nepopře, že by chtěl, aby zdražování nebylo tak vysoké.
Budoucnost v zajetí politiků
Jsou u nás politici, kteří se označují za prozápadní, a ti často hovoří o nutnosti přijmout euro, abychom nezůstali na periferii celého společenství. Další politici, a to hlavně ti konzervativní, proti společné měně zbrojí a označují takovou možnost za národní tragédii a ztrátu suverenity.
Jenže, co udělali politici hájící vstup do eurozóny od našeho vstupu do Evropské unie? Nebo naopak co udělali jeho odpůrci proti jeho přijetí? Nikdo neudělal nic a jako vedlejší produkt tu máme téma, které prohlubuje názorovou propast mezi obyvateli. Tato situace totiž politikům vyhovuje.
Pokud by totiž zastánci eura tento krok udělali, přišli by o volební téma, na kterém si mohou získat liberální prozápadní voliče. Zároveň, kdyby odpůrci udělali cokoliv, co by přijetí jednotné měny zastavilo, přišli by zase o líbivé téma pro své konzervativní voliče.
A proto politici nedělají nic a pouze mluví. Vidíme tu symbiózu mezi opozicí a vládou, které se bezvýsledně přou o tomto tématu, aniž by kdokoliv udělal cokoliv. Jejich voliči sice mohou mít pocit, že když se o tématu mluví, tak se s ním něco děje, ale opak je pravdou.
Přijetí eura totiž není otázkou jednoho roku ani jednoho volebního období. Navíc to chce odvahu, která se u našich politiků hledá těžko. Jelikož nikdo zatím neinicioval žádný větší krok směřující k přípravě na změnu měny, tak se i rok 2030 začíná zdát jako spíše nereálný.
Anketa
Zdroje:
