Článek
Evropská unie by měla začít přípravy pro velký krok, který by nám poskytl zásadní výhodu v mezinárodním společenství. Tím je transformace unie ve federaci. Vznik Spojených evropských států by i nás Čechy vystřelil do čela žebříčku nejsilnějších ekonomik. Navíc by to usnadnilo zahraniční politiku s ostatními státy.
Pokud se podíváme na světové velmoci jako Rusko a Ameriku tak zjistíme, že mají jednu věc společnou. Jsou federacemi. Spojené státy americké tvoří 51 států a Ruskou federaci dokonce 85 samospráv, z čehož 22 je republik. To nám pouze ukazuje, že sjednotit 27 členských států Evropské unie by nemělo být nemožné.
Ztráta národní identity
Mnozí při debatách o federalizaci argumentují, že bychom ztratili svoji národní identitu. To podle mě není pravda. Samozřejmě, že bychom i po sjednocení do jednoho státu zůstali Čechy. Pokud se opět podíváme na obě světové velmoci, tak uvidíme, že tam si jednotlivé státy stále udržují svoji národní identitu a právní systémy.
Kromě národní identity mám i jiné, které nejsou nijak ovlivněny tím, že jsem Čech. Kromě toho, že jsem Čech, jsem i Moravák. A kromě toho jsem i Brňák a ty tři mé identity se navzájem nijak nevylučují. Nic by se pro mě nezměnilo, ani kdybych byl oficiálně Evropan, protože tím už jsem nyní také.
Přitom tradice a historie Brna a Moravy jsou celkem rozdílné oproti těm v Praze a v Čechách a ani velké kulturní rozdíly nám nebrání být v jednom státě. Stejně by nám rozdíly mezi jednotlivými státy neměly bránit v tom společně fungovat v jedné federaci.
Navíc právě to, že by byl nově vzniklý státní útvar federací, by stále existovaly národní vlády tak, jak je známe dnes. I v USA vidíme, že na některé problémy mají různé státy jiný pohled. Navíc by se reálně téměř nic změnilo. Evropa má totiž už v současnosti mnoho prvků podobných těm, které bychom očekávali spíše u suverénního státu.
Evropská unie nabízí už dnes svým občanům výhody státu
Evropská unie je založena na principech svobody a solidarity. Jako občané členských států máme právo se volně pohybovat v rámci Schengenského prostoru a stačí nám pouze platný občanský průkaz. Dokonce se můžeme kdykoliv přestěhovat a usadit se ve kterémkoliv koutě unie.
Stejně je to s podnikáním. Firmy mohou svobodně stavět pobočky v jakémkoliv státě. To je výhodou pro všechny, protože podnikatelé mohou získat nové trhy pro své prodeje. Zároveň vznik poboček zahraničních subjektů dává nové pracovní pozice například v regionech, které trpí vysokou nezaměstnaností.
Solidarita už v Evropských státech také funguje naprosto běžně. Empatie jednotlivých států se projevuje nejen slovy vyjadřujících podporu, například když Moravu zasáhlo ničivé tornádo v roce 2021, ihned přispěchali na pomoc Slováci, Poláci i Rakušané. Stejně tak my vysíláme své týmy v případech lesních požárů nebo jiných tragédií v okolních státech.
Ekonomická špička světa
V současnosti jsou na první příčce světové ekonomiky podle nominálního HDP Spojené státy americké. Ty měly v roce 2022 HDP 25 462 700 milionů dolarů. V desítce nejsilnějších ekonomik světa jsou hned 3 evropské státy. Těmi jsou Němci, Francouzi a Italové. Ti měli v roce 2022 sice HDP„pouze“ ve výši 8 865 527 milionu dolarů, ale musíme si uvědomit, že to jsou pouze 3 státy z 27.
Všechny státy unie měly v roce 2022 HDP dohromady totiž 16 773 070 milionů dolarů. Samozřejmě by se po sjednocení dalo předpokládat, že dojde ještě k navýšení díky zlepšení řízení ekonomiky. To by nás zařadilo na třetí místo těsně za Čínu, která měla ve stejném roce HDP 17 936 170 milionu dolarů.
Zahraniční politika
Během 1. světové války se Velká Británie stavěla negativně k rozpadu Rakouska - Uherska z prostého důvodu. Bylo pro ně totiž jednodušší jednat s jedním státem namísto několika. To stejné je momentálně ve vztazích okolních států k Evropě. Největších jednání se stejně účastní pouze Francie nebo Německo a ostatní státy jsou takto obcházeny a jejich role ztrácí na důležitosti.
Jednotný evropský stát by navíc díky transatlantickému spojenectví se Spojenými státy vytvořil největší a nejsilnější blok, který kdy na světě existoval. Nikdo by již nebyl ochotný zkoušet drolit vazby mezi jednotlivými státy a zpochybňovat spojenecké struktury. Také by se zlepšila obranyschopnost nejen před vojenskými údery, ale i proti hybridním hrozbám.
Státní zřízení
Velmi by záleželo, jaké státní zřízení by v takovém celku vzniklo. Když nebudeme počítat méně pravděpodobné varianty, jakými je například vznik Evropské monarchie, tak nám zbývají pouze dva reálné systémy. Těmi jsou parlamentní nebo prezidentský systém. I zde bychom si měli vzít příklad z Ruské federace a Spojených států amerických, kde je prezidentský systém.
Ten by totiž nejlépe umožňoval zachování národních parlamentů. Fungovalo by to tak, že na úrovni jednotlivých států by byl volen parlament se správou nad daným státem federace. Funkce prezidenta by nejspíše mohla zaniknout nebo se transformovat do funkce guvernéra. Na centrální úrovni by rozhodoval Evropský parlament společně s komisí. Vlastně by se mnoho nezměnilo. Musela by však vzniknout funkce prezidenta Spojených států Evropských, který by byl volen lidem.
Zdroje:
