Článek
Premiér Gruzie Irakli Kobachidze označil několik dní trvající protesty proti nově zvolené vládě za revoluci řízenou ze zahraničí. V gruzínském hlavním městě Tbilisi se již několikrát střetli proevropští demonstranti s policií. Obě strany sporu se přitom navzájem obviňují z toho, že jsou řízeny ze zahraničí. Podle protestujících je vláda proruská, zatímco premiér své odpůrce označuje za americké agenty.
Celý spor se rozhořel poté, co vláda rozhodla o pozastavení přístupových jednání do Evropské unie nejméně do roku 2028. Jedná se o podobnou situaci, jaká se odehrála v roce 2013 na Ukrajině a vedla k pádu prezidenta Viktora Janukovyče. Tehdy demonstrovaly stovky tisíc lidí na Majdanském náměstí v Kyjevě na podporu vztahů s EU.
Situaci navíc komplikuje opozice, k níž patří i dosluhující prezidentka Salome Zurabišviliová. Ta označuje výsledky voleb za neplatné a odmítá opustit pozici hlavy státu. Představitelé EU a USA vyjadřují znepokojení nad situací, zatímco bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv varuje před „ukrajinskou cestou“.
Situace v této postsovětské zemi se však od každodenní reality evropských občanů zcela liší. Aby lidé v EU pochopili současnou Gruzii, musí chápat její minulost. Tento stát s necelými čtyřmi miliony obyvatel má bohaté zkušenosti s Ruskou federací.
Rusové zde, podobně jako na Ukrajině, dlouhodobě podporovali separatistické regiony Abcházii a Jižní Osetii. Díky tomu měli kontrolu nad mírou destabilizace Gruzie, kterou mohli ovlivňovat podle toho, jak loajální vláda byla aktuálně u moci. Situace dospěla až do bodu, kdy gruzínský proevropský prezident v roce 2008 vydal rozkaz k útoku na jeden ze svých separatistických regionů, což vedlo k válce s Ruskou federací.
Tato země má tedy s Ruskem společnou minulost. Ironií celé situace je, že strana Gruzínský sen, která vyhrála poslední volby a nyní je označována za proruskou, byla tou samou stranou, jež v minulosti zahájila přístupová jednání s Evropskou unií. Situaci navíc komplikují zmrazené konflikty s Ruskem.
Přístup nové gruzínské vlády je spíše než proruský opatrný a pragmatický. V současnosti nelze říci, jak dopadne válka na Ukrajině a jak silná bude Ruská federace po jejím skončení. Gruzie se tak nachází v nezáviděníhodné situaci, kdy by se mohla stát další napadenou zemí.
Premiér Kobachidze zkrátka zvolil taktiku, podle níž v současnosti nebude svého souseda provokovat, a vyčkává, jak se situace vyvine. Spíše než proruské směřování vlády jde o opatrný balanc a vyčkávání na vývoj mezinárodní situace. Gruzie momentálně neví, zda bude pro ni lepší udržovat dobré vztahy s Ruskou federací, nebo s Evropskou unií.
Zdroje:
