Článek
V Polsku již od vítězství vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) v roce 2015 probíhá postupné přetváření veřejnoprávní televize (TVP) na nástroj vládní propagandy. Došlo k výměně řady novinářů za reportéry nakloněné vládě. Předseda strany PiS Jaroslaw Kaczyński dokonce jako šéfa TVP dosadil svého kamaráda Jacka Kurskiho po vyhraných volbách. Ten se netají tím, že ho s Kaczyńským pojí letité přátelství a nijak nezakrývá, že se setkávají několikrát za měsíc. Dokonce stáli bok po boku během oslav vítězství v posledních volbách. Kurski již sice není ředitelem, ale směřování, které nastavil pokračuje.
Co je to veřejnoprávní médium?
Media všeho typu tvoří 4. pilíř demokratických institucí. Veřejnoprávní média mají výhodu, že si je nemůže nikdo koupit, protože jsou financovány z veřejných peněz. Fungování spočívá na principech neutrality, objektivity, vyváženosti a dodržování etického kodexu.
Předvolební TV v Polsku
Polská veřejnoprávní televize moc vyváženost a nestrannost nedopřává. Bez jakékoliv kritičnosti chválí každé rozhodnutí vládní strany, jednání opozice označuje za špatné a celou ji rovněž označuje za škůdce. Kroky opozice, které by se obtížně kritizovaly se do TV nedostanou vůbec.
To na čem nejvíce záleží je, jaký prostor dostanou zástupci jednotlivých stran v televizním vysílání. Dle hodnocení polské odnože organizace Demagog, jež působí i u nás, nebyl v posledním čtvrt roce vůbec vyrovnaný.
Představitelé strany PiS měli ve sledovaném období čas na obrazovce 251 minut. Oproti ní hlavní opoziční strana Občanská platforma měla pouhých 10 minut. Není to o tom, že by byla diskriminován pouze hlavní konkurent vlády. Ani ostatním stranám nebylo dopřáno o moc více prostoru. Strana Nová levice, jež měla po straně Kaczyńského nejvíce času ve vysílání, měla pouhých 18 minut, což je téměř 14× míň než vládní strana.
Dá se tedy tvrdit, že veřejnoprávní televize v Polsku se stala pouze nástrojem vládní propagandy. Můžeme polemizovat, jestli to nakonec nepovede k mobilizaci lidí, kteří zvažují, že k volbám nepůjdou. Ať už hlasování dopadne jakkoliv, takovéto chování vládnoucí strany může mít hrůzné následky. Opoziční strany obecně mohou být tlačeny k tomu, aby si vytvářely vlastní kanály ke komunikaci s voliči. To by mohlo omezit veškerý obsah ve sdělovacích prostředcích na propagaci té či oné strany. Zbylo by tedy nejspíš jen politicky laděné a bulvární vysílání.
Kritika veřejnoprávní televize u nás
Mnoho lidí a politiků u nás kritizuje fungování naší veřejnoprávní televize. Obviňují ji, že nadržuje stranám vládní koalice a poukazují na reportéry ze zaujatosti.
Jenže tento dojem vytváří hlavně opoziční politici svými tvrzeními. Často se stává, že v přímém přenosu neříkají pravdu, a když jsou na tento fakt upozorněni, obviňují moderátory z toho, že je nenechají domluvit. Nebo se do debat, kam jsou pozvaní vůbec nedostaví, protože se nejspíš bojí pro ně citlivých témat.
Podle mě je naprosto v pořádku, když moderátor upozorní diskutující na nepravdu a opraví je. Sledující by mohl totiž nabít dojmu, že daná lež je faktem. To by naprosto pokřivilo vnímání politické reality, protože rozhodovat se ve volbách na základě lží není správné. Je to podobné, jako by vám prodejce auta lhal o stavu vozu, které by se vám rozsypalo hned po příjezdu domů. Navíc mají politici dostatek platforem, kde mohou lhát jak se jim zachce - od sociálních sítí po média jimi vlastněná.
Zdroje:
