Článek
Jistě není mnoho lidí, kteří by si přáli pokračování konfliktu na Ukrajině. Natož, aby si někdo přál zapojení okolních států do války. Další eskalace ruské agrese není něco, co by komukoliv pomohlo. Hlavně z důvodu, že by následně mohlo dojít k použití jaderných zbraní a pravděpodobnému konci lidské civilizace.
Jenže mír není jednoduchá záležitost. Je mnohem snazší rozpoutat válku, než ji ukončit. Hlavně, když obě strany nehodlají polevit ze svých požadavků, které jsou zároveň pro druhou stranu nepřijatelné. Takový mír pak mívá své důsledky, které by mohly celou situaci zhoršit. Domýšlí to ti, kteří si myslí, že mají zaručený plán, jak ho dosáhnout?
Mnoho našich spoluobčanů i politiků má o míru jednoduchou představu. Stačí přece přestat podporovat oběť, válka skončí a všechno bude zalité sluncem. Tato představa nejenže není fér, ale zároveň by přímo pro tyto lidi představovala mnohem více problémů.
Mír, který nebude spravedlivý, nevydrží dlouho
Představte si, že vás v noci probudí zvuky, které způsobuje lupič, který vám páčí dveře. Po kontaktování policie by vám bezpečností složky vyjádřily soucit a požádaly vás, abyste dveře raději otevřeli sami a nechali zloděje vzít si, co bude chtít. Mohl by se přece během neúspěšného páčení vašich dveří naštvat a nakonec se rozhodnout vás zranit.
Zní to absurdně? Asi stejně tak, jako vyzývat oběť vojenské agrese ke kapitulaci, aniž by si kdokoliv z těchto „mírotvůrců“ vzpomněl požadovat po agresorovi, aby přestal útočit. To je ovšem myšlenková realita mnoha lidí, kteří požadují zastavení dodávek materiální a vojenské pomoci pro napadenou Ukrajinu.
A zrovna u nás by měli mít lidé empatii pro nařizování složení zbraní ohrožené strany. Přece jen před druhou světovou válkou nás potkal stejný osud. Opustili nás spojenci a ještě ke všemu nám nařídili odevzdat území, jinak bychom byli označeni za původce války. Jak to dopadlo, víme všichni. Partyzáni, exilová vláda a atentáty, na které bylo odpovídáno terorem a zvěrstvy páchanými na civilistech.
Nikdo nemůže žádnému státu diktovat, aby se vzdal někomu, komu se vzdát nechce. Vždy by to totiž skončilo stejně. Jistě by došlo ke vzniku odboje, protože jsou Ukrajinci připraveni se bránit. Jejich akce by měly za následek další a další utrpení civilistů.
Ruskou nadvládu Ukrajinci nechtějí
Pokud se podíváme na vývoj po ruském vpádu na Ukrajinu, tak je jedna věc jistá. Ukrajinci jsou připraveni a odhodláni se bránit. Kdyby tomu tak nebylo, tak by se už dávno obrana zhroutila.
Jelikož se podařil postup ruských jednotek zastavit a udržet, je to díky dvěma věcem. První jsou samozřejmě západní dodávky a druhou je odhodlání, které Ukrajinci projevují v obraně. Kdo má tedy právo diktovat suverénnímu státu, aby se vzdal?
Nepřemýšlejme o Ukrajině jako o kusu hlíny. Ukrajina není jenom půda. Toto území je i domovem pro desítky milionů lidí, kteří zde žijí a mají také, stejně jako my, rádi svoji zemi. Nejde tedy předpokládat, že by ukončení podpory znamenalo okamžitý konec války. Pouze by to Rusům umožnilo získat další a další území, ze kterého by utíkali lidé před ruským terorem.
Následky nespravedlivého míru by byly katastrofou
Zatím podle humanitárních organizací opustilo Ukrajinu zhruba 6 milionu lidí. A ti stejní, kteří volají po zastavení dodávek pro bránící se stát, zároveň upozorňují na problémy spojené s migrací. Mají pravdu v tom, že jsou s migrací spojené mnohé problémy, které jsou různě závažné podle toho, jak je migrace zvládnuta vládou země, kam lidé přicházejí.
Současná migrační krize v důsledku ruského útoku na Ukrajinu je již druhá, které Evropa čelí v tomto století. Musíme si však uvědomit, že z Ukrajiny přichází jiní migranti než z Afriky. Většina příchozích z Afriky odešla ze své vlasti z ekonomických důvodů. Šlo tedy o ekonomické migranty, kteří se snažili přejít do bohatých zemí a tím zvednout svůj životní standard. Česká republika tedy nebyla cílovou destinací, ale pouze tranzitní zemí.
Z Ukrajiny však přichází jiní migranti. Oni totiž byli vyhnáni válkou, která jim zničila domy a zabila příbuzné a přátele. Oni nechtěli pryč, ale museli svoji vlast opustit ze strachu o svůj život. A nelze se jim divit. Stačí se podívat na fotky z okupovaných území, například z Buči, kde byly páchány válečné zločiny na civilistech. A nikde na Ukrajině není bezpečno, i když mnozí tvrdí opak. Každý týden dostáváme zprávy o tom, jak ruské rakety a drony dopadají po celém území Ukrajiny a cílí na energetickou infrastrukturu a civilisty.
Ukrajiny má 38 milionů obyvatel a většina se nechce podrobit tyranskému režimu, který je napadl. Uvědomují si ti, kteří si přejí prohru Ukrajiny, že by se mohlo dát do pohybu obrovské množství lidí? A kam by asi šli? Nejspíše by většina vyrazila do zemí, které jim jsou jazykově i kulturně blízko.
Každá vesnice, kterou Rusko zničí, znamená další příchozí na Slovensko, do Polska nebo k nám. V případě obsazení celého území Ukrajiny by se toto území mohlo v podstatě vylidnit a odstěhovat se do střední a východní Evropy. Těžko zvládáme současných necelých 400 tisíc Ukrajinců, kteří k nám přišli.
Zamysleli se tedy ti, kteří vidí mír v kapitulaci Ukrajiny, co bychom dělali, kdyby k nám přišlo násobně více lidí? V takové situaci by přímo k nám do České republiky mohlo přijít i několik milionů imigrantů. Je potřeba přemýšlet v dlouhodobých výhledech a nepodléhat těm nejjednodušším řešením, protože ty by mohly situaci zhoršit.
Zdroje:
