Článek
Bašár al-Asad je dnes již bývalý prezident Sýrie. U moci byl dlouhých 24 let a stal se prezidentem jako následník svého otce Háfize al-Asada. Bašár se však původně neměl stát vůdcem Sýrie, protože nebyl nejstarším synem. Po smrti svého bratra se však musel vzdát svého dosavadního života a připravit se na převzetí moci po svém otci, který už tehdy byl v pokročilém věku.
Budoucí diktátor se narodil v hlavním městě Sýrie, Damašku, roku 1965. Jelikož nebyl určen jako následník, mohl si užívat života plného luxusu a zároveň svobody, protože v centru pozornosti výchovy byl korunní princ. Bašár se tedy mohl rozhodnout, čím se v budoucnu stane, a měl k dispozici bohatství svého otce.
Rozhodl se, že se stane lékařem, což je ironické, protože nejprve chtěl lidem pomáhat, avšak v současnosti má na rukou krev statisíců obětí občanské války ve své zemi. Nejprve vystudoval lékařskou univerzitu v Damašku a následně odcestoval do Londýna, kde pracoval v nemocnici Western Eye jako oční lékař.
I když sám o sobě tvrdí, že je islámského vyznání, rychle si zvykl na západní způsob života. Arabské tradiční oblečení vyměnil za dobře padnoucí oblek. V britské metropoli dokonce poznal svou současnou manželku Asmu al-Asad. Kariéru lékaře mu zhatil osud, když jeho bratr zemřel při autonehodě a Bašár se musel vrátit do Sýrie, aby se připravil na převzetí moci.
Bašár al-Asad převzal moc 10. července 2000, měsíc po smrti svého otce. Přestože do něj byly vkládány velké naděje na liberalizaci země, Sýrie za jeho vlády zůstala diktaturou a policejním státem, kde se vedení země udržovalo u moci pomocí útlaku.
Když se v roce 2011 přelila vlna nespokojenosti v souvislosti s takzvaným Arabským jarem i do Sýrie, Bašár protesty tvrdě potlačil armádou. Tím však odstartoval občanskou válku, která vedla k rozvratu celé země a nakonec i ke konci jeho vlády. Situaci komplikovalo zapojení mnoha stran, které mezi sebou měly složitou síť spojenectví a konfliktů.
Jedním z klíčových hráčů byla Ruská federace, která na podporu Bašára al-Asada vyslala zhruba 10 tisíc vojáků včetně pilotů stíhaček. Ti dokázali prezidenta udržet u moci a částečně stabilizovat situaci. Válka tedy postupně zamrzla až do současnosti. Rusové však nepomáhali syrskému režimu z dobré vůle, ale proto, že potřebovali tamní území pro své aktivity v Africe.
Vše ukončila překvapivá povstalecká ofenzíva, která převzala vládu nad hlavním městem. Tím skončila vláda rodiny Asadů. Bašár al-Asad uprchl i s rodinou do Ruské federace, kde získal azyl. V současnosti je však velmi nejisté, jak se situace v Sýrii bude vyvíjet. Jednotky HTS, které převzaly hlavní město, sice tvrdí, že nastolí liberální demokracii, ale nesmíme zapomínat, že se jedná o odnož teroristické organizace al-Káida.
Zdroje:
