Článek
Vznik nové politické aliance Patrioti Evropy v Evropském parlamentu, složené z hnutí ANO Andreje Babiše, maďarského Fideszu Viktora Orbána a rakouské krajně pravicové FPÖ, odhaluje hluboké politické osamocení těchto stran na evropské scéně. Tento spolek je více než jen taktickou aliancí – je odrazem toho, jak se tyto strany stávají politickými vyvrhely, s nimiž si ostatní evropští hráči nechtějí nic začít.
Když se podíváme na důvody, které vedly k tomuto spojení, je zřejmé, že všechny tři strany sdílejí společnou agendu, která se ostře vymezuje proti současné evropské politice vedené bruselskými elitami. Patriotismus, suverenita a boj proti nelegální migraci jsou jejich hlavními hesly. To vše by samo o sobě nemuselo být problematické, kdyby nebylo prokládáno silnou dávkou populismu a nacionalismu, které tyto strany vyzdvihují.
Andrej Babiš se svým hnutím ANO opustil liberální frakci Renew Europe, což šéfka unijní frakce Valérie Hayerová označila za „dlouho očekávaný rozvod.“ Babiš se otevřeně staví proti migrační politice Bruselu a požaduje posílení suverenity členských států. To vše pod záminkou ochrany evropských hodnot a tradic. Podobně se vyjadřuje i Viktor Orbán, který předpokládá, že jejich nová aliance brzy získá významné postavení v Evropském parlamentu.
Je však těžké ignorovat fakt, že tato „patriotická síla“ je spíše spojením politických osamělců než skutečnou jednotnou frontou. Spojení s FPÖ Herberta Kickla, které je známé svým krajně pravicovým zaměřením, jen posiluje dojem, že se jedná o alianci těch, kteří nemají místo v mainstreamové evropské politice. To potvrzuje i odchod ANO z ALDE, což bylo původně volbou Babiše kvůli jeho francouzštině, jak sám přiznal.
Nová politická orientace ANO směřuje k radikálnějším partnerům, jako je Orbánův Fidesz nebo slovenský Směr. Tento posun může mít za následek radikalizaci rétoriky ANO, což by mohlo být nebezpečné pro vnitrostátní politiku i pro širší evropské vztahy. Odborníci, jako je Vít Dostál, varují před tímto trendem a upozorňují na možné důsledky.
Pokrytectví Andreje Babiše
Paradoxem celé situace je to, že Andrej Babiš vyráží do boje zejména proti migraci a proti Green Dealu. Jenže jsou to právě jeho europoslanci, kteří hlasovali pro. Názorový veletoč přesně zapadající do jeho populistické politiky. Zároveň se mnohokrát vyjadřoval ohledně migrantů tak, že je vlastně dobře, že přijdou, protože podpoří naši ekonomiku tím, že obsadí volná pracovní místa, která se nedaří obsazovat Čechy. Až to skoro vypadá, že máme dva Andreje Babiše. Jednoho, který je podnikatel a vidí zájmy podniků, a druhého, který se snaží oslovit většinovou populaci.
Možná to vychází z toho, že sám Babiš označuje své hnutí jako catch-all party, tedy že se snaží vždy cílit na většinovou společnost. Dá se to vnímat jako brilantní politickou strategii, nebo se to dá přirovnat k chování chameleona, který se vybarví podle toho, jak potřebuje a hodí se mu to.
Hnutí ANO je obecně fenoménem naší politiky posledního desetiletí. Zatímco naše ostatní strany se buď orientují na pravolevém spektru, nebo se zaměřují na několik konkrétních témat, tak Babiš a jeho polustraníci se vždy snaží mířit na většinu a vyvolat v ní emoce. Bohužel pro naši společnost cílí na negativní emoce.
Jeho neukotvenost a nepředvídatelnost jeho voličům očividně nevadí, protože preference hnutí ANO neustále stoupají nebo se drží na stejné úrovni. Může za to také to, že se jim daří likvidovat své politické spojence a jejich bývalí voliči nemají kromě ANO žádnou alternativu. Například jsme tento politický kanibalismus mohli vidět u KSČM a Sociálních demokratů.
Chudák Tomio Okamura
Vznik nové populistické a národně konzervativní frakce je na úrovni EU naprosto jedno, ale vliv bude mít jistě na naši domácí politiku. Tomio Okamura se již několik let přímo třepe na vládní post. Vypadalo to, že mu již nic nezabrání, aby byl jedinou možností pro koalici s ANO. Jenže jejich propad ve volbách do evropského parlamentu jenom utvrdil Andreje Babiše v tom, kdo bude jeho další oběť.
Pokud by se totiž podařilo do nové frakce získat i francouzské nacionalisty Marie Le Penové, tak je osud frakce ID nejistý. Jediný europoslanec za SPD by tedy mohl zůstat osamocen a nakonec by mu nezbylo nic jiného než se přidat k nově vzniklé frakci a tím ukázat, že Andrej Babiš je tím, kdo vede vlasteneckou scénu. Tomio Okamura by se tedy měl sbalit a doufat, že mu Jan Hamáček a Vojtěch Filip drží místo v politickém domově seniorů.
Silná gesta ukazující zoufalství
Závěrem, vznik Patrioti Evropy není jen o snaze prosazovat národní suverenitu a tradiční hodnoty. Je to především znak politické izolace těchto stran, které se stále více ocitají na okraji evropské politiky. Jejich společný postup může být vnímán jako akt zoufalství, kdy se politicky osamělí hráči snaží najít společný hlas v prostředí, kde jejich názory nejsou vítány.
Za silnými slovy o tom, jak tito politici jdou zachránit Evropu před zelenými levicovými „šílenci“, se skrývá pouze to, že jsou ve skutečnosti bezradní a nevědí kudy kam. Zatím to spíše vypadá, že tato malá frakce bude spíše stát bokem jako kůl v plotě, aniž by měla reálný vliv na jakékoliv dění.
Zatím se rozložení sil Evropského parlamentu stále utváří, ale jediná šance Babišova spolku přátel populismu je, že by někomu chybělo pár hlasů a oni by mu je byli ochotni poskytnout. To je vše, co by mohli ovlivnit.
Zdroje:
