Článek
Jsme svědky naprosto zbytečné mediální přestřelky mezi politiky. Navzájem se obviňují z toho, čí byl zbytek kokainu na záchodech poslanecké sněmovny. Osobnosti dolní komory parlamentu se navzájem označují za „symboly šňupání“ nebo „drogové dealery.“ Někteří tvrdí, že vyrazí na testy na návykové látky a žádají své kolegy, aby je podstoupili také.
Jenže fakt, že poslanci berou drogy, není ničím překvapivým. Díky jejich velkému platu a společenskému statusu spadají přesně do té skupiny lidí, u kterých se kokain užívá častěji. Přezdívá se mu dokonce drogou bohatých. Konzumace návykových látek u politiků je spíše veřejným tajemstvím.
Navíc na internetu koluje mnoho videí, na kterých politici přímo v práci konzumují alkohol. Někdy dokonce do takové míry, že mají problém s vyjadřováním. Příkladem může být Jan Hamáček a jeho popíjení, když řídil schůzi poslanecké sněmovny. Takže to, že někteří politici užívají drogy i v průběhu jednání parlamentu, není opravdu ničím překvapivým.
Pokrytectví, které tímto prokazují, je enormní. Nejenom, že pití alkoholu nebo konzumace drog v poslanecké sněmovně je výsměchem obyčejným pracujícím, kteří by za podobné jednání byli okamžitě propuštěni. Navíc je u nás protidrogová politika velmi přísná a například za několik rostlin marihuany může obyčejný člověk skončit na několik let ve vězení. Politici sami drogy berou, ale nechávají v platnosti vysoké trestní sazby pro všechny ostatní i za lehké drogy.
Navíc užívání drog u našich politiků není trendem moderní společnosti. Po vzniku Československa jsme byli evropskou velmocí v užívání kokainu. Za první republiky šňupali téměř všichni, co něco znamenali. Herci, osobnosti i politici a v Praze bylo údajně ve 20. letech 20 tisíc uživatelů kokainu.
Přivýdělek číšníků
Za první republiky vznikala řada nových podniků, které nabízely pití i jídlo a k tomu luxus, aby se návštěvníci mohli dostatečně uvolnit. V této době se obsluha takových podniků nemusela spoléhat pouze na dýška. Většina vrchních si přivydělávala i prodejem kokainu svým zákazníkům.
Nebylo to totiž vůbec riskantní. Až do roku 1928 na našem území neexistovala žádná policejní složka, která by se zaměřovala na kriminalitu spojenou s drogami. I po roce 1928 však byli na boj s návykovými látkami vyhrazeni pouze 4 policisté.
Navíc byl v této době kokain částečně legální. Respektive existovaly dva kokainy. První byl lékařský, který se dal celkem snadno a levně koupit v lékárně na recept. Ten druhý byl prodávanější ve drogovém podsvětí a byl k nám pašován z Německa, kde se legálně vyráběl.
Droga pro slavné
Kokain byl nedílnou součástí společenského života celebrit za první republiky. Jednalo se v podstatě o trend doby. Propadlo mu mnoho hvězd československého filmu. Příkladem může být Lída Baarová nebo Ljuba Hermanová. Nejslavnější postavou stříbrného plátna byl Hugo Hass.
K Hassovi patří neodmyslitelně bílá šála a podle jeho kolegů i bílá šmouha pod nosem. Pořádal bujaré večírky, na které zval své kolegy a mladé herečky. Zde se oddávali drogám a alkoholu. Slavný herec údajně k sobě domů vozil pod vlivem mladé dívky přímo ze salónků a barů.
Byl kokainem natolik posedlý, že si ho dokonce obstarával osobně v jedné své oblíbené restauraci v Praze. Navzdory tomu měl Haas podle svých kolegů závislost pod kontrolou a nikdy mu nezasahovala do jeho pracovních povinností. I když drogy bral, tak narkomana z něj udělala až komunistická propaganda, která se mu mstila za jeho emigraci.
Divoký Masaryk
Třetím dítětem našeho prvního prezidenta byl Jan Masaryk. Jenže se příliš nepotatil a v intelektuální rodině působil jako rušivý element. Během dospívání byl divoký až nezvladatelný, a tak byl poslán do Spojených států k rodině své matky.
Zde objevil svoji schopnost svými slovy strhnout dav. Snadno navazoval kontakty s vlivnými lidmi a postupně se dostával mezi místní smetánku. Spolu s velkým charismatem v kombinaci s ostrým humorem a hraním na piáno se stal hvězdou večírků, na které ho všichni rádi zvali.
Přezdívalo se mu tehdy „Playboy západního světa“ a na večírcích přičichl nejen k alkoholu a ženám, ale i ke kokainu. Tato záliba ho neopustila ani potom, co naplno rozjel svoji politickou kariéru. Měl však štěstí a stránky bulváru tehdy příliš neplnil. Obecně se Jan Masaryk snažil držet své soukromí pod pokličkou.
To je z mého pohledu hlavní. Jan Masaryk zvládal vykonávat svoji funkci a nezáleží na tom, zda šňupal, nebo ne. Stejně to vnímám i u dnešních politiků. Pokud jejich soukromí nezasahuje do výkonu jejich práce, tak je mi zcela jedno, jak si ničí své zdraví. V případě, že se některý z politiků chová nevhodně nebo jakkoliv nebezpečně v důsledku užití omamných látek, tak by ho jeho strana měla potrestat. Popřípadě by mu to měli spočítat voliči u dalších voleb.
Zdroje:
