Článek
Pomník Josifa Stalina, odhalený v roce 1955, byl zbudován nejen jako pocta jeho roli na konci 2. světové války, ale také jako symbol svázání naší země s komunismem a Sovětským svazem. Nestihli jsme jej však dokončit dříve, než začali vycházet na světlo Stalinovy zločiny. Pomník sice stál 140 milionů tehdejších československých korun, přesto byl po sedmi letech odstřelen.
Před 2. světovou válkou se počítalo s tím, že na místě, kde později vznikl Stalinův památník, povede silnice nebo most. Po válce bylo rozhodnuto, že místo toho vznikne tunel, a návrší nad letenskou plání tedy zůstalo zachováno. V 50. letech tak vyvstala otázka, co s urbanisticky zajímavou plochou dále.
Ironií osudu bylo, že na místě byl koncem 40. let dostavěn nový stadion pro fotbalový tým Slavie. Ten byl však kvůli plánovanému pomníku pro sovětského diktátora zbořen. Přípravy na vznik monumentálního sousoší začaly v roce 1949, stavba však byla zahájena až v roce 1952.
Ačkoli se českoslovenští komunisté nebáli na výstavbu tohoto pomníku vynaložit ohromné prostředky, dokončili jej až v roce 1955, kdy jej slavnostně odhalili. Komunističtí představitelé však již tušili, jaké chyby se dopustili, a přestože se ceremoniálu účastnily špičky komunistické strany, nikdo z nich nepronesl projev. To, že je něco špatně si mohli uvědomit i díky tomu, že ze Sovětského svazu nepřijel žádný významný host.
Stalin byl v té době již několik let po smrti a zbýval necelý rok do sjezdu komunistů v Sovětském svazu, na němž diktátor Chruščov definitivně rozbil kult Stalinovy osobnosti. Místo velkého osvoboditele tak najednou na Pražany shlížel despota, kterého odsuzovala i jeho vlastní země a nejbližší spolupracovníci.
Po odsouzení Stalinových skutků se z dominanty stal pro komunisty bolehlav, s nímž si nevěděli rady. Jelikož věděli, že se z hrdiny může stát zločinec ze dne na den, nebyli si jistí, zda se to nemůže stát i naopak. Nakonec však rozhodli, že pomník půjde k zemi.
Sousoší, přezdívané „Fronta na maso“, vydrželo na svém místě pouze sedm let a kromě několika měsíců se celou dobu řešilo, zda a jak jej strhnout. V roce 1962 bylo rozhodnuto o odstřelu, který měl být proveden v tajnosti. Neměly existovat žádné fotografie ani filmové záznamy.
Detonaci však nešlo utajit, protože byla slyšet po celém okolí. Odstranění sochy stálo dalších čtyři a půl milionu korun. Žula použitá na pomník byla následně odvezena do slepého ramene řeky Vltavy a část se dostala do mnoha sbírek Pražanů i turistů, kteří si našli svůj kousek Stalina.
Zdroje:
