Článek
Koncesionářské poplatky se příští rok mění a řada lidí to nezvládá strávit. Naposledy došlo k jejich zvýšení před patnácti lety a na provoz rozhlasu a televize už stávající výše poplatků nestačila. Bez jejich navýšení by již nebyla možná další produkce, fungování veřejnoprávních médií by stagnovalo a následně by začalo upadat, až by zaniklo úplně.
Co jsou veřejnoprávní média
U nás existují dva druhy médií. Ta veřejnoprávní a ta v soukromém vlastnictví. Nic jako státní televize sloužící režimu, na kterou byli lidé zvyklí v dobách komunismu, již neexistuje. I když se to nemusí na první pohled zdát, tak mezi těmito dvěma typy médií jsou zásadní rozdíly.
Média, která jsou v soukromých rukou, mají jediný účel a tím je vytvářet zisk. Výběr programu i způsob předávání zpráv má za cíl být co nejvíce lákavý pro diváky, které se snaží udržet u obrazovek co nejdelší dobu. Tím pádem divák shlédne velký počet reklamních spotů, které vytvářejí zisk.
Naproti tomu veřejnoprávní média nemají v první řadě generovat peníze. Samozřejmě je nutné, aby byla zaplacena produkce, veškerý personál a náklady na studia, ale to by mělo být možné právě z koncesionářských poplatků. Úkolem tohoto druhu médií je přinášet vyvážený obsah bez zkreslení názoru podnikatelů.
V současnosti to může být pro protivládní voliče velmi směšné tvrzení. Je to dáno tím, že Česká televize se v posledních letech stala terčem mnohých útoků ze strany politiků. Donekonečna opakovaná kritika potom může působit jako něco reálného. Jenže ono to je trochu složitější.
To, že zde mají mít politici vyvážený prostor, neznamená, že zde mají prostor lhát. V mnoha diskuzních pořadech jsme byli svědky toho, že politik okřikuje moderátora slovy typu „nenecháte mě domluvit ani“ během toho, co se moderátor snaží jednoduše vysvětlit, že to, co tento politik zrovna říká, je prokazatelně lež.
To způsobuje, že někteří politici nechtějí chodit do České televize a raději si vyberou soukromé médium, u kterého vědí, že k nim nebude tolik kritické. Následně však začnou prohlašovat, že ČT není vyvážená, protože zrovna oni tam již roky nebyli. Je škoda, že na část populace tyto jednoduché útoky fungují.
Samozřejmě ale i moderátoři jsou pouze lidé a protože řada pořadů jede živě, tak se čas od času dopustí přešlapů. Pokud se jedná o vážné porušení kodexu, tak daný pracovník musí před komisi, která rozhodne, zda smí v práci pokračovat, nebo na televizních obrazovkách končí.
Kolik si připlatíme?
Koncesionářský poplatek je placen za domácnost a jsou z něj financovány dvě organizace. Jednou je Česká televize a druhou Český rozhlas. Dosud každá domácnost měsíčně platila 180 korun. Z nich šlo televizi 135 korun a rozhlasu 45 korun. Jenže to již nebylo únosné a poplatky se zvýší.
Nově budeme platit celkem 205 korun. Česká televize si přilepší o 15 korun na 150 korun a Český rozhlas o 10 korun na 55 korun. Každá domácnost si tedy měsíčně připlatí 25 korun. To znamená, že ročně to vyjde o 300 korun více. Za kvalitní televizi s vyváženým kritickým obsahem to rozhodně není moc.
Když vezmeme v potaz, že je odhadem 3,3 milionu domácností, které koncesionářské poplatky platí, tak rozpočet České televize na příští rok bude měsíčně necelých 500 milionů a ročně to bude 6 miliard. U rozhlasu to bude méně a měsíčně budou hospodařit s rozpočtem 181 milionů a ročně něco málo přes 2 miliardy.
Ve skutečnosti se však rozpočet ještě navýší, protože budou rozšířena kritéria, kdy musí domácnost tento poplatek platit. Dosud měla povinnost koncesionářské poplatky platit pouze domácnost, ve které byla televize nebo rádio. Nově se to rozšířilo i na ty, které mají připojení k internetu nebo vlastní chytrý telefon.
Na co potřebují veřejnoprávní média tolik peněz?
Logická otázka samozřejmě může být, na co potřebují veřejnoprávní média tak vysoké rozpočty. Jsou to například platy zaměstnanců, kterých je více než 3 tisíce. Mnoho z nich musí mít analytické schopnosti, díky kterým jsou schopni vytvořit ucelené zprávy, které jsou následně předávány moderátorem.
Zaměstnanci nejsou jediné náklady, které veřejnoprávní média mají. Řada referentů musí žít dlouhodobě v zahraničí a zde sledovat aktuální situaci, aby o ní v případě nutnosti mohli informovat. Dále je tu řada nemovitostí a specializovaného vybavení, které je potřeba udržovat.
S fungováním veřejnoprávních médií sice nemusíme být vždy spokojení, ale bez nich bychom se možná dozvěděli pouze informace, které by nám chtěl předat majitel. Samozřejmě soukromá média nemusí být manipulována, ale je to jejich riziko. Bez veřejnoprávní televize by lhaní a pokřivování informací bylo mnohem jednodušší.
Zdroje:
