Článek
Konsolidační balíček již prošel sněmovnou a už jen zbývá, aby změny potvrdil senát a následně podepsal prezident. Pravděpodobně tedy vejdou v platnost již od 1. ledna 2024.
Nově nebudeme mít 3 daňové sazby, ale pouze 2. Řada věcí byla z prostřední sazby různě přiřazená k vyšší či nižší sazbě, čemuž předcházel podrobný rozmysl vlády a někde spíše hod mincí. Vysvětlovalo by to například to, jak mohli kojenecké vody nebo dámské menstruační potřeby skončit ve vyšší sazbě a například tichá vína být bez daně úplně.
Dopad hlavně na nejchudší
Dojmy mé i řady rozumnějších lidí z chystané změny jsou takové, že dopad na člověka bude tím větší, čím je chudší. Vláda sice tvrdí, že změny ponesou všichni stejně, ale je velký rozdíl, jestli je člověk těsně před hranicí chudoby, a nebo jestli si měsíčně vydělá tolik co jiní za rok.
Progrese, o které nikdo neví
Progresivní zdanění neboli solidární daň je nástroj, po kterém řada lidí volá jako po ideálním řešením části problémů financování státu. Málokdo ovšem ví, že progresi již máme. Možná to netuší ani ti, co ji platí. Je totiž naprosto směšně nastavená.
Doteď to fungovalo tak, že lidé schopní vydělat si nad 4 násobek průměrné mzdy platili větší daň z toho, co vydělali nad tuto hranici. Jelikož se průměrná mzda pohybuje kolem 40 tisíc, progresivnímu zdanění byli vystavění pouze lidé s měsíčním příjmem nad 160 tisíc.
Nově to vláda plánuje snížit na „pouhý“ 3 násobek. Tudíž solidární daň budou platit ti z nás, jejichž příjmy přesahují 120 tisíc. Podle srovnávací kalkulačky mezd a platů (E15 platí jako zdroj i u dalších podobných výpočtů) takový příjem má 3,33 % pracujících. I když jejich výdělek nad hranicí 120 tisíc bude zdaněn víc (23 %), výsledek tato menšina příliš nepocítí. Na druhé straně je to tak málo lidí, že výsledek ministerstvo financí nejspíš rovněž nepostřehne.
Zaveďme opravdovou progresi
Stát má největší možnost utrácet nebo šetřit na velkých skupinách lidí. Proto je například zvyšování důchodů taková zátěž pro státní rozpočet a zdanění běžných věcí každodenní potřeby takový přínos. Z toho důvodu nebude vyšší zdanění 3,33 % pracujících příliš významné.
Například ve Francii je pro lidi s nejnižšími příjmy daň 0 % a postupně se zvyšuje na 5,5 %, 14 %, 30 % a končí to 40 % u příjmů nad 69 783 euro (cca 1 675 000 Kč). Je ale důležité upozornit, že daně ve Francii se počítají za celou domácnost, ne za jednotlivce. Protože u nás je zájem o silný sociální stát, mělo by být přistoupeno k podobnému zdanění, které by samozřejmě reflektovalo české výdělky, ty jsou oproti Francii výrazně nižší.
Kdyby byla hranice progresivního zdanění například od 50 tisíc měsíčně, danily by se příjmy 27,5 % plátců. Pokud by to bylo nad 60 tisíc měsíčně, dotklo by se to 15,5 % obyvatel. Řada lidí by určitě proti tomuto rozhodnutí protestovala, ale ve společnosti by měla být vůle k solidárním krokům. Navíc by progrese nemusela být oněch 23 %, jak je tomu nyní, ale mohla by být nižší, protože by ji platilo více lidí a státu by se to i tak vyplatilo.
Navíc progresivní zdanění je naprosto běžné v řadě západních zemí. Například kromě zmíněné Francie ho má dále také Německo, Švédsko, Dánsko nebo Norsko. Zavedení progrese v našem systému daní by byl tedy krok směrem k vyspělým státům.
Anketa
Zdroje:
