Článek
Volby jsou pilířem demokratické společnosti. Bohužel u nás jsou stále na úrovni, která by lépe pasovala do 19. století. Musíme chodit do své konkrétní volební místnosti v místě bydliště, abychom splnili svoji občanskou povinnost. Alespoň máme možnost si zařídit volební průkaz, který nám umožní volit z jiného místa.
Složitější to mají lidé v zahraničí. Ti musí dorazit přímo na ambasádu, což v některých případech znamená cestu tisíce kilometrů, nebo rovnou nutnost cestovat do vedlejší země. To je samozřejmě spojeno s finančními náklady, které mohou lidi od voleb odradit.
Těm by vláda ráda ulehčila možností hlasovat ze zahraničí pomocí pošty. Jenže tento krok vyvolává ve společnosti velké emoce. Opozice ho odmítá a vyhrožuje dalšími dlouhými obstrukcemi. Řada lidí také zastává názor, že lidé, kteří žijí v zahraničí, nemají právo volit vůbec.
Také panuje obava z možných volebních podvodů. Je to ale právě ona, která tento způsob voleb uvrhá pod takový drobnohled, že jakýkoliv pokus o podvod by byl jistě odhalen. Jelikož je tato možnost voleb rozšířena už po většině vyspělých států, tak již proběhlo několik kontroverzí.
Mají právo volit?
To, co mě nejvíce zaráží, je to, že si někdo myslí, že by lidé v zahraničí neměli mít možnost volit vůbec. A tento názor vážně zaznívá ve všech debatách na sociálních sítích na toto téma. Jenže otázkou zůstává, co tedy dělá Čechy žijící v zahraničí „menšími Čechy“.
K účasti ve volbách stačí být občanem ČR, tedy mít státní občanství. Navíc i lidé pobývající v zahraničí mohou mít v České republice rodiny, přátele, majetky nebo firmy. Proto je jistě zajímá, jak se bude politická situace u nás vyvíjet. A měli by mít právo o naší společné budoucnosti rozhodovat.
Navíc, jak bychom určili, kdo už nemá právo volit? Bylo by to tak, že dovolená na 3 týdny je ještě v pořádku, ale měsíční pobyt by už z nás udělal „méně Čecha“? A co tedy lidé, kteří jsou mimo náš stát z důvodu vědeckého výzkumu na nějakém specializovaném pracovišti? Nebo sportovci dlouhodobě trénující v zemi s lepšími podmínky na trénink. Hodně lidí mluví o tom, že by všichni dlouhodobě žijící mimo Česko neměli mít možnost volby. Už ovšem neříkají, podle čeho a jak by tedy jejich volbu omezili. Navíc si určitě ani neuvědomují, že by zde i tito lidé mohli mít své zájmy.
Lidé žijící a působící v zahraničí mají pro náš stát mnohdy větší přínos než ti, kteří vytáhnou paty z domu maximálně do nejbližší hospody. Každopádně Češi jsme všichni a měl by každý jeden z nás mít možnost účastnit se voleb.
Komu dalšímu opozice bude chtít ztížit volby
Parlamentní opozice se vyjadřuje proti zavedení korespondenční volby. Dokonce je to pro ně tak důležité, že vyhrožují dalším blokováním sněmovny. To je přesně to, co náš stát nepotřebuje. Obě koalice měly v programu toto zavedení korespondenční volby a lidé jim dali dostatek hlasů, aby mohly vládnout. Zavedení korespondenční volby se dá tedy vnímat jako naplnění vůle lidu.
Netvrdím, že opozice má mlčet. Měli by aktivně vyslovit své obavy a navrhovat úpravy, aby byla změna nejlepší možná pro všechny. Jenže pouhé blokování sněmovny dalším 12hodinovým předčítáním z knížek stojí obrovské množství peněz a stejně nezabrání vládě změnu prosadit, jen to nejspíš nebude v rámci dnů, ale týdnů. Kdyby opozice vystupovala konstruktivně a přišla s vlastními návrhy, bylo by to pro všechny ideální. Nezbývá nám než se nechat překvapit, jak kultivovanou diskuzi uvidíme.
A proč vlastně nechce opozice, aby lidé v zahraničí měli jednodušší volby? Vidím za tím jednoznačně strach z horších výsledků ve volbách. Když se podíváme na výsledky, tak zahraničí opozice si v nich vede mnohem hůře, než je konečný výsledek po sečtení hlasů. Poslední volby dopadly pro Andreje Babiše fatálně, protože v 2. kole prezidentských voleb dostal ze zahraničí pouze 4,78 % hlasů. Proto je pro něj samozřejmě nebezpečné umožnit lidem pohodlný způsob voleb ze zahraničí.
Jenže s tímto přístupem, že ztíží volbu těm, kteří ho nevolí, nezbývá nic jiného než se ptát, komu dalšímu bude opozice chtít ztížit volební účast. Nedošlápnou si pak na mladé lidi nebo na občany s vysokoškolským vzděláním? Chtít někoho odradit od voleb je nebezpečný precedent do budoucnosti.
Kontroverze
Nejvýraznějším případem kontroverze spojené s korespondenční volbou byly prezidentské volby v sousedním Rakousku. Tam se v roce 2016 muselo opakovat 2. kolo voleb kvůli chybám ve sčítání. Nešlo však o podvody nebo manipulace s hlasy. Problém tehdy byl, že někde sčítali hlasy buď dříve, nebo během sčítání byly přítomny osoby, co tam neměly právo přihlížet. Rakušany tato zkušenost od korespondenční volby neodradila a během opakujících se voleb jí dokonce využilo ještě více občanů.
Digitální volby
Jelikož se vše vyvíjí kupředu a digitalizuje, tak zavedení korespondenční volby spíše připomíná dohánění restů z minulého století. Navíc, když už budou způsoby, jak volit korespondenčně, tak proč se omezovat pouze na lidi v zahraničí a neumožnit tento pohodný způsob i lidem pobývající na území České republiky.
V ideálním případě bychom měli rovnou zavést možnost volit digitálně. Náš stát již má možnosti, jak ověřit identitu člověka online a nebylo by tedy potřeba nic moc zdokonalovat. Byla by samozřejmě vyšší počáteční investice do zprovoznění potřebných webů a jejich zabezpečení. V konečném důsledku by to však volby urychlilo a zlevnilo. Nebyl by následně problém zavést jednodenní volby a ušetřit miliony korun.
Zdroje:
