Článek
Naši zemi již tento měsíc čekají krajské volby. Ty se odehrají 20. a 21. září a každý obyvatel kromě těch bydlících v Praze má možnost zvolit si politiky, kteří nás budou zastupovat na krajské úrovni. I když je samozřejmě sympatické mít politický mezičlánek mezi obyvateli a vládou, je náš počet krajů zbytečně velký.
Máme 13 krajů a hlavní město, které tvoří územní celky, ale vznikly zcela uměle, bez hlubšího smyslu. Proto by bylo nejlepší jejich počet redukovat a vytvořit větší celky. Opravdu není nutné, aby každé velké město mělo svůj kraj. Například v zahraničí není vůbec obvyklé, aby se země dělily na takto malé celky.
Navíc velký počet krajů nepřináší žádný užitek občanům. Kdyby se některé kraje sloučily, pro obyčejné lidi by se nic nezměnilo. Pouze by ubylo byrokracie, která na krajských zastupitelstvech vzniká. Vlastně jediní, kdo mají z existence těchto územních samospráv užitek, jsou politici, kteří se do nich nechávají zvolit.
Ale ani oni by nejspíše nemuseli mít strach o svá místa, protože větší celky by musely mít větší zastupitelstva. Politických míst by pro ně nejspíše ve výsledku mírně ubylo, ale aspoň by se museli více snažit o své zvolení a prokazovat své výsledky, když by usilovali v dalších volbách o znovuzvolení.
Nesmyslné zřízení
Kromě Středočeského kraje jsou všechny ostatní vytvořeny kolem velkých měst, po kterých jsou ostatně i pojmenovány. Jenže z jakého důvodu by mělo mít každé větší město svůj kraj? Navíc ani v počtu obyvatel to nedává žádný smysl. Přece, když se vytvářejí rovnocenné územní celky, měly by být alespoň podobně velké.
Náš největší kraj je Středočeský, ve kterém žije 1 439 391 obyvatel. Když nebudeme počítat Prahu, přes milion obyvatel dosahují již pouze dva kraje, a těmi jsou Jihomoravský a Moravskoslezský. Ostatní kraje lehce nebo naprosto ve svém počtu zaostávají.
Například nejmenší kraj je Karlovarský, a ten má pouze 293 595 obyvatel. Do Středočeského by se tedy vešel téměř 5krát. Pokud má být každý kraj rovnocenný a hejtman má mít stejné pravomoci, je nutné tyto nerovnoměrnosti narovnat.
Dalo by se pochopit, kdyby kraje vznikaly na základě historických územních celků. Jenže dnešní kraje slučují obyvatele, kteří nemají žádné historické a kulturní propojení. Proces tvorby krajů totiž naprosto ignoroval větší celky, například Valašsko nebo Slovácko, které byly rozděleny kraji.
Například lidé ze Vsetínska a Rožnovska mají kulturně velmi blízko těm, kteří žijí ve Frenštátě, ale žijí v jiném kraji. Přitom mají k sobě mnohem blíže, jak historicky, tak kulturně, než Vsetín a Uherské Hradiště, které v jednom kraji jsou.
Navíc kraje v podobě, jaké je známe dnes, vznikly až v roce 2000. Bohužel se přitom hledělo na zájmy politiků a lobbistů a vznikaly tak celky šité na míru něčím zájmům. Je smutné, že bylo dopuštěno, aby rozdělení republiky na jednotlivé samosprávy bylo ovlivňováno tím, komu se to zrovna hodilo.
Vzor v Německu
Měli bychom si brát příklad z našich západních sousedů. Selský rozum nám sice říká, že čím menší jsou celky, tím lépe v nich probíhá management a fungují jednodušeji a plynuleji. Jenže bohužel se ukazuje, že opak je pravdou.
Například Německo je rozděleno pouze na jednotlivé spolkové země. Hned naše sousední Bavorsko má 13 milionů obyvatel a má vlastní vládu, která svůj region spravuje autonomně, ale přitom je stále podřízena centrální vládě. Sice nejsme federace, ale vyvstává otázka, proč potřebujeme kraje, když ostatní státy to zvládají bez takto malých celků.
Stát by měl být pro občany co možná nejjednodušší a další úroveň státního zřízení tomu nijak nepřidává. Nejsem pro to, kraje zrušit úplně, ale jejich počet by měl být redukován na co nejmenší počet, například po 2 milionech obyvatel. Pět krajů by nám zcela jistě stačilo a řízení státu od těch nižších úrovní by to velmi ulehčilo.
Zjednodušení systému, ale bez úspor
Bohužel redukce krajů není věc, na které by se dalo výrazně ušetřit. I když by se dva nebo tři kraje sloučily, počet silnic nebo potřeba nemocnic neklesne. Pouze by se ze 2 až 3 lidí, kteří měli konkrétní oblast na starosti, stal jeden. Jenže ten bude potřebovat více náměstků, aby zvládal řídit větší celek.
Byrokratická zátěž by však pro občany výrazně klesla. Každý kraj si vydává své vlastní vyhlášky a pro člověka je někdy velmi obtížné se zorientovat po cestách naší zemí. Každý politik od pravice po levici, od konzervativců po liberály, slibuje, že zjednoduší státní správu, a toto je podle mě ideální způsob, kde začít.
Anketa
Zdroje:
