Článek
Vladimir Iljič Uljanov byl ruským bolševikem a komunistou, který vstoupil do historie pod přezdívkou Lenin. Jeho pseudonym vznikl v době, kdy byl v nemilosti carského režimu a nemohl své texty zaměřené proti monarchii i buržoazii publikovat pod svým skutečným jménem.
Svoji cestu revolucionáře započal v roce 1893, kdy se v Petrohradu přidal k tajné organizaci, jejímž cílem bylo propagovat učení Karla Marxe. Již po dvou letech, v roce 1895, se na něj však zaměřily carské úřady, které ho zatkly a poslaly do vyhnanství na Sibiř. Zde však nezemřel ani nepřestal snít o revoluci, právě naopak – setkal se zde s řadou dalších podobně smýšlejících lidí.
Ze Sibiře se mohl vrátit až v roce 1899, ale dlouho se v civilizované části Ruska neohřál. Už roku 1900 odešel do evropského exilu. Často pobýval v Rakousku-Uhersku, Německu, Švýcarsku nebo ve Francii. Odtud dokonce řídil oddělení bolševiků od sociálních demokratů a vznik nové radikálně levicové strany, kterou vedl až do své smrti.
Celá jeho činnost byla však spíše teoretická. Sám příliš nevěřil, že se dožije pádu cara, a spíše se snažil zasít myšlenky revoluce do podvědomí lidí, které zužitkují až jeho nástupci. Vše se však změnilo v roce 1914, kdy vypukla první světová válka. Tehdy Lenin pobýval v rakouské Haliči, kde byl ihned zatčen, protože byl občanem nepřátelské země.
Po intervenci svých přátel byl však propuštěn a mohl odejít do Švýcarska. Zde ihned začal jednat a snažil se centrální mocnosti, Německo a Rakousko-Uhersko, přesvědčit o tom, že když nebude car, nebude ani válka s Ruskem. Lenin se tedy po celou dobu války snažil získat podporu ze zahraničí a zároveň burcovat dělnické obyvatelstvo velkých ruských měst.
Ani po třech letech, v roce 1917, však neviděl žádný posun a opět přestával věřit ve svůj úspěch. Následně však proběhla únorová revoluce a car Mikuláš II. byl odstaven od moci a zadržen. Bolševici však neměli důvod k radosti, protože se revoluce odehrála bez nich a většina jejich vedení byla v zahraničí.
Protože nová prozatímní vláda nehodlala válku ukončit, německý císař Vilém II. na popud německého velvyslance ve Švýcarsku uvolnil finance pro přepravu bolševiků v čele s Leninem ze Švýcarska přímo do Ruska. 30 revolucionářů odcestovalo vlakem s přednostním právem a za doprovodu skupiny německých vojáků, kteří je měli chránit a pomáhat jim. Následně se skupina nalodila na loď do Finska, odkud zamířili do Petrohradu, kde se uskutečnila Leninova revoluce.
Kdyby bolševikům tehdy Němci nepomohli, je málo pravděpodobné, že by komunistická revoluce v největší zemi světa proběhla. Spíše by se Rusko mohlo vydat cestou demokracie. Centrálním mocnostem však nepomohlo zvrátit průběh války ani to, že cara nahradili Leninem, který sice válku ukončil, ale ani to nezvrátilo průběh konfliktu.
Zdroje:
