Článek
Diskuze je považována za koření demokracie. Bohužel, když jedna strana diskuzi odmítá, civilizované způsoby vedení politiky se vytrácejí. S něčím podobným se setkal český ministr zahraničí Jan Lipavský v jedné z kolébek parlamentní demokracie, Velké Británii. V britské metropoli Londýně měl Lipavský na místní univerzitě vystoupit s projevem o roli naší země v mezinárodní politice.
I když tento projev neměl být ničím převratným a ministr by během 15 minut nejspíše studentům shrnul již dlouhodobě známé postoje naší vlády k mezinárodním výzvám, přesto nebyl tento projev zcela standardní. Brzy poté, co ministr promluvil, se zvedla nemalá skupina studentů, kterým se účast českého ministra nezamlouvala.
Hlasitým pokřikováním propalestinských hesel a kritikou Lipavského jeho projev ukončili. Ministr sice vyčkával 20 minut, zda se bude moci vrátit k tématu, ale protože se studenti v místnosti střídali, aby ani na chvíli neutichli, byl nakonec Lipavský na pokyn bezpečnostních služeb nucen areál opustit nouzovým východem.
Bohužel se v Londýně nejedná o nic neobvyklého. I když v každé zemi Evropy existuje skupina podporovatelů palestinského lidu, v Londýně je tato podpora zdaleka největší. Dokládá to jednak demonstrace, které se před rokem zúčastnilo na 300 tisíc lidí, ale i narůstající počet incidentů podobných tomu, který se přihodil českému ministrovi.
Na celou situaci můžeme nahlížet dvěma různými způsoby. Prvním je to, čeho se podporovatelé Palestiny snažili dosáhnout. Vystoupení ministra mělo trvat 15 minut a nejspíše by se o něm, pokud by se věnoval tomuto tématu, zmínil pouze velmi okrajově. A i když je česká vláda hlasitým podporovatelem Izraele, stále jsme malá země bez většího vlivu na dění v oblasti.
Druhou rovinou je skutečnost, že se tato akce přímo nabízela k zahájení diskuze mezi studenty a ministrem. Bylo by mnohem přínosnější, kdyby došlo na ostrou debatu s věcnými argumenty. K tomu však přes neustávající křik nebyla příležitost a studenti dialogu nebyli nakloněni.
Demokracie je pouze natolik silná, nakolik jsou všichni její aktéři ochotní akceptovat opačný názor. Je zcela jedno, zda jsme silně na straně Izraele, podporujeme Palestinu, nebo stojíme někde uprostřed, ale musíme být připraveni svou pozici vysvětlit kultivovaně a vyslechnout i druhou stranu.
Diskuze a debaty o politických problémech nemusí být vždy milé a přátelské. Naopak mohou být někdy emotivní a ostré, ale stále musí probíhat. Pokud začne každý považovat svůj názor za nadřazený vůči těm ostatním, demokracie postupně ztrácí na síle. Názorovým oponentům je třeba čelit věcnými argumenty a fakty, nikoliv zastrašováním a vyháněním osob z budovy.
Zdroje:
