Článek
Pražský městský odvolací soud rozhodl o vině bývalého poslance Dominika Feriho. Byl tak ztvrzen původní rozsudek, který ho poslal na 3 roky do výkonu trestu. Feri rozsudek přijal s kamennou tváří. I přes popírání své viny musel jako vystudovaný právník tušit, jaké má vyhlídky. Doplatil na své chování k ženám.
Obviněn byl ze dvou znásilnění a jednoho pokusu o něj. Mezi lety 2015 až 2020 se měl k poškozeným chovat nevhodně a následně si na dvou z nich vynutit pohlavní styk ve svém bytě v Praze. Třetí pokus o vynucenou soulož měl proběhnout přímo na půdě poslanecké sněmovny. Paradoxně na místě, kde se on i jeho spolustraníci snaží zlepšit podmínky žen v naší společnosti.
Sice načasování obvinění těsně před volbami do poslanecké sněmovny může být podivné, ale ve výsledku dává smysl. Přišlo ve chvíli, kdy se měl Feri stát lákadlem mladých voličů, byl stále častěji vidět a poškozeným ženám mohlo dojít, že jeho vzestup není z morálního hlediska správný.
Jeho angažovanost mohla být právě tím spouštěčem, který jeho oběti přiměl k odhalení jeho osobnosti. V souvislosti s podobnými kauzami mnoho lidí kritizuje, že se oběti přihlásily až po letech. Jenže si musíme uvědomit, jak frustrující a ponižující tato zkušenost musela být. Navíc roli mohl hrát i strach z tohoto „mocného“ poslance a právníka.
Tyto zavrženíhodné zločiny sice mají několik otazníků, ale i přes to se zdá, že věc je celkem jasná. Feri totiž nepopírá samotný styk s obětmi, ale popírá tvrzení, že s tím ženy nesouhlasily. Pravděpodobně zde došlo k tomu, že Feri opilý mocí si ani nedokázal představit, že by ho nějaká žena mohla odmítnout.
Jediné, za co je možné Dominika Feriho pochválit, je to, že ctil politickou kulturu, po které on i jeho spolustraníci dlouhodobě volají. Bezprostředně po medializaci těchto obvinění se vzdal veškerých politických funkcí i členství ve své straně. I přes to, že mohl tvrdit, že je to účelová kauza před volbami, jako někteří jiní politici, tak se k tomu postavil čelem a opustil politiku.
Markéta Pekarová Adamová mlčí o tom důležitém
Markéta Pekarová Adamová se sice vyjádřila, že jsou pro ni Feriho zločiny neakceptovatelné, ale to zásadní, co měla říct, zatím neřekla a nejspíše ani neřekne. Vyjádřila se totiž jako předsedkyně strany, ve které Feri dlouho působil jako hlavní mediální tvář.
Jenže zapomněla na vyjádření i z jejího postu předsedkyně sněmovny. Té poslanecké sněmovny, kde Feri prokazatelně minimálně jednou spáchal pokus o znásilnění. Čekal bych, že se Pekarová Adamová zmíní i o tomto faktu. Co víc bych i doufal, že navrhne nějaká řešení, aby se podobné nemravnosti neděly.
Je samozřejmě skvělé, že TOP 09 bojuje za práva žen, ale tento jejich boj poměrně bledne, když vezmeme v potaz to, že nejsou schopní ochránit ani ženy na půdě poslanecké sněmovny, kterou má právě jejich předsedkyně na starosti.
Nechci zde nikoho obviňovat, ale představa, že byl Feri jediný, kdo se takto chová k mladým asistentkám, je podle mě naivní. Je pravděpodobné, že i jiní poslanci mají své „oblíbené“ asistentky, se kterými mají dobrovolný nebo nedobrovolný pohlavní styk.
Pod svícnem je největší tma
V prostředí, kde se koncentruje moc, jsou muži přesně tím podhoubím, kde může vznikat sexuální násilí. V současné sněmovně stále výrazně převyšují zastupitelé mužského pohlaví nad tím ženským. Konkrétně bylo zvoleno 50 žen z celkových 200 mandátů. Nejvíce jich bylo zvoleno za hnutí ANO, a to konkrétně 20.
I přes nízký počet zvolených žen se do čela dolní komory našeho parlamentu postavila první žena v historii. Tou byla již zmíněná předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Ta jistě ví o tom, jak je pro mladé ženy obtížné prosadit se mezi staršími muži. I přes všechno, co dělá pro práva žen, u ní chybí snaha provést konkrétní kroky pro zlepšení postavení žen v politice, natož na jejich ochranu před potencionálními sexuálními predátory.
Etický kodex, který zapomněl na sexuální násilí
Začátkem roku začaly probíhat přípravy na vznik etického kodexu pro poslance. Ideální příležitost, aby se zabránilo jakémukoliv násilí na ženách. Ve světle stále aktuální Feriho kauzy by to dokonce dávalo skvělý smysl. Jenže omyl. Etický kodex, který podporují všechny strany kromě SPD, se tímto problémem vůbec nezabývá.
Etická komise by měla dbát nad dvě hlavní věci. První je chování poslanců, například aby mohli být sankcionováni za činy podobné těm, které prováděl bývalý poslanec Lubomír Volný, když vyhrožoval místopředsedovi sněmovny násilím. Druhá věc, na kterou by měli členové etické komise dohlížet, je transparentnost politiků. Občané by měli mít právo dohledat si bez obtíží takzvanou legislativní stopu každého poslance. Tedy to, které zákony nebo jejich úpravy konkrétní poslanec navrhl. Také by mělo dojít k větší transparentnosti ohledně příjmů poslanců.
Snad se ve světle Feriho kauzy probudí v poslancích snaha s tímto problémem něco dělat. Zjevně totiž není bezpečí žen na půdě poslanecké sněmovny tak samozřejmé, jak by ve 21. století mělo být.
Zdroje:
