Článek
Díky NATO jsme my i ostatní členské státy chráněni pod „jaderným deštníkem“, který zajišťují Spojené státy americké, Francie a Velká Británie. To je ve skutečnosti nejdůležitější funkcí aliance, o které se však příliš nemluví.
Musíme si totiž uvědomit, že dnes už není výroba a údržba jaderných zbraní tolik otázkou vědeckou jako spíše finanční. Některé státy, jako například Polsko nebo Turecko, by si své jaderné hlavice jistě byly schopny obstarat. Díky členství v alianci to však nepotřebují.
Proč by musely vynakládat miliardy dolarů na výrobu a údržbu jaderných zbraní, když to za ně dělají jiné členské státy, které jim zajišťují stejnou bezpečnost, jako kdyby tyto zbraně měly samy? Kdyby NATO již neexistovalo, je pravděpodobné, že by v Evropě existovalo mnohem více jaderných velmocí, což by zvyšovalo riziko jejich použití.
Bezpečnost v Evropě
Dnes se nám může zdát, že stabilita a bezpečí v Evropě je samozřejmostí. Všechny státy mezi sebou vedou dialog a bez větších problémů spolu obchodují. Jenže to, že si různé státy vzájemně „nevjedou do vlasů“, je právě díky existenci NATO a EU.
Ještě před 100 lety totiž nebyla bezpečnost na našem kontinentu ničím běžným. Téměř neustále zde probíhaly alespoň menší konflikty, které se mnohdy i pravidelně opakovaly. V minulosti byl mír v Evropě tak výjimečný a neobvyklý, jako dnes vnímáme válku. Koneckonců, ještě v minulém století byly země Evropy zodpovědné za rozpoutání obou světových válek.
Stabilita
Mír a vzájemná spolupráce mezi členskými zeměmi následně plodí stabilitu. I dnes se jednotlivé státy dostávají do sporů, které jsou mnohdy vážnější než ty, které vedly v minulosti k válkám. Naštěstí se dnes tyto spory řeší diplomaticky, a pokud i to zklame, jsou na řadě namísto bombardérů a tanků mezinárodní soudy.
Navíc díky článku 5 Severoatlantické aliance se výrazně snižuje riziko agrese ze strany nějakého nečlenského státu. Taková agrese by totiž nevyhnutelně znamenala zapojení celého společenství do války proti agresorovi. Taková válka by byla zničující hlavně kvůli tomu, že několik států NATO disponuje jadernými zbraněmi.
Jak to všechno začalo
Severoatlantická aliance vznikla po 2. světové válce v roce 1949. Jednalo se o reakci na obavy západních zemí v Evropě, které byly zničené válkou a zároveň čelily rozšiřujícímu se vlivu Sovětského svazu z východu. Tyto země splnily spojeneckou dohodu o tom, že po skončení konfliktu demobilizují své vojáky a zredukují svoji výzbroj, a byly znepokojeny tím, že Stalin se k tomuto kroku nechystal.
Zatímco se země osvobozené Spojenými státy americkými a Velkou Británií zaměřovaly na poválečnou obnovu kritické a civilní infrastruktury, ve státech osvobozených Sovětským svazem probíhal boj komunistů s demokraty. Vše vyvrcholilo v roce 1948, kdy proběhl převrat v Československu a blokáda Berlína.
Další státy, mezi nimi Řecko, Norsko nebo Turecko, se obávaly, že by mohly být dalšími, kde by byl nastolen komunistický režim. Proto byla v roce 1949 ve Spojených státech dvanácti zeměmi podepsána tzv. Washingtonská smlouva, která je základem bezpečnostní aliance.
Každá podepsaná země se zavázala, že bude ctít suverenitu ostatních členů a respektovat Chartu OSN. Toto společenství je založeno na principu, že členské státy vzájemně těží ze společné bezpečnosti. Navíc ale i rizika, že se kvůli jednomu státu stanou ohrožení všichni zbývající členové, kteří vzniklou situaci pomohou řešit.
V reakci na vstup Západního Německa do NATO inicioval Sovětský svaz v roce 1955 vznik Varšavské smlouvy, která měla být přímou protiváhou spojenectví na Západě. To nevyhnutelně vedlo k vytvoření bipolárního světa a k propuknutí studené války, kdy na sebe obě strany neustále mířily jadernými zbraněmi.
Konec studené války
Desítky let trvala vyhrocená situace, která se nikdy nepřelila do skutečné války, ale byla reprezentována mnoha konflikty na území třetích států, závody ve zbrojení nebo v technologiích. Ohromné a vesměs zbytečné výdaje na obou stranách nakonec vedly k ekonomické porážce Sovětského svazu a jeho rozpadu v roce 1991.
Spolu s tím padl komunismus ve východní a střední Evropě a došlo k rozpadu celého uskupení Varšavské smlouvy. Na základě toho se řada lidí domnívala a stále domnívá, že mohlo dojít i k rozpuštění NATO, protože jeho hlavní soupeř byl poražen a aliance již není potřeba.
Severoatlantická aliance však stále hraje důležitou roli, ať už v oblasti bezpečnosti, stability, nebo v prevenci šíření jaderných zbraní. Pokud by se v 90. letech nebo kdykoliv později NATO rozpadlo, vedlo by to nevyhnutelně ke zhoršení bezpečnosti lidí v Evropě i mimo ni.
Anketa
Zdroje:
