Článek
Za 2. světové války byly nálety bombardérů do hlubin nepřátelského území naprosto běžným způsobem boje. Radarová technologie nebyla ještě tak rozvinutá, a proto bylo relativně bezpečné se pohybovat nad nepřátelským územím. Jelikož při odhalování cizích letadel hrál hlavní roli vizuální kontakt ze země a hlídkující letadla, obvyklou strategií bylo dostat se na místo útoku za tmy nad mraky. Letoun následně klesl pod mraky, shodil náklad bomb a opět se vrátil do výšky, kde nemohl být pozorován.
Ačkoli byla proti takovým útokům obrana špatná, ani útočníci to neměli jednoduché. Tehdy neměli žádné GPS navigace, a jelikož se pohybovali nad mraky, nemohli ani vizuálně určit svou polohu. Celá navigace závisela pouze na prvních radiolokátorech, na práci s mapou, směru letu a rychlosti.
Nejjednodušší obranou měst, která se používala už od bombardování Londýna, bylo zhasnutí světel ve městě. Posádky útočných letadel tedy nemohly ověřit, zda už jsou nad místem útoku. Protože byly většinou cílem bombardování rozsáhlé vojenské nebo průmyslové budovy, často docházelo k jejich záměně s jinými velkými objekty, například s nemocnicemi.
Takto se mnohokrát stávaly omyly, při kterých místo výrobních kapacit nebo skladů munice byly zasaženy civilní objekty. To často znamenalo ztráty na životech nevinných civilistů. Někdy mohlo jít o záměnu části města nebo dokonce ulice. Někdy se však navigátoři spletli a pod útok se dostalo úplně jiné město. Například, když Američané chtěli bombardovat Drážďany, ale přiletěli do Prahy.
Bombardování Drážďan
Britské a americké letectvo zahájilo intenzivní bombardování Drážďan 13. února a útoky trvaly až do 15. února. Za tuto dobu na hlavní město Saska spadlo téměř 4 tisíce tun zápalných a explozivních bomb. Cílem této operace bylo přerušit zásobování německých jednotek, které se snažily zastavit postup Rudé armády od řeky Odry směrem na Berlín.
Ačkoli byl tento útok obhajován tím, že ve městě bylo mnoho továren a desítky tisíc dělníků, kteří pomáhali nacistickému vojenskému úsilí, nešlo o promyšlené ničení logistických cest a továren, ale o plošné ničení celého města. Šlo o ukázku toho, že i konvenční zbraně mohou být stejně strašlivé jako ty jaderné.
Se zemí bylo srovnáno více než 34 kilometrů čtverečních obytné plochy. Při záchranných pracích byla nalezena těla 18 tisíc civilistů, ale počet obětí se odhaduje na 25 tisíc, i když přesné číslo se nedá určit. 14. února se však 62 letounů odklonilo od kurzu a když před sebou spatřily Prahu, byly přesvědčeny, že vidí svůj cíl.
Osudový omyl
Americká letka zabloudila kvůli silnému větru během letu v husté mlze, kdy se musela spolehnout pouze na radiolokátor, který však měl poruchu. Když se zlepšila viditelnost, zjistili, že jsou nad Plzní, kterou mylně zaměnili za německé město Zwickau. Jeho vzdálenost od Drážďan je totiž podobná jako vzdálenost Plzně od Prahy.
Když se tedy objevili nad naším hlavním městem, neměli tušení, že nejsou nad svým cílem. Praha sice byla důležitým městem pro nacisty, ale v tuto chvíli se spojenci soustředili na postup do nitra Německa, a proto byla jako cíl útoku zcela zbytečná.
Původním cílem této letky bylo zasáhnout drážďanské nádraží, ze kterého odvážely vlaky vojenský materiál a personál na východní frontu. Proto když posádky bombardérů před sebou uviděly Smíchovské nádraží, byly si jisté, že jsou správně, a zahájily rozsáhlý útok.
Stejně jako v samotných Drážďanech, ani zde obsluha bombardérů nebrala ohled na civilní obyvatelstvo a spustila bomby na rozsáhlou oblast. Bombardování zasáhlo Radlice, Vyšehrad, Zlíchov, Nové Město, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác. Jednalo se o první bombardování Prahy za 2. světové války.
I když celý útok trval pouhé 2 minuty, mnoha lidem změnil život od základů. Řada Pražanů přišla o své blízké. Celkový počet obětí byl 701 lidí a dalších 1184 bylo zraněno. Jednou z obětí byla i dcera slavného českého malíře Josefa Lady. Celkem 11 tisíc lidí přišlo o své domovy a byli odkázáni na pomoc rodiny a přátel.
Následky zneužila propaganda
Utrpení civilistů bylo strašlivé a vojenské výsledky nulové. Spojenci tedy svým náletem nic nezískali, ale jejich konkurenti toho neváhali využít. Nacistické vedení země několik dní po útocích pořádalo pietní akce, kde se snažilo vykreslit Brity a Američany jako vraždící bestie, které se neštítí zabíjet bezbranné.
Stejně tak po válce využili události komunisté, kteří stejně jako nacisté poukazovali na brutalitu útoku, který byl zcela zbytečný a nepřispěl nijak ke konci války. Celou událost nevykreslili jako plánovanou operaci nařízenou českou exilovou vládou, která sídlila v Londýně.
Nálety na Drážďany a mylný zásah Prahy jsou dodnes černou skvrnou boje Velké Británie a Spojených států amerických proti nacistickému Německu. Srovnání se zemí města plného civilistů a nuceně nasazených dělníků bez větších vojenských výsledků by se jistě dalo označit za válečný zločin.
Zdroje:
