Článek
Voliči a jejich intelekt jsou často zmiňováni jako větší ohrožení demokracie než například zahraniční vlivy nebo totalitní myšlení. V nadsázce se často vtipkuje o tom, že by měli voliči před hlasováním projít nějakým testováním, buď IQ, nebo všeobecného přehledu. To by samozřejmě odporovalo demokratickým principům, ale zároveň by to bylo neproveditelné.
Názor, že méně inteligentní voliči volí hůře, je čistě elitářská představa zakládající se na tom, že strany a hnutí mají různé skladby voličů. U některých převažují voliči s vysokoškolským vzděláním z měst, u jiných zase voliči s nižším vzděláním z venkova. Jenže to je do jisté míry dáno tím, že různé skupiny populace trápí jiné problémy.
Kdybychom se na nejpalčivější aktuální problém zeptali mladého člověka z vesnice, tak se určitě dočkáme naprosto jiné odpovědi než od člověka ve středním věku z města. Každá životní situace zkrátka produkuje jiné existenční problémy a priority. Proto je skladba voličů u jednotlivých stran spíše zásluhou toho, na jaké problémy se daní politici zaměřují.
Samozřejmě, kdyby bylo zavedeno nějaké volební omezení, které by upravovalo, kdo může volit na základě věku, vzdělání nebo čehokoliv jiného, volby by jistě dopadly zcela odlišně. To by se možná těm s privilegiem volit líbilo více, protože by politici více řešili jejich problémy. Jenže by tu zůstala skupina osob, jejichž práva nikdo nehájí.
Demokracie může fungovat správně pouze tehdy, pokud svůj názor přijde projevit co nejvíce občanů. I když volby mohou být rozhodnuty tím, že se k nim dostaví jeden jediný volič, čím více hlasů, tím větší reflektování nálady ve společnosti. Volič nikdy nebude a ani nemůže být nejslabším článkem demokracie.
Role voliče v demokracii
V zastupitelské demokracii má osoba voliče jednoznačnou roli. Má si vybrat z palety kandidujících politiků toho, který nabízí řešení jeho problémů s přihlédnutím k jejich společenskému dopadu. Samozřejmě roli hrají i sympatie k danému politikovi nebo názorovému proudu.
To je ve zkratce celá role voliče. Sledovat, jak se politici chovají na nejrůznějších úrovních zastoupení, a následně si podle jejich dosavadního působení a plánů do budoucna vybrat toho, který mu přijde nejlepší. Samozřejmě občané mají i další úlohy, jako například dát najevo svůj nesouhlas nebo naopak souhlas s nějakým rozhodnutím formou protestu nebo petice.
V žádném případě však volič nemá suplovat funkci soudců nebo vyšetřovatelů. Jak si má volič poradit s věcmi jako například kauza Čapí hnízdo Andreje Babiše nebo zapomenutým milionem premiéra Petra Fialy? Konkrétně kauza Čapího hnízda se již táhne 9 let a soudci ani vyšetřovatelé nejsou schopni dospět k závěru. Jak se k tomu tedy má postavit volič se svým obecným povědomím?
Každý z nás prochází nejrůznějšími etapami života, ale v žádné z nich není politika středobodem našeho zájmu. Mnozí lidé se politikou zabývají až těsně před tím, než jdou k volební urně. Znám i takové, kteří k volbám raději nejdou z důvodu toho, že tomu prostě nerozumí a nechtějí se dopustit omylu.
Ohrožením demokracie jsou nečestní politici
Do politiky bohužel často míří lidé, kterým nejde o službu občanům nebo o obecné blaho, ale mnohem více je zajímá jejich vlastní prospěch. Ti jsou lidem často schopni slíbit cokoliv. A jak má obyčejný člověk bez ekonomického nebo politologického vzdělání určit, jestli je volební program vůbec proveditelný?
Politici moc dobře vědí, že některým voličům stačí s vlídným úsměvem říci, že se o ně postarají, a ani nemusí specifikovat, jak to udělají. Toho mnoho kandidátů zneužívá k získávání podpory. Občan si totiž nemusí uvědomit, že by ten sympaťák z televize mohl obyčejně lhát. I když to na ně nakonec praskne, tak to stejně, jak se říká, zahrají do outu.
Ohrožením demokracie tedy nemůže být volič. Nikdo si totiž nemůže myslet, že má každý občan čas, sílu nebo náladu podrobně studovat volební programy a posuzovat, zda jsou konkrétní body realizovatelné. K tomu by bylo ostatně potřeba hlubší porozumění nejen ústavě, ale i ekonomice, sociologii a mnoha dalším oborům.
Volič musí být k politikům podezřívavý
To nejlepší, co volič může udělat pro to, aby byla jeho volba co nejvíce objektivní, je být k politikům podezřívavý. Nikdy bychom neměli upadnout do černobílého vidění světa, ve kterém je nějaký politik naprosto dokonalý a ostatní jsou až nebezpeční. I u politiků, které chceme volit, bychom měli k jejich slibům přistupovat kriticky.
Když nám politik něco slíbí – a oni vždycky slibují – musíme se ptát na dvě důležité otázky. První otázka zní: jak své sliby chce splnit? Například během poslední prezidentské volby kandidát SPD Jaroslav Bašta sliboval odvolání vlády. Jenže k tomu neměl jediný způsob, jak tento slib realizovat. Proto by nám kandidát měl vždy být pochopitelně schopný vysvětlit, jak svého záměru dosáhne.
Druhá otázka navazuje na tu první a zní: co to bude stát? Často nad sliby politiků nepřemýšlíme z pohledu toho, že státní rozpočet není nafukovací a peníze, které použijí, budou muset odněkud vzít, kde budou následně chybět. Možná potom zjistíme, že jejich řešení nejsou správná, protože když je splní, způsobí tím zase jiné problémy.
Zdroje:
