Článek
Severoatlantická aliance musí nyní dle svého generálního tajemníka Jeanse Stoltenberga podpořit Ukrajinu stejně nebo více než doposud. Rusko totiž již nejspíše zahájilo svoji jarní ofenzívu. Zatím nemají výraznější úspěchy, což se samozřejmě může dramaticky měnit podle situace na bojišti. Tu může ovlivnit i nedostatek nábojů a dělostřelecké munice na jedné straně.
A právě na dodávkách munice ze západu je Ukrajina životně závislá. Spojené státy na tuto skutečnost již reagovaly a výrazně navýšily svoji produkci. Jenže Evropa dosud nebyla schopná tuto novou situaci reflektovat. To může být rozhodující v konfliktu na Ukrajině. Ba co víc, může to Rusko utvrdit v tom, že Evropa je slabá.
Ruská federace totiž plně přešla na vojenskou ekonomiku a vše podřizují požadavkům generálů. Také kvůli tomu může být Rusko připraveno napadnout další Evropské státy dříve, než bychom mohli očekávat. Momentálně se zdá, že se ruská armáda fatálně vyčerpala a další výpady proti nám nebude v nejbližší době schopná provést. Jenže toto zdání je klamné.
Nejenže pokud Rusko na Ukrajině zvítězí způsobem, že ji celou pohltí, tak bude mít k dispozici nerostné i jiné zdroje této země. Spolu s novými zdroji a vojenskou ekonomikou by byli Rusové schopní uvést své vojsko k opětovné bojeschopnosti během pár let. To by znamenalo, že se otevřeného konfliktu dočkáme ještě v tomto desetiletí. Konflikt je vždy nejvíce pravděpodobný, pokud je jedna strana ve výrazné výhodě. Naopak, pokud všechny strany demonstrují odvahu a schopnost vést válku, tak je nepravděpodobné, že k válce skutečně dojde.
Jenže v Evropě neprobíhá příprava pro udržení schopnosti efektivně odstrašit nepřítele. V kombinaci s výroky možného opětovného zvolení Donald Trumpa do čela Bílého domu to začíná být opravdu nebezpečné. Trump dlouhodobě kritizuje alianci, a dokonce několikrát řekl, že možná Evropě na pomoc nepřijde.
To by znamenalo, že jsme sami. Jsme sami a slabí. Ideálnější podmínky si v Kremlu snad ani nemohli přát. V současném stavu je nepravděpodobné, že dobyvačné choutky Vladimira Putina něco mírní. Proto se musíme jako Evropa sjednotit ve snaze dosáhnout největší možné míry vojenské soběstačnosti. To by konkrétně pro nás mohlo znamenat vyřešení řady problémů, kterým jako společnost čelíme.
Chce to čas
Evropský zbrojní průmysl sice údajně jede na 100 %, jenže to nestačí ani na podporu Ukrajiny, natož na vytvoření strategických zásob zbrojní techniky a munice. Netvrdím, že musíme mít na skladě dost nábojů na desetiletý konflikt. Jenže musíme mít dostatek na dlouhé měsíce poziční války, která by nejspíše nastala, pokud by byl útok na Evropu zadržený podobně, jak to vidíme dnes na Ukrajině.
Podle výkonného ředitele asociace zbrojního průmyslu Jiřího Hynka by se rozšíření kapacit výroby projevilo nejdříve za 3 až 4 roky. U některých komponentů jako například u celulózy by byl čas ještě mnohem delší. A nejde o peníze, těch je totiž dostatek.
Problém nastává v nedostatku personálu, s čímž se potýká celý náš průmysl a nejen ten zbrojní. Náš stát, potažmo celá Evropa, musí dbát důraz na kvalitní vzdělání na průmyslových školách a nejlépe školní kapacity technických oborů rozšířit. Nejenže se z nás díky tomu nestane montovna, ale zároveň budeme schopní čelit výzvám budoucnosti.
V jednotě je síla
Momentálně se v rámci unie rozjela debata, která mě velmi překvapila. Diskutuje se o možnosti vzniku evropského komisaře pro obranu. Překvapilo mě, že takový post dávno není a že se v momentální situaci o jeho vzniku musí diskutovat.
Každopádně je dobře, že se nejspíše po volbách do Europarlamentu opravdu dočkáme vzniku komisaře pro obranu. Evropská koordinace v této oblasti sice probíhá, ale stále tu mnoho států vyrábí zbrojní materiál bez koncepce jenom za účelem, aby splnili alianční závazek 2 % HDP na obranu. Takže už jenom prostá koordinace by nás mohla udělat výrazně silnějšími.
Sociální problémy vyřešíme průmyslem
Rozšířit naše výrobní kapacity zbrojního průmyslu by samozřejmě zlepšilo životní úroveň našich občanů. Stále jsou u nás lokality s vysokou nezaměstnaností a s ní spojenými jevy jako kriminalita, drogy nebo prostituce. Navíc již dnes vidíme, že další oblasti upadají a stát zatím neprojevuje snahu toto řešit.
Podívejme se například na Ostravsko. Momentálně se řeší huť Liberty a její finanční potíže. Pře tím se řešilo zase OKD a vlastně neustále zde vidíme velké firmy na kraji životaschopnosti. Jenže tento problém se bude neustále prohlubovat do chvíle, kdy buď z Ostravy a okolí neodejdou všichni lidé, nebo než se promění v ghetto.
Možná kromě záchrany pracovních míst ve firmách, které se tak dlouho nechaly upadat až upadly, by bylo lepší dát regionu nový impulz. Vybudovat a obnovit výrobní a vzdělávací kapacity zaměřené na výrobu nových moderních zbraní by mohl být právě ten podnět, který zvýší úroveň života ve vyloučených lokalitách nebo tam, kde hrozí společenský úpadek.
Navíc prodej zbraní je výhodný a kdybychom se jako Česká republika chopili této příležitosti, tak můžeme postupně zlepšovat tragickou situaci státního rozpočtu. Nejenom prodej, ale i příjem peněz z daní by nám ozdravil veřejné finance.
Není to pouze o tom, aby se nám na skladech válely tisíce tun munice takzvaně pro strýčka příhodu. Průmysl obecně je ideální způsob, jak stát může vydělat peníze a zároveň takto poskytnout možnost výdělku a důstojného života i pro občany.
Zdroje:
