Článek
Když Ruská federace zahájila v roce 2022 rozsáhlou pozemní invazi na Ukrajinu, Vladimir Putin jako jeden z hlavních cílů určil takzvanou „denacifikaci“ – tedy zbavení se veškerých neonacistů v sousední zemi. Jako neonacista byl ruskou propagandou označen každý, kdo ruskou armádu otevřeně nevítal a nepodporoval.
Podle aktuálních požadavků ruského prezidenta se však zdá, že jediným cílem invaze byly územní zisky, které by z Vladimira Putina udělaly v očích Rusů chrabrého dobyvatele. Momentálně to však vypadá, že se do historie zapíše jako ten, který v Evropě rozpoutal nejzbytečnější válku, jež si vyžádala statisíce obětí.
Zatím to vypadá, že ruská armáda na boj proti nacistům zapomněla a mnohem raději se soustředí na cíle kritické infrastruktury a civilní objekty. V poslední době nejvíce rezonoval raketový útok na dětskou nemocnici v centru Kyjeva, ukrajinského hlavního města. Přitom v ukrajinské Národní gardě existuje pluk, který opravdu vzešel z podhoubí neonacistů.
Podhoubí konfliktu
Musíme si uvědomit, že ruský útok z února 2022 byl pouhým smutným vyvrcholením událostí trvajících více než 10 let. Zárodek budoucího konfliktu je již v rozpadu Sovětského svazu. Tehdy totiž nebyla pevně stanovena námořní hranice v oblasti Kerčského průlivu. To oba státy nepotřebovaly řešit až do roku 2012.
Tehdy totiž v oblasti došlo k nalezení obrovských ložisek plynu. Pokud by byla Ukrajina schopná tento plyn těžit a zpracovávat, mohla by vyšachovat Ruskou federaci z evropského trhu s touto komoditou. To samozřejmě nebylo v zájmu politiků v Kremlu, kteří se rozhodli jednat.
Cílem Rusů tedy bylo z Ukrajiny udělat svůj loutkový stát po vzoru Běloruska. Proruské vedení by se bezpečnostně i hospodářsky orientovalo na Ruskou federaci místo na Evropskou unii. Se zkorumpovaným vedením prezidenta Viktora Janukovyče však nebyla spokojena veřejnost a začaly protesty, které vyvrcholily útěkem prezidenta za hranice.
Ve chvíli destabilizace, zmatku a nejasného politického vedení se podařilo Ruské federaci obsadit poloostrov Krym. Pokoušela se získat i Luhanskou a Doněckou oblast, které však nepadly a byly obsazeny pouze částečně. Od roku 2014 tak v těchto oblastech probíhala občanská válka mezi ukrajinskou armádou a separatisty podporovanými Ruskou federací.
Vznik pluku Azov
Právě v roce 2014 v samotném počátku války se separatisty má své kořeny pluk Azov. V té době byla ukrajinská armáda ve zbídačelém stavu. Korupce, špatný výcvik i vybavení z ní udělaly skupinu ozbrojenců bez schopnosti vést boje. Ukrajina tehdy měla pouze několik bojeschopných jednotek, které mohla vyslat do bojů.
Nabírala tedy mezi své řady dobrovolníky ochotné bojovat. Řídili se přitom heslem „Nepřítel našeho nepřítele je náš přítel“. Tak dostala šanci jednotka Azov, ve které byli neonacisté a fotbaloví ultras, kteří v útvaru působili po boku revolucionářů z náměstí Majdan, kde byly největší protesty proti Janukovyčovi.
Jednotka nabírala na popularitě hlavně tím, že se jim podařilo vyhnat okupanty z části Doněcké oblasti. Proto se k nim hlásilo stále více dobrovolníků. Útvar se nakonec rozšířil natolik, že se z jednotky stal pluk. Mediální pozornost a rychlý růst však znamenaly jediné, a tím byla nutnost reorganizace.
Za úspěchy na bojišti je vyznamenal tehdejší prezident Petro Porošenko, který je nazval nejlepšími dobrovolnými vojáky, které jeho země má. V souvislosti s tím však došlo k restrukturalizaci a profesionalizaci pluku. Dokonce musel skončit ve funkci velitele Andrij Bileckij, který přinášel právě neonacistické směřování skupiny.
Roli hraje symbolika
Co se však ze skupiny nepodařilo úplně vymazat, jsou prvky nacionalismu v symbolice. Například stále používaný symbol pluku Azov jsou písmena IN. Ta znamenají „Idea naciji“ v překladu ideál národa. Tento symbol využívají ukrajinští nacionalisté již od 90. let minulého století a zjevně vychází ze znaku ukrajinských nacistů z období druhé světové války.
Možná právě kvůli tomu si je za svůj cíl vybrala ruská propaganda, která se snaží ukázat prstem na cokoliv připomínající nacionalismus, aby ospravedlnila bestiální nevyprovokovanou válku. Nebýt ruské propagandy, o tomto útvaru by možná svět ani nevěděl. Mají sice úspěchy na bojištích, ale to má i řada jiných skupin, o kterých nikdo z nás nikdy neslyšel.
Bohužel se ukazuje, že stokrát opakované lži nakonec někdo uvěří. Azovský pluk sice vzešel z podhoubí neonacistů, ale od dobrovolnického oddílu urazil již dlouhou cestu. Z původního vedení nezbyl nikdo a postupným zvyšováním úrovně těchto bojovníků došlo k tomu, že se stali elitní skupinou ukrajinské armády.
Tomu, že Rusové přišli na Ukrajinu bojovat s nacisty, snad už nemůže věřit nikdo soudný. V ukrajinském parlamentu není jediná nacionalistická strana, na rozdíl od ruské státní dumy, kde mají 21 zástupců Liberálně-demokratická strana Ruska, která se i přes svůj název hlásí ke krajní pravici a k nacionalismu.
Zdroj:
