Článek
I přes iluzi, že jsme jedna z nejméně zadlužených zemí v EU, jak často oznamují představitelé minulé vlády, je faktem, že jsme jednou z nejrychleji zadlužujících se zemí. Naše státní příjmy sotva pokryjí naše mandatorní výdaje a na zbytek je ve velké míře nutné si půjčovat. Ale jak jsme se do této situace dostali?
Superhrubá mzda
Za situaci je minimálně částečně odpovědné rozhodnutí o zrušení superhrubé mzdy. Superhrubá mzda ročně odhadem přinášela 120 miliard korun. Toto prosadili poslanci hnutí ANO, ODS a SPD. V době nepříznivého vývoje ekonomiky vlivem světové pandemie bylo toto rozhodnutí velmi nešťastné. Sice přineslo pár drobných do kapes lidí, ale opět tento krok pomáhá výrazně více těm s vyššími příjmy. Tyto peníze navíc lidem, ani kdyby je spořili, nepomůžou ve zvládání nečekaných výdajů nebo důchodového období. Kromě toho, že tyto peníze už dávno lidem sebrala inflace, u člověka s nízkou mzdou se jedná opravdu o drobné, které jeho život rozhodně neobohatí.
Jedno řešení se tedy nabízí. Navrácení superhrubé mzdy by do státního rozpočtu přivedlo peníze, které pokud nechceme vyrazit řeckou cestou, nutně potřebujeme. Ale kdo nám tento návrat může dát? Od ODS s jednoznačnou pravicovou ideologií se takovéto kroku nejspíš nedočkáme. U hnutí ANO se to vyloučit nedá, ale mělo by to jednu zásadní nutnost. Hnutí ANO by se muselo přiznat, že zrušení superhrubé mzdy byla pouze past na budoucí vládu schválená v době, kdy se šance na obhajobu premiérského postu rapidně snižovaly. Každý si potom může udělat obrázek o tom, o co jde tomuto hnutí. Jestli o dobro národa nebo o moc. Je tedy jasné, že momentálně není v poslanecké sněmovně nikdo, kdo by toto nepopulární rozhodnutí byl ochotný prosadit.
Progresivní zdanění
Progresivní zdanění je nástroj daňové politiky, kdy se apeluje na solidaritu bohatých spoluobčanů. Pro příjmy do různé míry je nastavená jiná úroveň daně. Například kdyby někdo vydělával nad 50 tisíc měsíčně a daň by byla větší pro příjmy nad 50 tisíc, znamenalo by to, že část výplaty se daní jednou úrovní daně a výdělek nad tuto hranici se zdaní více. Mezi vyspělými zeměmi v EU tento nástroj využívá například Německo, Francie, Rakousko nebo Španělsko. V ČR pokusy o toto zdanění jsou také, avšak velmi omezené a nedostatečné.
Tento nástroj se dá navíc využít k opravdové pomoci nejpotřebnějším s nejnižšími příjmy. Kdyby například pro lidi, kteří berou plat kolem minimální mzdy byla daň výrazně snížena, pro příjmy blízko průměrnému platu by byla lehce snížena a s přibývajícími penězi by se zvyšovala. Bylo by to jednak výrazná pomoc pro obyvatele nejvíce ohrožených chudobou, ale zároveň by to do rozpočtu přineslo další tolik potřebné finance.
Odvaha
Každé rozhodnutí o konsolidaci veřejných financí potřebuje velkou dávku odvahy. Tyto opatření budou vždy nepopulární. Ale na jedné straně sněmovní opozice vykládá, že lidem zvýší tohle a tamto a u toho sníží daně a zároveň i schodek, což i pro úplného laika musí znít absurdně. Na druhé straně vláda, která přišla s „ozdravným balíčkem“ plného polovičatých řešení, které ve finále dopadnou na ty nejohroženější, jako jsou rodiny s dětmi a lidé s nízkými příjmy. Je potřeba, aby se na politické scéně našel někdo s odvahou prosadit opravdovou reformu, která nás vyvede z cesty řecké na cestu vyspělých západních ekonomik.
Zdroje:
