Článek
Nemám přímou zkušenost s klasickým pracovním týdnem od pondělí do pátku, protože pracuji na směny v nepřetržitém provozu. Ale od mé přítelkyně a přátel mám jasnou představu o tom, jak vypadá pátek v práci před víkendem. Nervózní sledování hodin, home office, dřívější odchody a celkově velmi nízká produktivita.
Je to způsobeno tím, že se již všichni těší na víkend po celém náročném týdnu. Někteří vyráží s rodinou na výlety, jiní do baru a někdo si chce prostě jen hodit nohy nahoru a vydechnout.
Nejvíce produktivní dny jsou úterý, středa a čtvrtek. Pondělí je den, kdy si většina lidí vyřizuje emaily a telefonáty a plánuje svoje aktivity v práci. Naopak pátek už mnoho lidí vypouští a řadu věcí odkládá na pondělí.
A nejspíše každý z nás by ihned souhlasil, kdyby mu jeho nadřízený nabídl, že bude pracovat méně, ale vydělávat stejně. Bohužel, stále je to spíše sen než blízká realita. Jenže v zahraničí je to již hojně zkoušeno a výsledky naznačují, že to není úplný nesmysl. Jenže trh by na to musel být připravený, aby to zaměstnavatelé zvládli.
Zkrácení pracovního týdne se dá uchopit dvěmi způsoby. Dnes je trh práce nastavený tak, aby zaměstnanci museli pracovat 40 hodin týdně. A s touto hodinovou zátěží je nutné něco udělat, pokud by došlo ke zkrácení pracovního týdne. Jenže jak to vyřešit?
Buď by bylo 40 hodin zachováno a lidé by tedy 4 dny museli více pracovat. Z osmihodinové pracovní doby by se stala desetihodinová. Varianta za mě není ideální, protože by to pro řadu lidí byla komplikace například při vyzvedání dětí ze vzdělávacích zařízení.
Mnohem lepší by bylo, kdyby došlo ke zkrácení celé pracovní doby. Tudíž zkrátit hodinovou zátěž ze 40 hodin na 32 nebo třeba na 35. To by umožnilo tuto změnu zavést i mezi lidi pracující na směny v nepřetržitém provozu. Jenže v tento moment je jenom těžko představitelné, že by zaměstnancům zůstala stejná výplata. Ale to ještě neznamená, že je to nemožné.
5 pracovních dnů není něco, co tu bylo vždy
A samozřejmě se jistě najde mnoho lidí, kteří zkrácení pracovního týdne označí za progresivní nesmysl, který vymyslel někdo, komu se nechce pracovat. Jenže to, že jsme zvyklí na nějaký režim neznamená, že je to něco nezměnitelného a už vůbec ne, že to takto bylo vždy.
Pět pracovních dnů není něco, co tu bylo odjakživa. U nás je to vlastně relativní novinka a stále žijí lidé, kteří jich zažili šest. U nás došlo ke zrušení pracovní soboty až v roce 1968. Tehdy se pracujícím u nás ulevilo, protože se jim volný čas vlastně zdvojnásobil.
Tato změna se připravovala od začátku 60. let a její zavedení bylo postupné. Ze začátku šlo o každý druhý týden a školní výuka byla omezena „pouze“ na sobotní dopoledne. I tehdy se ekonomové museli vypořádat s kritikou ze strany zaměstnavatelů, kteří se obávali poklesu hospodářství. Nakonec se to však ukázalo jako krok správným směrem.
Dokonce tato změna stála za rozvojem české záliby ve vlastnění chat. Lidé najednou měli mnohem více času a mohli se více zabývat sami sebou a rozvíjet své koníčky. To v konečném výsledku ekonomice pomohlo, protože došlo k rozvoji volnočasových aktivit, které státu generují další zisk.
Největší problém je zároveň největším benefitem
Je pouze těžce představitelné, že by měla firma menší produkci a zároveň vyplácela lidem stále stejné platy. To by se dalo vyřešit tím, že naberou další zaměstnance, kteří doplní deficit docházky.
Jenže to je problém. Na pracovním trhu je velmi málo lidí, kteří chtějí pracovat. Jak by tedy měly firmy nabrat nové zaměstnance? S tím souvisí jedna z největších výzev dnešní doby.
Tou je to, že u řady zaměstnání hrozí zánik pracovních pozic. Ať už v důsledku ekonomické transformace nebo zastarání. Možná se již teď začínají na pracovní trh vyplavovat lidé, jejichž pracovní místa zanikla v důsledku modernizace.
Časem by jich mohlo být tolik, že to náš systém přestane zvládat. Tito lidé by mohly doplnit řady zaměstnanců stále existujících firem. Nebo by řešením mohla být právě automatizace a zvyšování efektivity, pro kterou by byla vyšší motivace.
Navíc právě z důvodu hrozby sociálního kolapsu nejsou dostatečně rychle zaváděny inovace s potenciálem nahradit lidské zaměstnance. Což je škoda, protože by to podpořilo naši ekonomiku a konkurenceschopnost. Obecně by podle mě měli lidé přecházet od manuální práce do služeb. Nemusíme přeci dřít, když náročné práce už ve většině zvládne lépe technika.
Co bychom dělali se vším tím volným časem?
S přírůstkem volného času, který mohou lidé trávit sami se sebou, roste i nuda. Nuda je prospěšná k budování kreativity a zároveň snižuje psychickou zátěž člověka. To znamená, že bychom měli čas na to, co nás baví. Častokrát se pak koníček u zapálených jedinců promění v něco, co má velkou přidanou hodnotu a je obchodovatelné na trhu. Proto by rostla podnikavost a mnoho prací uvnitř firem by bylo nahrazeno externími společnostmi a podnikateli.
To se přibližuje představě ideálního světa, kdy každý dělá to, co ho baví, je v tom dobrý, a navíc za to dostává zaplaceno. Časem by se tak snížilo množství stresu ve společnosti a s ním i související onemocnění. Toto je něco, k čemu by podle mě měla vyspělá společnost směřovat.
A k čemu je čtyřdenní pracovní týden dobrý?
Některé firmy již změnu zavedly a jsou tedy nejlepší ukázkou toho, v čem by to zlepšilo pracovní život. Například část firem v Anglii čtyřdenní pracovní týden zavedla na zkušební dobu půl roku. Rozhodlo se u něj zůstat 91 % firem.
Zaměstnanci tuto změnu hodnotí jako nejlepší pracovní benefit, se kterým se kdy setkali. Den navíc jim umožňuje dostatečně si odpočinout a zregenerovat. Zároveň se mohou věnovat rodině a koníčkům. Pořádně odpočatí zaměstnanci mají lepší výsledky a z toho následně profituje i jejich zaměstnavatel.
Podniky a jejich zaměstnanci nejsou jedinými, kteří by ze čtyřdenního pracovního týdne měli užitek. Díky tomu, že by jedenkrát týdně nemuseli jezdit do práce, zlepšilo by se ovzduší pro nás všechny.
Zdroje:
