Článek
Po ruském útoku na Ukrajinu se svět propadl do chaosu. Nepředstavitelné se stalo skutečností a v Evropě se rozhořel další vojenský konflikt. Vyvstala řada otázek, například jestli bude ruská armáda pokračovat dál do Evropy, nebo kdy ukrajinský režim padne. V tu chvíli málokdo předpokládal, že by konflikt mohl dopadnout jinak než ruským vítězstvím.
Ukrajinci však prvotní nápor zvládli a mezitím se vzpamatovalo i mezinárodní společenství. My Češi jsme byli jedni z prvních, kteří se rozhodli pomoct oběti. Již 27. února jsme odeslali první vojenský materiál bránícímu se státu. Premiér Petr Fiala to oznámil v bojovném projevu. V tom zároveň prohlásil, že i my jsme ve válce.
Tím na sebe upoutal zájem nejen zahraničních pozorovatelů, ale i domácího obyvatelstva. Zatímco ostatní evropské státy postupně převzaly stejnou rétoriku, tak doma se setkal s hořkým nepochopením. Mnoho lidí totiž zná pouze jeden druh války a to ten, který vidíme na Ukrajině.
Druhy válek
Když se řekne „válka,“ tak si většina lidí představí druhou světovou válku. Ostřelování, tanky a vojáky vrhající se proti sobě. Přesně proto mnozí nabili dojmu, že se vláda chce zapojit do konfliktu nebo ještě hůř, že ruské rakety začnou brzo dopadat i na naše území.
Jenže války mohou mít mnoho podob. Otevřenou válku, která v současnosti probíhá na Ukrajině u nás naštěstí stále nehrozí. Petr Fiala o této formě války nemluvil. Snaha takto vyložit jeho slova je však přesně těmi prvky konfliktu, o kterém mluvil.
V současnosti probíhají válečné konflikty, které mnoho občanů ani neregistruje, ale i přesto probíhají. Příkladem může být obchodní válka. Ta například v různých intenzitách probíhá mezi Spojenými státy a Čínou. Rozhořela se i mezi Evropou a Ruskem, a to již roku 2014 po anexi poloostrova Krym.
Nabrala však na obrátkách až potom, co dal Vladimir Putin pokyn překročit ukrajinské hranice. V této válce sice nelítají rakety, ale zainteresované strany na sebe navzájem uvalují sankce a navzájem si zabavují majetky. Cíl je jediný, a to odříznout druhou stranu od financí a zdrojů.
Kromě obchodní války, která probíhá, je tu ještě jeden druh války, kterou proti nám Rusko vede a bohužel v ní prohráváme na celé čáře. Tou je hybridní válka. A přesně o té mluvil náš předseda vlády, když národu oznámil, že i my jsme ve válce.
Hybridní válka
Pojem hybridní válka je v mediích stále více skloňován. Problém je v tom, že tento výraz je velmi široký, a proto pro běžného člověka špatně pochopitelný. I to je důvod proč fakt, že v tomto konfliktu jsme, mnoho lidí přehlíží nebo rovnou zlehčuje. Pokud to někdo bagatelizuje úmyslně, tak je přímým aktérem této války.
Cílem tohoto konfliktu je podkopat důvěru obyvatelstva v jejich státní zřízení a rozdělit společnost na více táborů. To přesně se Rusům u nás daří skvěle. Národ rozdělit na skupiny, které společně nejsou schopny společně komunikovat. Za to může přehlcení veřejného prostoru informacemi, které se navzájem vyvracejí.
Sedí na to české pořekadlo „na každém šprochu pravdy trochu.“ Pokud totiž lidi přehltíte velkým množstvím informací, které se rozporují, vznikne nejistota. Lidé vědí, že jim někdo lže a musí si vybrat, komu budou věřit. Takto vzniká polarizace ve společnosti.
Obecně se udává jako začátek hybridní války Ruska proti Evropě anexe Krymského poloostrova. Od té doby můžeme pozorovat výskyt skupin, které se za každé situace snaží podkopat důvěru ve stát a evropské společenství. Ať už to byla migrační krize, pandemie nebo válka na Ukrajině, vždy tu byla skupina, která prosazovala přesný opak než politické vedení.
Na tom by samozřejmě nebylo nic zvláštního, kdyby v čele těchto skupin nebyly vždy stejné tváře. To, že vždy stejní lidé jdou do přímého rozporu se směřování unie a přitom jsou za jedno s propagandou Ruské federace, je minimálně podivné.
Voice of Europe
Před blízkými volbami do Evropského parlamentu došlo i za přispění českých tajných služeb k rozkrytí struktury, která prováděla špionáž, ovlivňovala veřejné mínění, a dokonce prosazovala proruské kandidáty do Evropského parlamentu. Za ruské peníze se pracovníci platformy Voice of Europe snažili manipulovat s veřejným míněním ve prospěch Ruska.
Nejen tento případ nám ukazuje, že se ruská propaganda snaží zasít nejistotu a nedůvěru do evropské společnosti. Podlehnout těmto tlakům znamená jít na ruku zájmům státu, který nás považuje za své nepřátele a soustavně odkrajuje území svých sousedů. Musíme být silní a odolní vůči snahám rozdělit nás. Jsme totiž ve válce o to, jak bude vypadat naše budoucnost.
Zdroje:
