Článek
U politiků by se dalo očekávat, že jejich ambice budou velké a že se nejen budou chtít dostat k moci, ale také budou chtít naplnit svůj potenciál a splnit své sliby, které dali občanům. Nezdá se však, že by podobné cíle měl i premiér Petr Fiala. Jeho cíle vypadají skromněji a nejspíše mu stačí pouhé dovládnutí do řádných voleb. I to je samozřejmě v naší zemi úspěchem, protože se to zatím povedlo pouze Václavu Klausovi, Miloši Zemanovi, Bohuslavu Sobotkovi a Andreji Babišovi.
Navíc je Petr Fiala ve složitější situaci než jeho předchůdci, protože jeho vláda je složena z pěti stran, které nemají zcela podobný program a spíše než ideologicky se spojily proto, aby zastavily Andreje Babiše. I přes to jsme svědky velmi klidného vládnutí, kdy na sebe vládní kolegové většinou neútočí přes média.
Občas sice vidíme nenápadné okopávání kotníků mezi vládními politiky, ale nikdy to nepřechází do osobních útoků a antipatií, jako jsme například viděli mezi Bohuslavem Sobotkou a Andrejem Babišem. Samozřejmě nevíme, jestli tato idylka panuje i za zavřenými dveřmi, ale minimálně veřejně to tak vypadá.
Členové vlády jednoznačně označují premiéra Petra Fialu za pojivo, které drží jeho nesourodou partu pohromadě. Ukočírovat například konzervativní Lidovce a liberální Piráty v jedné vládě, aby si navzájem nevjeli do vlasů, musí být určitě uměním.
Jenže se nezdá, že by klid na vládnutí mohl premiér zužitkovat k nerušenému vládnutí. A možná je to právě tím, že nikdo z vlády si nedovolí navrhnout nic, co by ostatním působilo radikálně. Máme tu tedy řadu polovičatých rozhodnutí, která mají pouze minimální dopad. Přitom bychom právě nyní potřebovali politiky, kteří jsou rozhodní a nebojí se dělat nepopulární rozhodnutí, aby zemi vyvedli z krize.
Nejlépe jsou na tom Piráti
Vládní strany nejsou úplně v příjemné pozici. Popularita vlády je rekordně nízká a jednotlivé strany nejsou schopny získat další voliče, dokonce se některé pohybují na hraně zvolení do parlamentu. Většina vlády tedy musí našlapovat velmi opatrně, aby své voliče neodradila, ale takto může jen obtížně získat voliče nové.
Jediní politici z vlády, kteří se mohou chovat jako slon v porcelánu, jsou členové Pirátů. K vládnutí je nikdo nepotřebuje, ale Fiala se nejspíše bojí oslabovat vládní většinu, a proto si Piráti mohou klást požadavky. V každé koaliční vládě se totiž nespokojené strany často bojí opustit vládu, aby nebyly označeny za viníky pádu vlády.
To u Pirátů neplatí. Mohou se vymezit proti vládě a předkládat nápady, které budou sympatické nikoli voličům SPOLU, ale jejich vlastním. A když jim nebude vyhověno, vždy mohou vládu opustit, aniž by riskovali, že je někdo bude vinit z pádu vlády. Navíc, protože mají Piráti pouze čtyři poslance, je jisté, že si po dalších volbách výrazně polepší.
Navzdory pirátskému debaklu v minulých volbách jsou nyní v naprosto komfortní situaci, kdy se ohrožují pouze oni sami, například neúspěšnými pokusy digitalizovat stavební řízení nebo jiné oblasti života občanů. Pokud však před volbami bude mít digitalizace státu alespoň částečné úspěchy, budou si je Piráti moci připsat a zúročit ve výsledku voleb.
Umožnit předčasné volby na jaře by bylo státnické gesto
Ať jsme fanoušci nebo odpůrci vlády v čele s premiérem Petrem Fialou, nebo je nám politika jedno, pro nás by bylo nejlepší, kdyby volby proběhly již na jaře. Nyní jsou volby plánovány na podzim, termín by se tedy posunul pouze o několik měsíců.
Pokud by vláda podala demisi a rozpustila parlament dobrovolně, aby volby mohly proběhnout dříve, bylo by to velmi státnické a symbolické gesto. Je to z jednoduchého důvodu, a tím je tvorba státního rozpočtu. Dříve se totiž velmi osvědčilo, když volby byly v jarním termínu.
Skládání vlády totiž někdy zabere i dlouhý čas a politici zvolení na podzim již nemají čas vytvořit státní rozpočet. Z toho důvodu se v roce 2021 musel Petr Fiala smířit s rozpočtem vlády Andreje Babiše, stejně jako se on musel spokojit s rozpočtem vytvořeným předchozí vládou.
Pokud by následující volby do Poslanecké sněmovny proběhly na jaře, byl by dostatečný čas pro to, aby mohla vzniknout funkční vláda a následně i vytvořit rozpočet na následující rok. Zrovna rozpočet je totiž velmi těžké i pouze nastínit, když není jasné, jak vláda bude vypadat.
Potenciální kandidát na ministra financí by totiž nemohl při přípravě rozpočtu zohlednit veškeré požadavky potenciálních koaličních partnerů úměrně k rozložení sil budoucích vládních stran. Nikdo nyní není schopný předpovědět, která strana po volbách bude mít premiéra a kdo budou jeho koaliční partneři.
Už jen kvůli tomu by mělo být cílem současných vládních politiků zachovat se alespoň státnicky, když nejsou schopni přinést jiné než polovičaté a bezzubé návrhy, které problémy spíše kosmeticky zakrývají, než aby je řešily. Proto by kromě dovládnutí měl Petr Fiala chtít i dovládnout se ctí.
Zdroje:
