Článek
Za svůj život jsem zatím žádnou vysokou pokutu nedostal. Pár menších za špatné parkování na sídlišti nikdy nepředstavovalo vysokou částku, kterou bych nemohl bez problému zaplatit. Jenže kdybych dostal výrazně vyšší pokutu, asi bych musel řešit, jak ji mám zaplatit. Je to významem pokut – odrazení občanů od páchání přestupků.
Například pokuta za překročení povolené rychlosti o 10 až 19 kilometrů v hodině znamená pokutu 1 000 až 2 000 korun na místě nebo 2 000 až 5 000 ve správním řízení. Věřím, že mě i mnoho ostatních už taková částka přesvědčí dodržovat maximální povolenou rychlost na silnici. Jenže co lidé, kteří mají peněz dostatek a tato suma pro ně nic neznamená?
Například překročení maximální rychlosti až o 39 kilometrů v hodině může na místě znamenat pokutu až 3 500 korun a stržené body. Taková částka může pro jedny znamenat propad životní úrovně a pro druhé pouze kapku v moři. Tím pokuty přicházejí o svou vlastnost odrazení a stávají se vlastně novodobými odpustky pro bohaté.
Pokud se to pokusíme spočítat, můžeme předpokládat, že vykonáme 2 jízdy autem za den, což znamená 730 jízd ročně. Pokud bychom teoreticky při každé jízdě překročili rychlost o 39 kilometrů v hodině, byli chyceni a pokutu řešili na místě, znamenalo by to, že bychom museli zaplatit 2 555 000 korun. Samozřejmě, kdyby neexistoval náš bodový systém, který podmínky v těch nejzávažnějších dopravních prohřešcích částečně vyrovnává.
Například druhý nejbohatší Čech za loňský rok vydělal 112 miliard korun. Pokud by byl on dosazen do výpočtu v minulém odstavci, musel by zaplatit ze svých příjmů na tuto pokutu 0,002 %. U Čecha s průměrnou mzdou by to znamenalo částku nižší než jednu korunu, konkrétně 86 haléřů.
Takto nízká pokuta by jistě nikoho neodradila a pravidla silničního provozu by se zhroutila. Pokuty mají sloužit jako efektivní odstrašení a to není možné, pokud jsou pro všechny stejné. Mnohem účinnější by bylo, kdyby byla výše pokuty stanovena procentuálně z výše majetku toho, kdo se dopustil přestupku.
Pokuta 2 400 000 pro finského multimilionáře
Princip procentuálních pokut mají například ve Finsku. Zde padla před 11 lety i rekordní pokuta 95 tisíc eur, v přepočtu 2 400 000 korun, za překročení rychlosti o 29 kilometrů v hodině. Provinilým byl totiž švédský multimiliardář Anders Wiklöf. Tato pokuta mu byla vyčíslena na základě jeho příjmů.
Sice uznal, že je to jeho vlastní chybou, ale nezapomněl si postěžovat, že systém není spravedlivý a měl by existovat limit maximální výše pokuty. Zní to skoro, jakoby si přál, aby pro něj pokuta nebyla tolik citelná. Jenže tento systém k němu byl naprosto férový a musel zaplatit takovou část svého výdělku jako každý jiný, kdo by takto překročil rychlost.
Stejný systém má i Švýcarsko. Zde však existuje limit pokuty za stejné překročení rychlosti. Limitem je milion švýcarských franků, což představuje 20,7 milionu korun. Sice je to spravedlivější než náš systém, ale jakékoliv limity, byť vysoké, pouze snižují počet lidí, kterým mohou být pokuty lhostejné.
Férový systém posiluje národ
Nemělo by docházet k tomu, že jedny stát drtí sankcemi a druhých se jejich opatření vůbec nedotknou. Nemyslím si, že je fér, když člověk dostane stejnou pokutu za špatné parkování na přeplněném sídlišti, kde nejsou dostatečné parkovací kapacity, jako zbohatlík, který své auto odloží kdekoliv, protože je mu to naprosto jedno.
Žijeme ve státě, kde jsme si před zákonem všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější než jiní. Už tento samotný fakt může podkopávat víru lidí ve spravedlnost. Pokud by lidé věděli, že pokuty zasáhnou každého stejně, vládla by opravdová spravedlnost. Bohužel to nevypadá, že bychom se takové změny v blízké budoucnosti dočkali.
Přitom by to bylo celkem jednoduché. Stát má skrze finanční úřad přehled o příjmech občanů a pouze místo peněžní výše by byla pokuta vyjádřena v procentech. Systém by byl transparentní a pokuty by přestaly být pouhým bičem na chudé a odpustkem pro bohaté.
Bylo by to prospěšné
Je hned několik důvodů, proč se přiklonit k procentuálnímu výpočtu pokuty. Ti bohatší ztratí možnost být před zákonem ve výhodě. Spravedlivější tresty by zabránily likvidačním pokutám pro chudé a zároveň by motivovaly i bohaté k dodržování předpisů. Jinak mohou být drobné pokuty bohatým opravdu jedno.
Zároveň by to mohlo přinést další peníze do rozpočtů měst. Ty jsou totiž hlavním příjemcem většiny běžných pokut. Bylo by samozřejmě zajímavé sledovat, zda by na pokutách vybraná částka byla nižší nebo vyšší než před zavedením tohoto opatření. Ukázalo by to totiž, zda se přestupků dopouštějí hlavně chudší nebo bohatší občané.
Jedině férová společnost může být šťastná a stabilní. V historii jsme viděli již mnoho civilizací, které určitou skupinu upřednostňovaly, například na základě rasy, vzdělání nebo bohatství. Nikdy to nedopadalo dobře. Měli bychom tedy následovat příklad Finska, kde si jsou před zákonem rovni ti nejchudší stejně jako ti nejbohatší.
Zdroje:
