Článek
Stejně jako každý rok se i letos 17. listopadu sešlo velké množství lidí na Národní třídě, kde v roce 1989 začal definitivní konec komunistického režimu u nás. Kromě 93 tisíc lidí však i letos přišli položit své květiny také politici. A jako každý rok se dočkali pouze bučení a pokřikování, přičemž bylo zcela jedno, zda šlo o vládní nebo opoziční osobnosti.
Premiér Petr Fiala se dočkal pískotu. Ministr vnitra Vít Rakušan si vyslechl, že je fašista. Na prezidenta Petra Pavla dav křičel, že je zrádce. Předseda opozičního hnutí ANO zase slyšel, že je podle přítomných agent StB. Bez ohledu na politickou příslušnost se zde všichni významní politici setkali s nespokojeností.
Každý ze zmíněných se s kritickými projevy vyrovnal jinak. Petr Fiala připomněl, že kdyby Sametová revoluce neproběhla, pískot na politiky by byl nepřípustný. Andrej Babiš obvinil vládu z rozeštvání veřejnosti. Petr Pavel zase uvedl, že kritiku musí vždy následovat nějaké alternativní řešení.
Pískot, bučení nebo nadávky na politiky se 17. listopadu již staly takovým českým folklórem. Někteří se tomu postaví čelem a s úsměvem to ignorují. Jiní se snaží vysvětlovat. Pouze Andrej Babiš na demonstranty vyzrál v roce 2018, kdy se pískotu vyhnul tím, že květiny přinesl v noci.
Skoro to vypadá, že politici se mohou vyhnout otevřené kritice davu, kterým se musí prodrat, pouze pokud přijdou nepozorovaně, například za tmy nebo třeba kanálem. Samozřejmě, právě díky 17. listopadu 1989 máme právo vyjádřit svou kritiku, ale je Národní třída v tento den tím správným místem?
Ať už z přesvědčení, nebo kvůli povinnosti přišli všichni tito politici ze stejného důvodu jako obyčejní lidé – aby uctili památku boje za svobodu a demokracii. Společnost je čím dál více rozdělená na nesmiřitelné tábory „my“ a „oni“. Kdy jindy než právě v den boje za svobodu a demokracii by se lidé i politici měli snažit o dialog?
Kdyby například všichni významní politici, bez ohledu na svou stranickou příslušnost, dorazili zároveň a společně, bylo by to jasné gesto ukazující, že nad soubojem o hlasy voličů je ještě větší bitva, kde nebojují proti sobě, ale společně za zachování a rozvoj naší demokracie.
Bohužel řada krizí a nepopulárních politických rozhodnutí za posledních několik desítek let postupně vyhloubila příkopy mezi lidmi. Dnes již není čas, aby je politici dále prohlubovali, ale musejí je zasypávat. Neustálé hádky a obviňování nám totiž životní úroveň nezvýší ani nezajistí prosperitu.
Zdroje:
