Článek
V otázkách bezpečnosti a přístupu k zahraniční funguje v Evropské unii systém jednomyslnosti. To v praxi znamená, že žádné navrhované řešení problému neprojde, pokud je některý z členských států proti. Většinou jsou takovému státu dělány ústupky, dokud nesouhlasí. To bohužel ve finále může vést k tomu, že jeden stát diktuje všem ostatním.
U nás v České republice, ale i jiných podobně velkých státech, je ztráta práva veta velmi citlivou otázkou. Nejspíše to bude jistým komplexem z toho, že jako stát jsme mnohem menší než například Francie a Německo. Sice velikost dané země nehraje v právu veta ani v hlasování kvalifikovanou většinou roli, ale to pro mnohé není podstatné.
Dne 25. října 2023 ústavní výbor Evropského parlamentu schválil dokument připravený Francií a Německem na omezení práva veta jednotlivých států unie v otázkách bezpečnostních a zahraničních. Znamenalo by to větší akceschopnost unie v řešení problémů jako je migrace, obranyschopnost před vnějšími hrozbami nebo před hrozbou terorismu. Bez práva veta by mohly být problémy řešeny jedním summitem na místo dnes obvyklých roky trvajících jednání, které nakonec přinesou polovičaté a nedostatečné řešení.
Hlasování kvalifikovanou většinou
Takový způsob hlasování spočívá v tom, že pro nebo proti návrhu se musí vyslovit alespoň 60 % přítomných. Tento rozhodovací proces by přinesl větší akceschopnost unie a výzvy, kterým čelíme a bezesporu budeme ještě čelit, by mohly být řešeny efektivněji. Byla by to cesta k větší demokratizaci unie.
S tvrzením, že zrušení práva veta by vedlo k větší míře demokracie by jistě mnoho lidí nesouhlasilo. Pokud se ale oprostíme od komplexu malého státu, tak uvidíme fakt, že stejně jako velké státy mohou vetovat návrhy těch malých, je tomu i naopak. V té nejvíce extrémní budoucnosti bychom se mohli dostat do bodu, kdy v některém státě uchopí moc politik, který hájí jiné než evropské zájmy. Tento politik by byl následně schopný rozložit celou unii.
Rozklad unie by jistě uvítala řada světových velmocí, ale Evropě by to nepřineslo nic dobrého. Koneckonců Evropa byla až do vzniku unie místem, kde probíhalo nejvíce konfliktů na planetě.
Názory českých politiků
Prezident Petr Pavel se k vetu staví negativně a souhlasí s jeho zrušením. Přímo řekl, že by byl pro diskuzi o ztrátě tohoto práva. Naopak premiér Petr Fiala k tomu přistupuje, jako k věci, která se nestane a tímto směrem neuvažuje. Kladně se k tomuto vyjadřují europoslanci za Piráty. Pirátská europoslankyně Markéta Gregorová je členkou ústavního výboru Evropského parlamentu, který o návrhu hlasoval.
Podle hlavního opozičního politika Andreje Babiše zde není možnost takové diskuze. Dle jeho názoru je právě právo veta tím nejdůležitějším, co naše republika v EU má. Zároveň Babiš neopomenul příležitost k útoku a hned kritizoval prezidenta s tím, že danou problematiku zkrátka nechápe.
Elegantnější řešení
Samozřejmě je zrušení práva veta citlivá otázka. Budí emoce a štěpí populaci. Proto by bylo mnohem lepší ho „pouze“ omezit nějakým méně drastickým řešením. Takové bychom mohli najít v jiné organizaci, které jsme členem, a tou je OSN.
I když to v Organizaci spojených národů nesouvisí přímo s právem veta, inspiraci si můžeme najít v radě OSN. Ta má několik členů, z toho se někteří pravidelně obměňují.
V Evropské unii bychom mohli mít například 7 státu disponujících právem veta, které by se pravidelně obměňovaly. Kdyby to bylo v závislosti na předsedajícím státu, tak by mohl mít právo veta on a tři předsedající státy do minulosti i budoucnosti. Jelikož se předsedající stát mění každého půl roku, tak by se právo relativně svižně měnilo a dostalo by se tedy na všechny za stejných férových podmínek.
Parlamentu zbývá méně než rok, tak vyčkejme
Příští rok se konají volby do Evropského parlamentu, a proto by mělo být s jakýmkoliv takto závažným rozhodnutím vyčkáno. Pokud by rozhodnutí bylo přijato po volbách, odráželo by náladu obyvatelstva unie. Dnes již dosluhující parlament by proto měl vyčkat a jakékoliv takto závažné rozhodnutí přenechat novým poslancům.
Zdroje:
