Článek
V současné době je Rusko středem světového zájmu. Je to způsobeno nejen agresí, kterou rozpoutal Vladimir Putin proti sousední Ukrajině, ale i nedávnými teroristickými útoky. Kolem těch se již stihlo vytvořit mnoho konspiračních teorií, ačkoliv jsou některé velmi chatrné, když je dáme do souvislostí.
Samotná záminka pro útok na Ukrajinu byla denacifikace. V této teorii, které nejspíš ani sám Putin nikdy nevěřil, je Ukrajina ovládána zlými nacionalisty, kteří plánovali napadnou Rusko. Ironií je, že na Ukrajině vládne prezident s židovskými předky a naopak ruský prezident vykazuje mnoho prvků nacionalismu.
Nejnovější dění v Rusku nám však ukazuje, že opozice vůči Putinovi existuje. Není to ale žádný opačný liberální názorový proud, nýbrž jde rovněž o nacionalisty. Jenže jejich představa Ruské federace je diametrálně odlišná od té Putinovy. Nyní v souvislosti s teroristickými útoky na předměstí Moskvy jsou to právě „ti druzí“ nacionalisti, kteří běžným Rusům předkládají „rozumnější“ řešení.
Pro případ, že by mě někdo chtěl obviňovat, že tyto útoky z Moskvy schvaluji, tak jsou podle mého názoru naprosto hanebným činem barbarů, kteří nemají mít v civilizovaném světě místo. Jsou stejně brutální a odsouzeníhodné jako mnohé činy páchané na ukrajinském civilním obyvatelstvu ruskou armádou, které vidíme dnes a denně.
Je Putin nacionalista?
Jednoduchá odpověď na tuto otázku je prosté „ano, zcela jistě.“ Jenže je potřeba to rozvést a podívat se na to, co vlastně nacionalismus znamená. Následně uvidíme, jak nacionalismus zapadá do Putinova pohledu na svět a jeho uspořádání. Potom již nebude možné oponovat prostému faktu, že se ruský prezident Vladimir Putin řadí do této skupiny obyvatel.
Národovectví, neboli nacionalismus, je politický směr upřednostňující vlastní národ. Nesmíme ho však zaměňovat s vlastenectvím, které je orientováno na hrdost a lásku ke svému národu. Nacionalismus je sice podobný, ale jde mnohem dál. Jedná totiž ve víru, že daný národ je lepší a nadřazený těm ostatním. Na východě od nás došlo k jeho velkému rozmachu po rozpadu Sovětského svazu jako důsledek osamostatnění mnohých postsovětských států.
Teď je důležité říct, že existují dva nacionalistické směry. Jeden vyznává Vladimir Putin, který je toho názoru, že je Rusko nejlepší, všichni chtějí být Rusové a ti, kteří tvrdí, že nechtějí, těm to musí přijet vysvětlit tanky. Je to expanzivní a nebezpečný politický směr.
Právě tím, že se Putin shlédl ve velkých carech a diktátorech, kteří vládli na ruském území a chce se jim rovnat, tak započal svoji politiku obnovy zašlé slávy. Dělá to skrze to, že se snaží postsovětské státy buď po dobrém a nebo po zlém udržovat ve své sféře vlivu a strachu. Zároveň podporuje migraci z těchto převážně středoasijských zemí, kterou potřebuje ať už pro ruskou ekonomiku, nebo pro své válečné úsilí.
Zde naráží na druhý proud nacionalismu. Ten totiž místo expanze prosazuje izolacionismus. A v momentální atmosféře v Ruské federaci se jim daří lépe komunikovat s obyvateli narozdíl od Putina, který se postupně zamotává do bezvýchodné pasti vlastního vidění světa.
Oponenti Vladimira Putina
Musíme si nejprve popsat, jak vypadá politická mapa v Rusku. Dominantní úlohu zde hraje Putinova strana Jednotné Rusko. Dále je tu dokonce legální liberální opozice, která má však jediný úkol, a tím je působit, co nejhůře to jde, aby v liberálním vnímání světa lidé neviděli lidé. Potom je tu pár komunistů. Tou hlavní opozicí jsou však nacionalisti, kteří chtějí Rusko izolovat.
Samozřejmě nejde o ty „hodné“ nacionalisty. Jsou stejně špatní, jako ti kolem Putina. Jenže by nejspíše byli špatní pouze pro své domácí protivníky a nestrkali by příliš nos do záležitostí jiných států, natož aby anektovali nějaká území, která nejsou osídlena výhradě Rusy.
I když se to nemusí zdát, tak momentálně mají ideální šanci přesvědčit ruské obyvatele, aby Putina vyměnili za ně. Je to kvůli tomu, jak Putin komunikuje ohledně hrůzného teroristického útoku. Rozhodl se totiž říci lidem, že za útokem stojí Ukrajina. Jenže potom ruský režim ukázal tváře těch, kteří jsou dle režimu za tento čin zodpovědní. Jsou to lidé, kteří pobývali v Rusku a jsou původem z Tádžistánu.
Podle toho, jak funguje paměť lidí, tak občanům Ruské federace časem zbyde pouze vzpomínka na zmlácené obličeje Tádžiků a verze o ukrajinském zapojení z povědomí lidí zmizí. A i když někteří Rusové uvěří Putinově verzi, stejně už teď vidíme, jak v Rusku probíhají rasové nepokoje, které budou sílit.
Tím dostane Putinova politika ránu, protože z pohledu Rusů není současný režim schopný ochránit vlastní obyvatele a nebudou tedy ochotní vyrážet na nějaké Putinovy spanilé výpravy za expanzí. Zároveň jistě utrpí citelné rány migrační politika, kterou Putin dlouhodobě prosazuje a potřebuje. Bez příchozích se totiž neobejde ani průmysl, ani válečné úsilí.
I když se zatím nezdá pravděpodobné, že by byl Putin vystřídán někým, kdo prosazuje izolacionismus, tak bez pochyby došlo a bude dále docházet ke změnám nálad. To v konečném výsledku může Putina přesvědčit soustředit se spíše na domácí problémy než na dobyvačné choutky.
Zdroje:
