Článek
Smlouva zajišťuje bezpečné vyplouvání lodí s obilnými surovinami z ukrajinských přístavů v Černém moři. Tyto lodě nejčastěji směřují do Afriky. Na africkém kontinentu tento vývoz zajišťuje dostatek jídla. Mezi největšími odběrateli jsou například Egypt nebo Nigérie. Je pouze obtížně představitelné, co by nastalo, kdyby státy Afriky přišly o možnost nakrmit svojí populaci. V mnohých státech by to mohlo destabilizovat vládnoucí režimy. Možné násilí, hladomor a zmatek by vedli k další masivní migrační vlně přímo do Evropy.
Putin žádá zrušení alespoň části sankcí, aby dohodu opětovně potvrdil. Zdá se to podivné, když sám ruský prezident tvrdí, že jsou sankce bez efektu a najednou vyjednává o jejich zmírnění. Sám o sobě nevyhrožuje útokem proti civilním obchodním plavidlům, ovšem místo toho naprosto mafiánsky tvrdí, že by se těmto lodím mohla stát „nehoda“. Už tato prostá věta vzbuzuje takovou obavu v majitelích přepravních firem, že raději vůbec nenechají lodě vyplout.
Riziko pro Evropu
Další migrační vlna není jediným rizikem, které Evropě hrozí při neprodloužení takzvané Černomořské obilné iniciativy. V případě, že Ukrajina nebude moci exportovat výsledky své produkce do svých klasických odbytišť, bude muset přesměrovat vývoz do jediného místa na světě, kam to logisticky dokáže. K nám do Evropy. Příliv levného obilí by byl fatální pro Evropský zemědělský průmysl. V Evropské unii je zemědělství postaveno na dotační politice, a aby se mohlo cenou vyrovnat levnějšímu ukrajinskému obilí, muselo by dojít k navýšení dotačních titulů, což opět zaplatí evropský daňový poplatník. Dá se pouze složitě odhadovat, jak silná rána by to pro naše zemědělství byla, ale dá se předpokládat, že by mnoho lidí pohybující se v agro průmyslu přišlo o práci a možnost se samostatně uživit.
Erdogan zachrání všechny
Divoká karta mezinárodní politiky je Turecko. Člen NATO a dlouholetý žadatel o vstup do EU, který se rád kamarádí s východními totalitními režimy. V Turecku proběhly nedávno prezidentské volby, kde dosavadní prezident Erdogan těsně zvítězil. Od voleb se zdá, že se Erdogan rozhodl více přilnout k západnímu světu. Vidíme to u vyjednání vstupu Švédska do NATO, kdy Turecko podporu podmínilo opětovným otevřením vstupních rozhovorů s EU, které byly do této chvíle zmražené.
Turecko bylo v dohodě o vývozu obilovin z Ukrajiny klíčovým hráčem, který smlouvu vyjednal s oběma stranami. Sám Erdogan tuto mezinárodní dohodu inicioval. A v momentální době se snaží o její prodloužení a slibuje alternativu v podobě ochraných tureckých konvojů.
Trocha optimismu
Nejčernější scénáře jsou ovšem možné pouze v případě, že všichni představitelé v Evropě budou sedět s rukama v klíně bez jakéhokoliv alespoň načrtnutého východiska. V ideálním případě by Evropa mohla vydělat, odkoupením levného obilí z Ukrajiny a za cenu s přidanou marží ho prodá do zemí v Africe, kde je o něj zájem. Nezbývá než doufat, že dohoda bude obnovena, nebo existuje plán, jak nastalou nepříznivou situaci vyřešit. Dále alespoň vidíme, že přijaté sankce ruskou ekonomiku bolí takovým způsobem, že se snaží vyjednávat o jejich zmírnění.
Zdroje
https://www.unccd.int/resources/knowledge-sharing-system/state-statistics-service-ukraine
https://www.consilium.europa.eu/cs/infographics/ukrainian-grain-exports-explained/
https://www.forum24.cz/rusko-dohodu-o-vyvozu-ukrajinskeho-obili-prodluzovat-nebude-rekl-putin
