Článek
Když se v roce 2011 rozhořela občanská válka v Sýrii, režim Bašára al-Asada visel na vlásku. Kromě povstaleckých skupin se vláda musela vypořádat i s rozpínáním teroristů z Islámského státu. Situaci zvrátila ve prospěch Asadova režimu až ruská intervence, která sice konflikt neukončila, ale alespoň ho stabilizovala. Rusové však Asadův režim nepodporovali pouze kvůli sympatiím k tomuto diktátorovi.
Ruské angažmá v Sýrii mělo být předzvěstí toho, že jsou Rusové silní v mezinárodní politice a mohou z odepsaného diktátora, proti kterému se zvedl jeho vlastní lid, udělat opět silného vůdce. Není přesně známo, kolik peněz museli na podporu Asada vynaložit, ale nejspíš se jedná o desítky miliard dolarů.
Rusům se však, kromě možnosti zvýšit si svou reputaci, naskytla i příležitost, udělat si ze země předsunuté území pro operace v Africe. Již několik let se Rusové snaží rozšiřovat svůj geopolitický vliv v afrických zemích, kde podporují sobě loajální vůdce a výměnou získávají zdroje a bohatství, hlavně v podobě zlata a diamantů.
Důležitou roli hrály žoldnéřské jednotky, které Rusové do Afriky posílali. Destabilizace tohoto regionu nejen přinášela bohatství, ale zároveň zaměstnávala západní země, které často musely řešit situace, jež zde vznikaly. Ruské operace byly většinou řízeny a podporovány právě ze základen v Sýrii.
Tyto základny jsou však v současnosti v ohrožení ze strany syrských rebelů, kteří již některé ovládli i s vybavením. Klíčové základny v Tartusu a Hmímímu jsou sice stále pod ruskou kontrolou, ale podle zpráv z regionu je Rusové opouštějí spolu s loďstvem a letectvem, které zde bylo umístěno a sloužilo právě k operacím v Africe a na Blízkém východě.
Rusko sice svým angažmá v Sýrii chtělo demonstrovat svůj vliv a sílu, ale nyní se zdá, že si Vladimir Putin nejspíš bude muset vybrat, zda je pro něj důležitější Ukrajina, nebo Afrika. Obě destinace totiž pravděpodobně nebude schopný uhájit, a někde svůj vliv ztratí částečně nebo úplně.
Pro Ruskou federaci sice není ztráta Sýrie fatální, ale to, co mělo být demonstrací síly a vlivu, se stalo potupnou ukázkou nezvládnutí situace. Navíc je to velmi drahé selhání. Potupu završuje skutečnost, že celá operace rebelů trvala 11 dní, než se režim zhroutil. Devět let ruské přítomnosti v Sýrii s takovým výsledkem je možná ještě větší neúspěch než ten, který zažili Američané v Afghánistánu.
Samozřejmě není nemožné, aby Rusové situaci v Sýrii ještě nezvládli otočit nebo aby nevybudovali své centrum pro operace v Africe jinde, ale všechny způsoby by byly velmi nákladné, ať už finančně nebo personálně. Navíc řada afrických vůdců podporovaných Ruskem nyní vidí, že přítomnost Rusů v zemi neznamená neochvějnost režimu.
Zdroje:
