Článek
Ruská federace a předtím Sovětský svaz mají u mnoha lidí ve světě pověst neporazitelné mocnosti. Tato mylná představa je nyní hojně šířena v souvislosti s válkou na Ukrajině. Často je to dávané do souvislosti s tvrzením, že nemá smysl napadenou zemi podporovat, protože stejně prohraje a je to pouze plýtvání zdroji a vytváření záminky pro Rusko, aby dobylo i nás.
Podle lidí, kteří toto tvrdí, bychom neměli proti Ruské federaci jakkoliv vystupovat a spíše bychom s ní měli udržovat přátelské vztahy, abychom se nestali další obětí. Ruskou neporazitelnost mají dokládat neúspěšná tažení, která proti východní říši podnikli francouzský vojevůdce Napoleon Bonaparte a německý diktátor Adolf Hitler.
Tito dva sice válku proti Rusům prohráli, ale je to pouze selektivní výběr toho, co se zrovna hodí. Ruské území sice nikdy nebylo kompletně dobyto, ale válka se dá prohrát, i když vaše území zůstane netknuto. Ruskou federaci bychom jistě neměli podceňovat, protože je to jaderná velmoc, ale i přesto řadu válek Rusové v novodobé historii prohráli.
Rusko-japonská válka
Konflikt mezi Japonskem a carským Ruskem započal roku 1904. Japonci se tehdy nehodlali smířit s ruským rozpínáním na Dálném východě. Car potřeboval přístav, který by na rozdíl od Vladivostoku nezamrzal a byl celoročně k používání, aby mohl kontrolovat část Tichomoří.
Za tímto účelem si od Číny Rusové pronajali přístav Port Arthur, kde kotvila jejich flotila. Japonci se v roce 1904 rozhodli, že dobudou Korejský poloostrov, a aby jim Rusové nebránili, zároveň napadnou Port Arthur. Japoncům se podařilo zastihnout personál zakotvené flotily nepřipravený, takže útok nebyl zdrcující.
V průběhu roku bylo na přístav provedeno ještě mnoho útoků a na moři nastala patová situace. Japonci nezvládli zničit ruskou flotilu, ale ta nebyla schopná zasáhnout proti útočníkům na Korejském poloostrově. V průběhu roku se situace pro Rusy nevyvíjela dobře a car nařídil přesun další flotily z Baltu, která musela obeplout půl planety.
Než posily dopluly, přístav Port Arthur byl na začátku roku 1905 poražen. Aby pro Rusy nebylo potupy málo, Japonci vyslali proti připlouvající ruské flotile tu svou. Výsledek byl pro Rusy zdrcující – přišli o 21 lodí, zatímco japonské ztráty představovaly tři potopené torpédové čluny. Tento neúspěch vedl k ruským revolucím, které sice nebyly úspěšné, ale připravily půdu pro bolševiky v roce 1917.
Kapitulace v 1. světové válce
Ačkoliv se v 1. světové válce carské Rusko přidalo na stranu Velké Británie a Francie, které zvítězily nad Německem a Rakouskem-Uherskem, carské Rusko se konce války nedožilo. Rusové dokonce nejsou ani zařazeni na stranu vítězů. Je to kvůli tomu, že se Rusům na frontě příliš nedařilo.
Situace byla natolik kritická, že car Mikuláš II. se sám vydal na frontu, kde osobně velel. Ani to však nepomohlo a bylo nutné ustoupit, přičemž carská vojska utrpěla masivní ztráty. To vedlo k abdikaci monarchy. K moci se dostala prozatímní vláda, která chtěla ve válce pokračovat.
Ruské jednotky sice byly schopné postupovat, ale nebyly schopné provádět strategické manévry. To bylo z důvodu, že vojáci byli demoralizovaní a mnoho jich dezertovalo před přímým střetem s protivníkem. Země již byla z války unavená, což otevřelo cestu pro bolševiky vedené revolucionářem Leninem.
Ti chtěli uchvátit celou zemi a rozpoutali občanskou válku proti prozatímní vládě. Prozatímní vláda nebyla schopná pokračovat ve válce s Německem a zároveň bojovat s bolševiky, které podporovala ruská veřejnost. Proto byl rok před koncem války, v roce 1917, podepsán mezi Ruskem a Německem mír, který měl zastavit německý postup do hloubky ruského území.
Invaze do Afghánistánu
Když mluvíme o invazi do Afghánistánu, většinou si vzpomeneme na USA. Jenže mnohem dříve se o totéž pokusil Sovětský svaz. 24. prosince 1979 zahájili Rusové ofenzivu proti Afghánistánu. Komunistické vedení země se domnívalo, že půjde o záležitost vyřešenou během několika týdnů.
Byla použita stejná taktika jako při obsazování Československa v roce 1968. V noci z 24. na 25. prosince začaly na letišti v Kábulu přistávat sovětské letouny, které sem dopravily 30 tisíc vojáků. Tanky a další vojáci do země vstoupili z Tádžikistánu. Zpočátku vše vypadalo hladce, protože na počátku invaze byl zastřelen prezident země Háfizulláh Amín.
I když se Sovětům podařilo vyměnit původní vládu za loutkovou, setkali se s útoky mudžáhedínů. Ti bojovali podobně jako partyzáni v Evropě během 2. světové války. Uplynuly týdny a situaci se stále nedařilo dostat pod kontrolu. Z původních týdnů se staly měsíce a z měsíců roky.
Válka skončila dohodou o stažení sovětské armády ze země v roce 1987. Bylo to z důvodu, že Sovětský svaz byl již vyčerpán vojensky i ekonomicky. Sice se mu podařilo vyměnit vládu, ale nikdy se mu nepodařilo získat zemi pod svou kontrolu.
Zdroje:
