Článek
Často slýcháme, že mladá generace není k ničemu. Mladí muži jsou zženštilí a slabí a dívky promiskuitní a neschopné se postarat o rodinu. Ať už si to někdo brblá pod vousy, křičí to v městské hromadné dopravě nebo to napíše do internetové diskuze, je to vždy stejně nefér. Protože to, jací jsme a v jaké době žijeme, jsme nedefinovali my sami, ale právě generace před námi.
Existují totiž jednoduchá generační pravidla, která platí vždy a bohužel budou trvat nejspíše nadále. Prvním je, že starší generace vždy bude mít výhrady k těm mladším. To je celkem nevinné a odráží to vývoj společnosti. Mění se například hudba, která mladým přijde moderní, ale transformace se děje i napříč všemi ostatními aspekty společnosti.
Druhé generační pravidlo je však nebezpečné a ukazuje nám, jaká byla minulá generace a jaká bude ta naše. Slabé generace totiž generují špatné časy. Těžké časy zase dávají možnost zocelení nastupující generaci, která problémy překoná a začne lepší doba. Jenže dobré časy vytvářejí slabou generaci, která svou laxností zapříčiňuje těžké časy.
Podívejme se, v jaké době žijeme. Bezesporu je situace mnohem složitější, než byla například na přelomu tisíciletí. Jsme po celosvětové pandemii, bydlení je nedostupné, ceny naprosto všeho letí nahoru a momentálně hrozí, že politici napříč státy rozpoutají další velký konflikt světového a možná i jaderného rozměru.
Minulost se opakuje
Když vezmeme mladého člověka, který se narodil v roce 2000, stihl toho už spoustu prožít. Dvě ekonomické krize, nespočet brutálních teroristických útoků, celosvětovou pandemii i vypuknutí války v Evropě, která má potenciál přelít se za hranice Ukrajiny dále do západní Evropy.
To se příliš nepodobá generacím, které na nás nadávají. Nijak nehodlám zlehčovat období komunismu a následné zhroucení východního bloku. Jenže komunismus těm, kteří nebyli politicky aktivní, velmi usnadňoval život. Nikdo se nemusel bát o práci a bydlení. Nic nezdražovalo. Sice to bylo způsobeno tím, že stát určoval ceny i produkci, což bylo naprosto neefektivní a předurčené k zániku, lidé s tím ale neměli starosti.
Jenže i po dramatické změně režimu se stačilo přizpůsobit. Nebylo to jednoduché, ale to hlavně kvůli tomu, že tehdejší společnost byla apatická a po letech komunismu v ní chyběla dravost a podnikavost. I to je důvod, proč část podniků skončila v rukou zahraničních investorů, což je jedna z věcí, na které si generace, která u toho byla, stěžuje.
Doba, ve které žijeme a vyrůstáme, dnes mnohem více připomíná dobu na začátku minulého století. Tehdy došlo k rozsáhlému konfliktu známému jako první světová válka, následovala španělská chřipka a mladí lidé té doby to završili ekonomickou krizí.
Samozřejmě nelze pro nás ve střední Evropě srovnávat hrůzy světové války a válku na Ukrajině, ale minimálně pro mladé Ukrajince a Rusy je situace totožná. My tady v pohodlí svých domovů však také pociťujeme následky války. Navíc neustále existuje hrozba, že dojde k jejímu rozšíření i k nám a na naše města začnou dopadat ruské rakety.
My toto nezapříčinili
Proč nás, mladé, tedy tolik starších uráží? Chápu frustraci z doby. Také ji prožívám a věřím, že téměř všichni to tak máme. Ale to, že si ji někdo vylévá na mladé dívce, která nepustila někoho na sedadlo v autobuse, protože si bohužel nevšimla, že tam ta osoba stojí, přece není správné.
My totiž za současnou situaci nemůžeme. My jsme nevolili politiky, kteří nás dovedli až do tohoto bodu, kdy je vlastní bydlení i samostatný život spíše nesmysl než něco reálně dosažitelného. Proč jsme tedy terči zloby a frustrace? To generace před námi nám nachystala svět, ve kterém se nám všem těžce žije.
Za špatné chování může výchova, nikoli doba
Ano, je pravdou, že mnozí mladí se chovají hrozně. Znám několik takových, jejichž chování mi přijde trapné, nevhodné a občas i nechutné. Jenže většina z nás jsou naprosto normální kultivované lidské bytosti jako kdokoli jiný. A my, slušní, si nezasloužíme generalizování nějakým dovětkem typu „no jo, ti mladí.“ Podle toho, co slýchám, nebyli svatí ani dnešní dědečkové. Stačí si zavzpomínat a hned nám může dojít, že jsme stejní. Jako mladí bez úcty ke stáří, jako staří bez úcty k mládí. Všichni trošku sobečtí.
Za chování lidí může a vždy mohla výchova. Pokud jsou mladí nevychovaní, tak to není dobou, ale jejich výchovou. Co chceme od lidí, na které jejich rodiče kašlali a zanedbávali výchovu? Ještě hůře, jestli jsou stejní hulváti jako jejich děti, tak se není čemu divit, že se chovají, jak se chovají.
Úsměvné mi také přijde, když někdo starší nadává mladému člověku kvůli nevychovanosti a sám používá výrazy a chování, které by se nehodilo ani do hospody té nejnižší kategorie. Každá generace má určitou část lidí, kteří nejsou schopni se chovat s úctou, ale kdybych já nějakému staršímu hulvátovi řekl, že se nechová slušně, tak si maximálně vyslechnu, že jsem drzý a další nadávky.
