Článek
Komunistický režim na našem území zničil desítky tisíc životů, ať už popravami, vězněním, nebo omezováním. Totalitní režim po celou dobu své existence perzekvoval lidi, kteří měli opačné smýšlení než vládnoucí komunisté. Jelikož se jednalo o zločinný režim, nedává smysl odměňovat důchodem lidi, kteří se těchto zločinů účastnili a těžili z nich, ať už platem, nebo společenským postavením.
Lidé účastnící se lidových soudů, věznění, rozhodování o „vyhovujícím“ původu pro zaměstnání nebo studium, stejně jako ti, kteří obušky mlátili protestující, jsou dle mého názoru obyčejní zločinci. A pokud má dnes někdo příjem z nelegální činnosti, jeho výdělek se také nepočítá do výměru důchodu ani do odpracovaných let.
Naneštěstí, kvůli tomu, že komunisté předali vládu poklidně, se s nimi následně zacházelo v rukavičkách. Za své zločiny byli k odpovědnosti hnáni pouze jednotlivci, a dokonce bylo většině politiků umožněno převléci kabát a v rámci některé nové strany být nadále politicky aktivní.
Co je to důchod
Starobní důchod je formou pravidelně vyplácené dávky pro občany, kteří splnili dvě podmínky. Museli dosáhnout důchodového věku a museli po dostatečný počet let platit důchodové pojištění, popřípadě být v náhradní době, kdy se například starali o dítě nebo seniora.
Jeho výše je stanovena na základě součtu dvou částek. První je fixní a pro všechny stejná – představuje 10 % z průměrné mzdy. Druhá část se vypočítává z výše celoživotního výdělku a počtu odpracovaných let. Součet těchto částek je částkou, kterou daná osoba měsíčně pobírá od státu.
Jenže nastává etická otázka, zda by měli mít na důchod nárok i ti, kteří se živili neeticky, nebo dokonce nelegálně. Zvlášť, když za svou činnost pobírali nadprůměrný plat. Například příslušníci StB měli v roce 1989 průměrný plat 3 a půl tisíce československých korun, a žili si tak nad poměry, protože průměrný plat tehdy činil 3 170 československých korun. Jejich důchod by tedy měl být vyšší než důchod někoho, kdo vydělával průměrné peníze.
Nájemný vrah také důchod nedostane
Pokud se někdo živí zločinem, je zcela absurdní představa, že by měl nárok na státní důchod podle svých výdělků. Například nájemný vrah si jistě může vydělat horentní sumy. Jenže kdyby následně přišel na úřad s tím, že za svůj život vydělal X milionů za vraždy mnoha lidí, místo penze by dostal pobyt za mřížemi.
Pokud vezmeme podobný příklad, který není tolik extrémní, můžeme si představit jakéhosi ranaře pracujícího celý život pro mafii, který mlátí a zastrašuje veřejnost i ostatní gangy. Také se živí nelegálně a neměl by mít nárok na pobírání důchodu. Jaký je však rozdíl mezi ním a člověkem, který na příkaz státu mlátil obuškem protestující?
Představme si teoretickou situaci, kdy se k moci v Československu v roce 1948 nedostali komunisté, ale drogový kartel. Taková vláda by jistě z producentů drog udělala oficiální zaměstnání. A měl by člověk, který celý život vařil pervitin pro zločinný režim, mít nárok na důchod? Za mě rozhodně ne.
Ano, jsou to sice extrémní příklady, ale situaci vystihují perfektně. Naprosto objektivním a nijak nepřehnaným příkladem může být člen vedení nacistického koncentračního tábora, který byl určen pouze jako zadržovací a nikoli vyhlazovací. Jak se ten liší od člověka na stejné pozici v komunistickém pracovním táboře? Naprosto nijak.
Přitom tito komunističtí pohlaváři se mohli naprosto bez problémů zařadit do normálního demokratického života. Neměli bychom se však tvářit, že zločiny komunistického režimu jsou o něco méně zločiny než jakékoliv jiné. Proč by tedy lidé vykonávající komunistickou zlovůli měli žít s lepším důchodem než běžní obyvatelé stejného věku nebo snad členové disentu?
K disidentům jsme přistupovali jako k nepracujícím
Není to tak dlouho, co byl členům disentu přiznán alespoň průměrný důchod. Teprve v roce 2023 schválila současná vláda přiznání alespoň průměrných penzí pro členy disentu. Jedná se hlavně o lidi, kteří kvůli svému boji proti minulému režimu byli bez práce, ve vězení nebo museli odejít ze země.
Ti do minulého roku pobírali minimální důchody, protože nesplňovali zákonné podmínky pro pobírání nějaké nebo alespoň normální penze. Je zcela nepochopitelné, že ještě minulý rok se měli lépe důchodci sloužící komunistické moci než ti, kteří bojovali za svobodu a demokracii.
Nejsou všichni stejní
Samozřejmě, když mluvíme o tom, že by komunistům měl být odebrán nebo alespoň zkrácen důchod, nelze mluvit o všech, kteří byli v komunistické straně. V roce 1989 bylo ve straně přes 1 a půl milionu lidí a dalších 200 tisíc čekalo na schválení členství. Samozřejmě, většina z nich nebyla zločinci a komunisty se stali pouze proto, aby mohli vykonávat své profese nebo studovat.
Takové prospěchářství se dá asi omlouvat jednoduše tím, že „taková byla doba“. Jenže existují celá odvětví, kde lidé aktivně pošlapávali lidská práva. Ať už jde o komunistické soudce, žalobce, politiky nebo příslušníky státní bezpečnosti – ti všichni by měli nést odpovědnost za své zločiny minimálně v podobě toho, že jim bude zkrácen výměr důchodu na průměr doby, kdy sloužili represivní komunistické moci.
Anketa
Zdroje:
