Článek
Alexander Navalnyj byl původním povoláním právník. Vystudoval ruskou univerzitu Družba a následně Yaleovu univerzitu v Americe. Narodil se roku 1976 a zemřel ve věku 47 let. Zůstala po něm manželka Julia a dva potomci.
Narodil se v obci Butyň, ale následně vyrůstal ve vesnici Obninsk, která je vzdálena od Moskvy necelých 100 kilometrů. Jeho otec byl původem z Ukrajiny, a proto malý Alexej často pobýval u prarodičů právě tam. To ovšem bylo ještě v dobách, kdy se jednalo o Sovětský svaz.
Zemřel 16. února v trestanecké kolonii Ťumenské oblasti. Jako příčinu správa tohoto převýchovného a pracovního tábora uvedla krevní sraženinu. Jenže Navalnyj čelil již několika pokusům o otravu a byl pro režim Vladimíra Putina nebezpečnou osobou i během uvěznění. Co by jeho smrt mohla způsobit v ruském veřejném prostoru bude možné pozorovat v následujících dnech. A kdo tedy byl Alexander Navalnyj? A pohne tato událost s náladou v ruské společnosti?
Politická aktivita
U profese právníka dlouho nevydržel. Mnohem více ho uchvátila politika. Do té se původně zapojoval pouze jako pozorovatel a následně blogger. Jenže jeho zájem o veřejné dění přerostl k chuti podílet se na něm. Proto v roce 2000 vstoupil do strany Jabloko a již v roce 2002 se stal šéfem moskevské pobočky této strany.
Jenže ze strany byl v roce 2007 vyloučen kvůli svým rasistickým výrokům proti přistěhovalcům pocházejících z Kavkazu. Po odchodu z veřejných funkcí naplno rozjel svůj blog, který se stal velmi populární. Zároveň se začal angažovat v investování a stal se minoritním akcionářem největších ruských podniků. Díky tomu začal zjišťovat, jak jsou tyto firmy prolezlé korupcí.
Dosáhnul například obvinění jednoho z manažerů Gazpromu nebo odvolání ředitele banky kvůli korupci. Odhalil a publikoval také informace o tom, že státní podnik Transňeft zpronevěřil 120 miliard rublů.
Jeho boj proti zkorumpovaným elitám vedl jako aktivista a několikrát byl zdržen na nedovolených demonstracích, na které byl schopný dostat tisíce lidí. Energii vynaložil hlavně do souboje proti hlavě státu Vladimirovi Putinovi, který podle něj reprezentuje tento prohnilý systém tunelování státní pokladny.
V roce 2018 plánoval kandidovat na hlavu Ruské federace, jenže byl volební komisí shledán jako nezpůsobilý účastnit se voleb. Od té doby zveřejnil několik dokumentů o vrcholných ruských politicích a jejich utajeném majetku. Například přinesl informace o přepychovém paláci Vladimira Putina nebo film o korupčním schématu tehdejšího premiéra Medveděva. Nejspíše i díky tomu čelil téměř úspěšnému pokusu o otravu a následném uvěznění, ve kterém zemřel.
Následky pro Putinův režim
Momentálně se nedá říci, jestli byl tento opozičník záměrně odstraněn, nebo jestli zkrátka nezvládl tvrdé podmínky tohoto pracovního lágru. Dá se ale předpokládat, že kdyby nedošlo k jeho uvěznění, tak by žil ještě mnoho let. O to více je pravděpodobné, že síť jeho podporovatelů to motivuje k akci.
Ruská populace je sice k dění v politice poměrně apatická, ale smrt je vždy něco, co je dokáže dostat do ulic. Například po smrti opozičního novináře Borise Němcova se smutečního pochodu účastnilo přes 15 tisíc lidí. Tento pochod proběhl ve stejný termín, na který Němcov svolával demonstraci proti hospodářské politice.
I když se ruský režim může tvářit sebevíc stabilně, tak v tamější společnosti probublává mnoho neřešených problémů. Jde například o rodiny mobilizovaných vojáků, kteří jsou na Ukrajině již delší dobu, než všichni očekávali. Také jsou tu zklamaní podporovatelé Naděždina, jež byli ochotní stát hodinové fronty, aby mohli podpisem podpořit jeho kandidaturu. Tu však následně volební komise zarazila. Také existují vězni propuštění na svobodu za působení v soukromé armádě takzvaných Vagnerovců, kteří se většinově vrátili ke své kriminální aktivitě. Neměli bychom také opomenout frustraci v chudých zemích federace.
I díky tomu by pietní akce za Alexeje Navalného mohla přerůst v manifestaci proti režimu. Ten bude mít pouze negativní scénáře, jak se zachovat. Buď by mohl nedělat nic, a tím otevřít stavidla společenské frustraci, nebo by protesty mohl potlačit, a tím aktivizovat i další nespokojené. V obou případech by mohl masový protest působit jako sněhová koule, která jede z kopce a u toho na sebe nabaluje další sníh.
Zdroje:
