Článek
Na konci 2. světové války působili vůdci vítězných mocností USA, Velké Británie a Sovětského svazu jako spojenci, které nic nerozdělí. Jenže už za pár let mezi nimi došlo ke studené válce, která několikrát málem přerostla v jadernou válku. Na začátku všeho byla nedůvěra mezi britským premiérem Winstonem Churchillem a sovětským diktátorem Josifem Stalinem.
Churchill nevěřil, že země osvobozené Sověty budou moci samy určovat svou politickou budoucnost. Naopak si myslel, že státy jako Polsko, Československo nebo Východní Německo a další budou pod plnou kontrolou Sovětů, kteří si z nich udělají své vlastní kolonie.
Proto britský premiér ihned po porážce nacistického Německa nechal vypracovat plán, podle kterého válka v Evropě neměla skončit. Britské a spojenecké jednotky měly překročit dohodnutou linii a vytlačit Rudou armádu z východní Evropy. Tento plán byl nazván Operace Unthinkable.
Operace Unthinkable
Celý plán byl celkem jednoduchý. Britští a američtí vojáci měli nečekaně zaútočit na pozice Sovětů. Akce se mělo účastnit 47 brigád, které by pronikly na území bývalého spojence v oblasti Drážďan. I když tento Churchillův plán nebyl nikdy schválen, měl dokonce stanovené datum. Vše mělo proběhnout už 1. července 1945.
Drážďany byly uprostřed hranice sovětské fronty v Německu a takový úder, pokud by se podařil, by rozdělil Rudou armádu na dvě poloviny. Jednotky v západní části by byly odříznuty od veškerého zásobování. Po vytlačení Sovětů z Německa by spojenci pokračovali do Polska a zahnali by Stalinovu armádu zpět do Sovětského svazu.
Kromě 47 útočných brigád, které byly umístěny v západním Německu, se počítalo ještě s účastí polských vojáků osvobozených ze zajetí. Churchill dokonce počítal s pomocí bývalých příslušníků Wehrmachtu, kteří byli zajati na konci války. Vše bylo natolik riskantní, že samotný název, přeložený do češtiny jako „nemyslitelné“, tomu odpovídal.
Plán neměl podporu
To, že se tato operace nestala skutečností, bylo způsobeno tím, že další válku v Evropě nikdo kromě Churchilla nechtěl. Američané dlouhodobě podceňovali britská varování, že Sověti nikoho neosvobozují, ale naopak státy východní Evropy pouze okupují. Americký prezident Roosevelt a jeho nástupce Truman v tom viděli imperiální smýšlení samotných Britů.
V postoji Američanů také hrálo důležitou roli to, že 2. světová válka ještě neskončila. Hitler byl sice poražený a mrtvý a Německo obsazené, ale Japonsko stále vedlo boje. Proto nebylo možné americké vojáky ponechat v Evropě a navíc rozpoutat další válku s bývalým spojencem.
Také bylo pravděpodobné, že ani veřejnost by takové kroky nepodpořila. V USA a ve Velké Británii všichni považovali Sovětský svaz za klíčového spojence. Obyvatelé východní Evropy vítali Rudou armádu s nadšením jako osvoboditele od hrůzného nacismu a další válku si nikdo z obyčejných lidí nedokázal představit.
Ke všemu měl plán trhlinu v podobě načasování. I kdyby se prvotní překvapivý úder podařil, bylo pravděpodobné, že by další postup tak bleskový nebyl. Vojenské vedení, které se plánem zabývalo, varovalo, že by nebylo možné Sovětský svaz dobýt do zimy a Britové a Američané by dopadli stejně jako Napoleon a Hitler.
Z útočného plánu obranný
Samozřejmě britský premiér věc nebral tak, že rozpoutá válku jen tak. Churchill byl přesvědčen, že pokud nezaútočí na Sověty první, tak ti sami zahájí další válku ihned poté, co by američtí vojáci opustili kontinent. Vše vycházelo z přesvědčení, že Stalin má zájem získat pod svou nadvládu minimálně celé Německo, aby měl lepší přístup k Atlantiku.
Když Winston Churchill nezískal podporu pro svůj plán, rozhodl se útočný plán přetvořit na obranný. Ten počítal s tím, že Sověti zaútočí ve dvou směrech. Hlavní útok byl očekáván ve směru na Hamburk a druhý měl vést na sever, aby Stalin získal kontrolu nad Severním mořem.
Stalin o všem věděl
Existence takového britského plánu na konci 2. světové války byla před veřejností i světem pečlivě tajena. Do roku 1998 byl známý pouze nejvyšším představitelům armády a politikům v USA a Velké Británii. Ale jelikož už v té době panovala rozsáhlá špionáž mezi spojenci, je otázkou, zda o této možnosti vývoje nevěděl sám Stalin.
Nikdo ze sovětského vedení v této době nemluvil o Britech jako o protivnících. Jenže je pravděpodobné, že o plánu Sověti moc dobře věděli a to v takovém rozsahu, že by byli schopni čelit. Nasvědčuje tomu chování vojenského vedení Rudé armády.
Pouhý měsíc před plánovaným spuštěním operace Unthinkable totiž vydal generál Georgij Žukov rozkaz, aby se jednotky v Polsku rozmístily do obranných pozic a připravily se na případný útok ze západu. K útoku nakonec nedošlo pravděpodobně kvůli tomu, že britský premiér byl krátce po 2. světové válce ve volbách od moci odstaven.
Zdroje:
