Článek
Žijeme sice v 21. století, ale řada lidí má mentalitu podobnou té středověké. Odsuzování lidí kvůli jejich odlišnostem jsme se zkrátka zatím nebyli schopní zbavit. A přitom je přece každého věc, s kým co dělá, pokud je to v zákonných mezích. Stát by neměl nikomu nakazovat, jak má „správně“ žít. Natož, aby to dělala hlasitá menšina, které trhá žíly představa, že by opravdovou svobodu měli všichni lidé. Ona to totiž opravdu menšina je, dle průzkumů z poloviny roku podporuje zavedení práva na manželství pro všechny 58 % populace.
S manželstvím se pojí mnoho právních změn, které sezdaný pár čeká. Jednou z nich je možnost adopce dětí. A přitom české dětské domovy jsou plné dětí chtějící fungující rodinu. Tyto ústavy jim nejsou schopny zajistit adekvátní péči, jakou by jim poskytla milující rodina. I když se personál samozřejmě může snažit sebevíc, sdílené pokoje a dílny nikdy nenahradí fungující rodinu.
Navíc páry žádající o možnost adopce procházejí velmi přísným výběrovým řízením, kde se hodnotí jak zázemí, tak psychický stav budoucích rodičů. Strach, že by se adoptované děti dostaly do nevyhovujícího prostředí, je tedy zbytečný.
Jedna má známá má adoptované dítě. Popisovala mi průběh adopce a bylo to dle ní velmi náročné. Podotýkám, že má vlastní nově zrekonstruovaný byt. Ani po finanční stránce se nedá mluvit o tom, že by na tom byla špatně. Má průměrný plat a její manžel pracuje jako právník. Navíc je povoláním pedagožka. Byli tedy na adopci skvěle připraveni. I přes to celý koloběh kontrol a schvalování trval rok a půl.
Kritéria pro adopci
Klíčovou a logickou podmínkou pro adopci je zletilost a svéprávnost žadatele. Dále musí být splněn věkový rozdíl 16 let mezi věkem dítětem a adoptivními rodiči.
Dále je potřeba, aby dítě s adopcí souhlasilo. Pokud ještě nedosáhlo věku 12 let, tak je právně nezpůsobilé takový souhlas dát. Je to takto zavedeno, protože dítě v tomto věku není schopné adekvátně posoudit důsledky adopce. V tom případě rozhoduje opatrovník. Tím bývá zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten ve výsledku vyhodnocuje, jestli je rodina schopná poskytnout adekvátní prostředí pro vývoj.
Výsledné rozhodnutí je založeno na stavu prostorů, kde má být dítě vychováváno. To je důležité, aby neskončilo v nevyhovujícím prostředí. Taková kontrola probíhá několikrát a někdy i bez dalšího upozornění, aby sociální pracovník mohl vidět reálný stav domácnosti. Adoptivní rodiče musí projít řadou psychotestů. Ty mají za cíl zjistit, jestli jsou na výchovu dítěte připraveni. Popřípadě, jestli netrpí nějakou poruchou chování, včetně sexuálních parafilií.
Adopce homosexuálními páry
Argument, který se často používá je, že absence matky, nebo otce může mít pro dítě negativní vliv. Jenže máme tisíce, možná desetitisíce dětí, které vychovává pouze jeden rodič a druhý nejeví zájem. Mnoho průzkumů ve světě potvrdilo, že sexuální orientace nehraje roli v tom, jestli bude člověk dobrým rodičem.
Dále v souvislosti s tímto tématem bývá zmiňováno, že homosexuální páry netvoří tak pevné svazky. Jenže toto tvrzení nikdy nebylo ničím podloženo a je de facto vycucáno z prstu. Promiskuita se rozhodně neobjevuje více u lidí orientovaných na stejné pohlaví. Navíc páry různých pohlaví mají v manželství rozvodovost až 50 % všech sňatků. Takže kategoricky označit všechny páry stejného pohlaví, jako nestabilní, je naprosto mimo.
Momentálně je na našem území okolo 5 tisíc dětí bez domova. Toto číslo neustále roste a není příliš mnoho rodin, které by si je k sobě vzali. Hlavně musíme brát v potaz, jak se tam ty děti dostaly. Jenom málo z nich jsou sirotci, kterým zemřeli oba rodiče. Mnohem častěji jsou to děti, jejichž rodiče je zanedbávají, nebo o ně nejeví zájem. Časté jsou také případy, kdy se dítě stalo terčem násilí.
Přitom v prostředí, které projde a obstojí v dlouhém procesu schvalování adopce, jim tyto problémy nehrozí. Není tedy důvod upírat párům stejného pohlaví možnost snažit se adoptovat dítě. Prospělo by to všem zúčastněným. Páry by měly možnost vychovávat dítě. Děti by zase měly milující rodinu. A stát by přišel o velký počet dětí, které není schopný adekvátně vychovávat.
Je to proti přírodě?
Mnoho lidí tvrdí, že hlavní a nejsilnější argument proti adopci dětí páry stejného pohlaví je ten, že je to přece proti přírodě a děti mít prostě nemohou. Jenže tento argument padá na tom, kdo si vlastně děti adoptuje. Ve většině případů jde o lidi, kteří nemohou mít děti vlastní. A u nich je také možné argumentovat tím, že příroda nechce, aby měli děti. Kdybychom k nim tedy přistupovali stejnou logikou, nikdo z těch, co chtějí adoptovat dítě, by neměl mít tu možnost.
Navíc, často se setkáváme s rodinami, kde vládne alkoholismus, drogy a zločin. A tito lidé mohou mít dětí, kolik chtějí, a zvesela je posílat do dětských domovů. V horším případě je mohou zanedbávat a ubližovat jim.
Zdroje:
