Článek
Na území České republiky a ve většině střední Evropy se považuje kapr, připravený na různé způsoby, jako tradiční pokrm ke štědrovečerní hostině. Častou přípravou tohoto masa je smažení, dušení nebo vaření. Co se ale neliší, je příloha, kterou bývá bramborový salát. Tento pokrm je vnímán jako symbol hojnosti a bohatství.
Nejenom, že se k tomuto zvyku pojí řada tradic, například šupina z kapra pod talířem a jiné, ale zároveň je doprovázen špatnými podmínkami chovů kaprů a jejich neúměrnou bolestí. Rozhodně nejsem veganem ani nikoho neodrazuji od konzumace masa. Jen mi přijdou některé způsoby nakládání s kapry kruté.
Navíc konzumace kapra není nic, co by si většina lidí užívala. Na prstech jedné ruky bych spočítal, kolika lidem v mém okolí toto maso opravdu chutná. I přes to je to stále u většiny mých přátel běžné jídlo na vánoční stole. Jsou mnohem lepší jídla, a tím nemyslím jenom chuťově. I ze zdravotního hlediska existují výživnější potraviny, které si na Štědrý večer můžete naservírovat.
Mnozí mi mohou oponovat, že kapr je přece naše česká tradice. Jenže ani český, ani tradiční zdaleka není. Záleží, co člověk považuje za tradiční. Mnoho našich „tradic“ jsou pouze věci, které v nedávné době nahradily zvyklosti trvající stovky let.
S masem bychom měli zacházet eticky
To, že většina lidí konzumuje maso není nic, proti čemu bych chtěl nebo mohl bojovat. To, na co ale musím upozornit, je neetické zacházení se zvířaty. Nevím, jak moc jsou moje domněnky o přípravě masa reálné, ale porcování živých zvířat na ulici nebo takzvaně home made je podle mě za hranou společenské únosnosti.
Ano, je mnoho sezónně prodávaných mas, například svatomartinská husa. Nevšiml jsem si ale, že by se husám sekaly hlavy na ulicích, natož, aby si někdo bral živou husu domů s tím, že jí za pár dní zakroutí krkem. Toto se děje pouze na Vánoce a pouze s kapry.
V prodejních kádích, ze kterých se kapři prodávají, si můžeme všimnout jedné věci. Hlavně z rána po dodání jsou zde kapři opravdu stísnění. Ploutev na ploutvi se mačká v malých bazéncích a v jejich lepším případě je zabijí ihned potom, co si je někdo vybere.
Mnohem horší osud čeká ty kapry, které si někdo vezme a odnese v igelitce domů. Pro tyto kapry nejsou jejich poslední okamžiky pouze přeplněné kádě a taška bez vody. Následuje umístění do vany. Alespoň tak jsme to měli my jako malí u dědy. Ví vůbec někdo z těch, co toto provádí, jaká voda je pro kapry ideální? A následně ho klepnou kladivem v kuchyni. Doufám, že to nejsou pouze mé iluze, ale předpokládám, že zvířata, jejichž maso kupujeme v obchodech, zabíjí a porcují profesionálové.
Jíst se dá i lépe
Můj subjektivní pohled na kapry je takový, že horší rybu jsem nejedl. Nejsem fanouškem ryb z rybníků, které žijí v bahně. Proto mi kromě kapra vadí i maso ze sumce a podobných tvorů. Prodává se řada říčních ryb jako štiky nebo pstruzi. Jejich maso je nejen chutnější, ale i zdravější. Navíc již nežijeme za socialismu a náš trh je plný mořských ryb. Speciálně pro ně mám slabost a již několik let po sobě mám Vánoce s lososem. Letos plánuji vyzkoušet steak z tuňáka.
Obecně se říká, že konzumace ryb je zdravá. Jenže není ryba jako ryba. V případě, že vánoční kapr je jediná ryba za celý rok, kterou si dáte, tak alespoň, že tak. Jenže řada jiných je výživově mnohem lepší. Podle nutriční kalkulačky má 100 gramů pečeného kapra 140 kalorií a losos je na tom v tomto ukazateli stejně. Kapr má ale 16 g tuku, zatímco losos pouhých 6 g. S ohledem na bílkoviny je na tom losos také lépe, obsahuje 19 g proteinu a kapr pouze 11 g. Losos tedy dodá vašemu tělu lepší poměr živin.
Navíc kapři maso má tolik kostí, že v mnoha případech se večeře promění v horor. Představa, že může mně nebo mé blízké při každém soustu potkat kost zabodnutá do krku, mi nepřipomíná klidné svátky. Každoročně je mnoho lidí nutné ošetřit zdravotníky kvůli tomuto problému.
Tradiční pokrm z 20. století
I když mnoho lidí tento článek okomentuje, že jsem proti českým tradicím, faktem je, že kapr s námi u vánočního stolu není dlouho. Jeho první servírování na našem území na štědrovečerní večeři se dá dohledat v 19. století. Tehdy byl pouze raritním jídlem na způsob, jako by si dnes na Vánoce někdo dal humra. Samozřejmě si tuto pochoutku dát můžeme, ale rozhodně to není něco, co by nás napadlo jako první u slova Vánoce.
Postupem času se během 20. století kapří maso ustálilo jako onen tradiční pokrm. Dnes nám připadá, že je to zvyk, definující náš způsob štědrovečerní večeře, přitom to tak děláme sotva 100 let. To je teoreticky pouze jedna generace, vlastně s tím začaly naše babičky. Dříve přitom bylo mnoho jiných jídel, které se konzumovaly.
Většinou šlo o lokální druhy masa, které měly vyšší hodnotu. V oblastech lesů bylo naprosto běžné konzumovat zvěřinu. U říčních toků to mohl být pstruh. Ve městech byla oblíbená drůbež, popřípadě si bohatší lidé mohli koupit dovezené maso. A na vesnicích u rybníků je možné, že někdo konzumoval kapra, ale rozhodně to nebylo nic běžného.
Zdroje:
