Článek
Vatikán je sice nejmenším státem na světě, ale díky tomu, že zde sídlí samotná hlava křesťanství, má v náboženském světě významné místo. V historii Evropy se jednalo o centrum moci, kde se rozhodovalo o tom, kdo bude nebo nebude vládnout, a organizovaly se odtud křížové výpravy. V posledních desítkách let však papežský stolec ztrácí na důležitosti a kromě jisté míry morální autority již v podstatě nic neznamená.
To si však nemyslí naše vláda. Na konci října se setkal premiér Petr Fiala se sekretářem Pietrem Parolinem, aby společně podepsali mezinárodní smlouvu mezi naší zemí a Vatikánem. Podpis premiéra však pro dokument mezinárodního významu nestačí, a vše musí být ratifikováno parlamentem a následně prezidentem.
A co je obsahem smlouvy? To se dozvíme až v okamžiku, kdy bude tato smlouva ratifikována, pokud tedy neunikne od některého z členů parlamentu. Spekuluje se však, že se Česká republika například zaváže k uznávání práva na zpovědní tajemství pro všechny pracovníky působící na farnostech. To je však kritizováno právníky zastupujícími oběti sexuálního násilí. Ti tvrdí, že by to mohlo vést k tomu, že by v palčivých soudních procesech nemuseli zaměstnanci církve svědčit.
Jelikož je tato smlouva jedním z bodů koaliční smlouvy vlády, je nepravděpodobné, že by v parlamentu narazila. Kde však může narazit, je u prezidenta Petra Pavla. Ten je v této věci odtažitý a neprojevuje v ní žádnou aktivitu. Má to však být právě hlava státu, která obdobné smlouvy vyjednává. Prezident však pouze delegoval své pravomoci na premiéra.
Zda se nakonec dočkáme prezidentova vzdoru, se dozvíme nejpozději na konci volebního období. Kdyby však smlouva narazila, nebylo by to poprvé. Už v roce 2003 byla vyjednána obdobná smlouva. Celou dobu ji však z Hradu kritizoval tehdejší prezident Václav Klaus a nakonec ji odmítla Poslanecká sněmovna.
Ani v dobách Československa nebyla vzájemná dohoda mezi námi a Vatikánem jednoduchá. Vyjednávání začalo ihned v roce 1918, ale výsledkem byla po deseti letech v roce 1928 pouze smlouva o tom, že vznikne mezinárodní smlouva. To se však nikdy nestalo, protože v roce 1950 komunistický režim přerušil s Vatikánem styky, které byly obnoveny až v roce 1990.
Vatikán se sice prezentuje jako síla zastupující miliardu lidí po celém světě, ale stejně není důvod, proč tuto smlouvu přijímat. Jak v roce 2003 tvrdil Václav Klaus – a měl pravdu – svatý stolec nám nic nedává. Tato smlouva bude pro Českou republiku vždy nevýhodná, a i když k tomu neexistuje žádný veřejný průzkum, troufnu si tvrdit, že většině obyvatel je tato smlouva zcela lhostejná.
Vycházím z toho, že k římskokatolické církvi se během sčítání lidu přihlásilo pouze 741 tisíc lidí, což představuje 7 % celkové populace. Bez vyznání je naopak u nás přes 5 milionů lidí, konkrétně 47,7 % obyvatel. Jsme ateistická země a smlouva s Vatikánem je pouhé gesto, které je většině lidí stejně lhostejné.
Anketa
Zdroje:
