Článek
Hromadná doprava je jedním z nejvíce používaných způsobů dopravy. Navíc je to velmi výhodné pro plynulost dopravy. Dopravní zácpy jsou totiž nejen problematické pro běžné lidi, ale komplikují práci například záchranářům nebo podobným povoláním, které někdy potřebují každou vteřinu pro záchranu životů.
Jenže stále mnoho lidí raději sedne do auta a vyrazí do práce nebo za přáteli autem. Musíme si uvědomit, že architekti našich měst si většinou nebyli schopní představit takový dopravní nápor, který máme dnes a který nejspíše bude sílit každým rokem. Politici v čelech měst, ale i ve vládě, by měli aktivně hledat cesty, jak s tímto problémem naložit.
Jedním z možných řešení je rozvoj a zpřístupnění veřejné dopravy pro všechny lidi a motivování je k jejímu využívání. Na lince, kterou se dopravuji do práce, se mnou většinou jezdí minimálně 30 možná i 40 lidí. Kdybychom si všichni z tohoto autobusu vzali místo toho auto, tak bychom se nikdo nikam nedostali včas. A přitom by se k nám do autobusu určitě vešlo mnoho dalších.
Pokrytí je základ
Na rozdíl ode mě má přítelkyně jezdí do práce hlavně autem. Je to dáno tím, že cesta autem jí zabere necelých 10 minut. Zatímco kdyby využila městskou hromadnou dopravu, tak ji čeká 40-60 minut cesty se 2 přestupy. Ona by ráda jezdila do práce autobusem, ale zkrátka by musela vstávat mnohem dříve. Takto ušetří denně téměř 2 hodiny času, který může věnovat vydělávání na pokrytí nákladů, které jsou s autem spojeny. Další variantou by bylo kolo, ale bohužel tyto 2 městské části nejsou propojeny cyklostezkou a silnice je mezi nimi nebezpečná.
A zde je jeden ze základních problémů. Je samozřejmé, že nemůže vést linka odkudkoliv kamkoliv. Ale zrovna má přítelkyně jezdí z velkého sídliště do místa, kde sídlí mnoha firem s tisíci zaměstnanci. Města by s touto skutečností měla pracovat a tato místa pokrýt, aby lidé nebyli nuceni mít auto.
Kdyby byla autobusová síť dostatečně rozvinutá, nemuselo by se stávat, že budou lidé krátké vzdálenosti jezdit automobilem. Také jsou důležité intervaly, ve kterých městská doprava odjíždí. Mnoho lidí odradí představa, že se budou někde mačkat a možná si ani nesednou, když by mohli jet v klidu ve svém autě.
Naštěstí jezdím brzy ráno a jsem tedy ušetřen přetlaku na linkách. Ale pochybuji, že se něco změnilo od dob mého studia na střední škole. Někdy bylo velmi náročné už se jenom dostat do samotného dopravního prostředku, natož v něm vydržet celou trasu.
Cena je směšná
V mém městě platím za roční jízdné necelých 5 tisíc korun. Ještě mi město část částky vrací za to, že platím odpady. Jelikož jezdím denně, tak se to naprosto nemůže městu vyplatit. Samozřejmě, čím delší dobu platnosti poukazu kupujete, tím je jeho cena výhodnější, protože je v zájmu města, aby lidé hromadnou dopravu využívali.
Jenže já jsem pracující a mé finanční podmínky mi umožňují si zaplatit jízdné na rok. Jenže i když je cena přívětivá, tak je jistě mnoho lidí, kteří si to dovolit nemohou. Například nízkopříjmové rodiny s více dětmi se musí někde uskromnit, aby mohli platit jízdné do školy pro své děti.
Pokud se podíváme na naše hlavní město a rozpočet dopravního podniku, tak poměr výdajů a příjmů z jízdného je opravdu směšný. Zatímco výdaje za minulý rok byly téměř 20 miliard, tak příjmy z jízdného nedosáhly ani 4 miliard korun. Pokud by mělo město doplatit i to, co získá na jízdném, tak by to nebyl zase takový rozdíl. Hlavně, když má Praha rozpočet přes 100 miliard. Zde je tedy důležité upozornit, že zrovna v Praze jsou investice do městské dopravy astronomické kvůli započaté výstavbě nové linky metra. Ostatní města však takové výdaje nemají. Zároveň je velká část příjmů za dopravu od turistů, a ten by zůstal zachován, protože by se benefit vztahoval pouze na rezidenty.
Město by nás mělo za užívání veřejné dopravy odměňovat
Zdá se to úsměvné, ale dle mého názoru by mělo město opravdu odměňovat uživatele veřejné dopravy. Kdyby většina obyvatel využívalo tento způsob dopravy, tak by města ušetřila miliardy, protože by se zvýšila životnost pozemních komunikací. Takže nějaká forma benefitů by byla na místě.
V praxi by to mohlo vypadat zhruba stejně, jako u většiny pojišťoven. Města by měla aplikace, do kterých by občané sbírali body. Ty by dostávali za zaznamenané jízdy, které by si zapisovali do telefonu pomocí terminálů u vstupů. Stejně, jako se dá přes telefon koupit jízdenka u terminálu v autobusech.
Už by nejspíše bylo jedno, zda by se body počítaly za určitý počet jízd nebo za ujeté kilometry. Větší smysl by nejspíš dávaly za procestovanou vzdálenost, tam by ale bylo složitější měření a nutnost čipovat si při výstupu. To by však záleželo na odborné debatě a zkoumání, co by bylo atraktivnější pro lidi a zároveň výhodnější pro město.
Města by následně měla vytvořit katalog odměn, které by lidé mohli pořídit za nastřádané body. Z toho, co mě napadá, by mohlo jít o slevy na jiné placené služby obcí, jako jsou třeba odpady. Také by tam mohly být lístky do městských divadel nebo jiných kulturních míst v daném městě.
Není to tak jednoduché
Samozřejmě si uvědomuji, že veškeré problémy s dopravou ve městech nevyřeší to, že městská veřejná doprava bude zdarma. Přineslo by to s sebou i řadu problémů. Jedním z nich by bylo to, že by takto byly znevýhodněny jiné způsoby dopravy, jako například soukromí dopravci nebo cesty na kole či pěšky. To by vedlo k nižší potřebě zavádět inovace, ke kterým jsou nyní dopravci nuceni kvůli konkurenčnímu boji.
Také by hrozilo přeplňování spojů, které by nápor nových cestujících nemusely zvládat. To by řešilo již dříve zmíněné posílení stávajících spojů a vytvoření nových linek. Jenže to by stálo další peníze, což by města již nemusela být ochotná platit.
Jelikož je veřejná doprava velmi dobře dotována z Evropských fondů, tak věřím, že jednoho dne bude opravdu možné využívat městkou dopravu zdarma nebo za její využívání dostat ještě odměnu. Bohužel zatím není příliš mnoho komunálních politiků ve velkých městech k tomuto kroku nakloněno. Nezbývá než doufat, že se to v blízké budoucnosti změní a zahraniční trend se dostane i k nám.
Zdroje:
