Článek
Spolupráce v rámci takzvané Visegradské čtyřky (V4) probíhá mezi námi, Polskem, Slovenskem a Maďarskem. Je to spojenectví, které sahá daleko do historie. Jenže význam této organizace je dávno přežitý a její další existence je zcela zbytečná. Podívejme se na zájmy jednotlivých členů na poli mezinárodní politiky.
Tyto státy měly na konci minulého a na počátku tohoto století pádný důvod obnovit spolupráci. Tím byla společná příprava pro vstup do Evropské unie. Nadále se tyto státy snažily o další rozvoj spolupráce v rámci EU, jenže jak se již mnohokrát ukázalo, tak ani v rámci V4 nemáme na vše stejné názory.
Historie V4
Počátek spojenectví států V4 můžeme datovat do roku 1335. V tomto roce se v maďarském městě Visegrád setkali 3 králové. Mezi nimi byl český Jan Lucemburský, polský král Kazimír III. a uherský Karel I. Robert. Protože Slovensko tehdy samostatně neexistovalo, tak své zastoupení nemělo.
Účastníci tohoto setkání se zabývali hlavně vzájemnými vztahy v několika oblastech. Hlavní byla obchodní spolupráce, protože tehdy nebylo běžné, aby mezi sebou státy exportovaly tak, jak to známe z dnešní doby. Také se řešila mezinárodní politika vůči okolním státům. Dalším důležitým bodem jednání bylo stvrzení „věčného přátelství“. Tím se vladaři snažili navázat mír v našem regionu.
Jenže životnost tohoto spojenectví byla svázána hlavně se životem zmíněných panovníků. Následně se věci vracely do původních kolejí a v průběhu historie došlo k řadě střetů i navázání nových spojenectví.
Do největších sporů se státy V4 dostaly mezi první a druhou světovou válkou. Po rozpadu Rakouské monarchie totiž docházelo k rozsáhlým uzemním rozepřím. Část severního území Československa si nárokovalo Polsko a část Slovenska včetně Bratislavy si nárokovalo Maďarsko. Při vzniku naší republiky docházelo i k ozbrojeným střetům, které mnohdy končily řadou obětí na všech stranách.
Plnohodnotně se V4 opět zformovala na konci studené války v 90. letech minulého století. Řada postsovětských států totiž byla po pádu dosavadních režimů „ztracená“ v „novém“ světě. Noví prezidenti Československa a Polska se setkali s maďarským premiérem opět po letech ve Visegrádu. Jejich cílem byl společný postup při integraci do západních struktur.
Jenže následně s rozpadem Československa došlo opět k útlumu spolupráce, která byla následně zase obnovena v roce 1998 již s účastí suverénního Slovenska do podoby dnešní V4. Původním členům se podařil vstup do NATO v roce 1999 a Slovensko následovalo tento krok v roce 2004. V tom roce vstoupily všechny členské státy rovněž do Evropské unie.
Tím byl splněn účel tohoto spojenectví. Integrace do struktur západu již byla dokonána a zůstává otázkou, proč tyto státy stále i mnoho let poté plýtvají peníze svých občanů na pořádání zbytečných setkání čelních představitelů V4.
Dobré sousedství
Jedním z logických důvodů pro udržování tohoto svazku by mohl být ukryt v dobrých sousedských vztazích. A je samozřejmě výhodné se setkávat se sousedy a mít s nimi dobré kontakty. Jenže pokud se koukneme na skladbu našeho exportu, tak uvidíme, že sice k našim sousedům proudí většina našeho exportu, ale ne k těm, kteří jsou součástí V4.
Samozřejmě i se státy V4 obchodujeme hodně, ale naším klíčovým trhem je Německo. A proč tedy nemáme takto nadstandardní vztahy právě s Němci, kteří jsou pro náš průmysl nepostradatelní? Odpověď je jednoduchá - protože jsme v EU a nadstandardní vztahy máme se všemi.
Obchod je mezi státy unie volný, takže si můžeme v podstatě volně dovážet nebo vyvážet cokoliv, co chceme. Platíme dostatek peněz na diplomaty, kteří se v Bruselu domlouvají na vzájemných vztazích. Není tedy důvod platit další celé instituce.
Současnost
Momentálně jsou vůdčí osobnosti V4 premiéři daných zemí. Tedy Tusk, Orbán, Fico a Fiala, kteří se střídají v předsedání této organizaci. Samozřejmě probíhají schůzky i na úrovni prezidentské, či sněmovní, ale z logiky věci jsou premiéři ti s největším vlivem na dění.
Jenže momentálně se spíše ze spojenectví čtyř staly dva páry. V mnoha názorech na zahraniční směřování se shodne náš premiér se svým polským protějškem. Ti zastávají zcela opačné názory než jejich kolegové ze Slovenska a Maďarska. Už jen to zamezuje konstruktivnímu jednání. Poslední jejich schůzka budila spíše podivné než uspokojivé dojmy.
Po jednání Fiala deklaroval, že se v mnoha věcech leadeři V4 shodnou a v některých zase nikoli. To bylo krásně ilustrováno tím, že se s Ficem na stejné tiskové konferenci opět neshodl na interpretaci závěrů schůzky.
To, co získáváme z existence tohoto uskupení, není ničím jiným než tím, co už máme ze členství v EU. Takže tato nesourodá skupina je pouze plýtvání časem a penězi než něčím, z čeho bychom jako občané měli prospěch. Pokud tedy chceme rozvíjet sousedské vztahy, tak bychom k tomu měli přistupovat více dle ekonomických zájmů než na základě dávno vyhaslých sympatií postsověstkých politiků. Visegrádská čtyřka měla svůj díl na rozšíření EU a NATO a za to bychom měli být rádi, ale není již důvod tento subjekt udržovat.
Zdroje:
