Článek
Vládní politici se vždy dostávají do velmi nepříjemného postavení. Jako jediní lidé plně rozhodují o výši svého platu. Když si platy zvýší, jsou označováni za darmožrouty vysávající stát jen tím, že sedí v parlamentu. Naopak když si je nezvýší, mohou být lidmi obviňováni z populismu nebo z toho, že si stejně nakradou. Tento aspekt účasti ve vládě je velmi nepříjemnou cenou za tuto funkci.
Je známo, že být poslancem nebo dokonce ministrem je velmi lukrativní pozice. Nejde jen o prestiž a vliv, ale i o plat, o kterém by se průměrným Čechům mohlo jen zdát. Měsíční výplaty nejvyšších politiků běžně dosahují násobků průměrné mzdy. Jejich výdělek je však opodstatněný.
V době, kdy vláda chce, aby si občané utahovali opasky a uskromnili se, působí zvyšování mezd politiků jako červený hadr pro mnohé občany. Od příštího roku by měly platy politiků vzrůst o více než 14 %. To znamená, že plat ministrů poprvé přesáhne 200 tisíc korun měsíčně.
Proč musí být platy politiků vysoké?
Být vysoce postaveným politikem sice přináší řadu výhod, ale i rizik. Jedním z největších rizik je samotný chtíč člověka ve funkci. Je přirozené, že každý člověk se chce mít co nejlépe. A každý, kdo tvrdí, že by za žádnou sumu nikdy nezradil své ideály, buď lže, nebo si nechce přiznat pravdu.
Všichni máme svou cenu a nelze věřit, že tváří v tvář milionovým částkám by nás minimálně někde vzadu v hlavě nešimralo nutkání úplatek přijmout. Vždy jde pouze o to, jakou má daný člověk cenu. A ta je přímo odvozena od toho, jak je finančně zajištěný. Bude mnohem jednodušší uplatit člověka s minimální mzdou než někoho, kdo má měsíčně více než jiní za celý rok.
Běžný člověk toto nejspíše nikdy nebude muset řešit. Proč by ho také někdo měl uplácet? U politiků je to však přesně naopak. Ti jednají každý měsíc o zakázkách v hodnotě miliard korun a podnikatelé nebo lobbisté mají velký zájem na tom, aby vše dopadlo tak, jak si oni přejí.
A když máte na dohled zakázku v hodnotě miliard, pár stovek tisíc nebo milion už nehraje roli v tom, abyste vyhráli. Proto je nutné nejen spoléhat na čestnost a poctivost politiků, ale i je finančně zajistit, aby neměli důvod takové úplatky přijmout.
Proč to vláda lidem nevysvětlí?
Pro mě jako občana by bylo uspokojivým vysvětlením zvyšování platů politiků, kdyby mi bylo řečeno, že sílí korupční tlaky, proti kterým se nedaří bojovat jinak než motivací poslanců a členů vlády k tomu, aby úplatky nebrali. Koneckonců nikdo kromě vládních poslanců neví lépe, jak silné tlaky lobbistů ve skutečnosti jsou.
Jenže vláda s lidmi v tomto ohledu nejedná transparentně. Namísto otevřeného vysvětlení je zvyšování jejich platů zdůvodňováno tím, že jsou vlastně nuceni zvýšit své platy kvůli soudcům. Jejich platy jsou totiž zákonem vázány na ty politiků, a když platy politiků stagnují, soudci na tom jsou stejně.
Vše se odvíjí od zákona č. 236/1995 Sb., nazývaného „Zákon o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů, soudců a poslanců Evropského parlamentu.“ Podle tohoto zákona je zvyšování platů soudců vázáno na růst platů politiků.
Zákony jsou někdy komplikací pro každého zaměstnavatele, kteří se na ně mohou vymlouvat. Jenže u vlády, která disponuje mocí zákonodárnou, není nic jednoduššího než připravit novou podobu tohoto zákona. Navíc to není žádná novinka, tento problém se řeší už poněkolikáté.
Plat by si neměli určovat samotní politici
Samozřejmě i když by došlo ke změně zákona, v příštích letech by se jistě opět našly další „nevyhnutelné“ důvody, proč si politici musí zvýšit své platy. A stejně jako nyní to jistě zvedne vlnu nevole občanů, kteří to budou vždy považovat za pokrytecké.
Bylo by tedy dobré, aby politici nerozhodovali o svých platech přímo. Jenže to není úplně možné. Vše totiž závisí na rozhodnutí ministerstva financí, které tvoří státní rozpočet, jehož jsou platy politiků součástí. Rozpočet následně schvaluje vláda, poslanecká sněmovna, senát a nakonec prezident.
Vždy je tedy nutné, aby si svůj plat sami odsouhlasili. Měl by však existovat jasně daný mechanismus, podle kterého se budou jejich výdělky zvyšovat v návaznosti na ekonomiku státu i s ohledem na ostatní obyvatele. Například by se mohlo jednat o stejná procenta, jako se zvyšuje minimální mzda nebo důchod v následujícím roce.
Samozřejmě 1 % z průměrné mzdy je úplně jiná částka než 1 % z platu ministra, ale bylo by to fér. Navíc jasně daný způsob zvyšování by byl transparentní a spravedlivý. Například v příštím roce stoupne minimální mzda o 1900 korun, což představuje 10 %. Je minimálně nespravedlivé, že platy politiků rostou rychleji než platy těch nejhůře placených obyvatel.
Anketa
Zdroje:
