Článek
Vláda představila rozpočet pro rok 2025 a pro většinu je jeho podoba zklamáním. Odpůrci současné vlády jsou již tak zatvrzelí proti jejím čelním představitelům, že si vždy najdou něco, co kritizovat, a voliči vládních stran doufali, že vláda učiní kroky ke zkrocení veřejných financí. Jenže schodek 230 miliard korun není nic, co by se dalo považovat za rozumnou výši, a lidé to většinou stejně nepocítí.
Ono už je to ostatně taková klasika v naší zemi. U moci může být kdokoli, kdo mluví o rozpočtové odpovědnosti, ale volební rok je zkrátka volební rok. Naprosto běžně každá minulá vláda chtěla získat na svou stranu několik procent hlasů navíc tím, že vybraným skupinám lehce přilepší. Bohužel tváří v tvář propadu preferencí jde rozpočtová odpovědnost stranou.
I když jsem nevolil žádnou stranu z vládní koalice, rozumím lidem, kteří jim dali svůj hlas v očekávání, že pravicová koalice SPOLU vrátí rozpočet do rozumných mezí. Osobně si myslím, že není na škodu mít rozpočet lehce v dluhu, pokud jde o investice s jasně danou návratností.
Na rozpočtu je dokonce vidět, že finanční situace státu má potenciál se zlepšovat. Jasně to dokládá skutečnost, že rozpočet pro rok 2023 hospodařil celkově s 2192 miliardami a schodek činil 252 miliard. Ten pro příští rok počítá s 2316 miliardami a schodek je nižší než loni. To jasně dokládá, že státu peníze přibývají.
Jenže pokud by se státní schodek snižoval takovým tempem, vyrovnaný rozpočet bychom měli za 9 let. Samozřejmě by se během těchto let nemohla stát žádná významná událost, která by postihla naši zemi, jako pandemie nebo válka na Ukrajině. To je příliš pomalé tempo.
Jednání o rozpočtu
Co však na rozpočtu bylo sympatické, byl proces jeho vzniku. V našem politickém systému, kdy se na vládě podílí několik stran, je totiž poměrně složité vytvořit shodu v jednotlivých kapitolách, aniž by to ohrozilo stabilitu vládní koalice. Nyní z těchto jednání neprobíhaly veřejné výstupy a veřejnost se dozvěděla až finální podobu rozpočtu.
Pro některé je to netransparentní, ale někteří možná ocení, že se nemuseli během letních měsíců stresovat tím, že si jeden nebo druhý ministr stěžuje, že mu ministr financí zatrhl pár miliard, které stejně následně „najde“, protože byly nejspíše někde ztracené.
Přesně takové jednání jsme viděli u vlád minulých, kde to často provázelo okopávání koaličních kotníků a někdy i výhrůžky o konci vlády. Něco jako státní rozpočet je ostatně tak složité, že běžní lidé a nejspíše i někteří poslanci nerozumí tomu, kde se peníze najednou objeví nebo proč se někde nemůže přidat více.
Kam jdou peníze navíc?
Jelikož jsou příjmy státu pro příští rok vyšší o 124 miliard, logickou otázkou je, co vláda udělá s těmito penězi. Největší část inkasovalo ministerstvo dopravy, jehož rozpočet se zvýšil o třetinu. Vzrostly také investice do vědy a platy učitelů. Dále vláda plánuje podpořit rodiče s dětmi.
Vláda vysoký rozpočet obhajuje tím, že jde o investice. Jenže ono to tak úplně není. Dopravní síť v naší zemi je sice nedokončená a dlouhodobě podfinancovaná, ale to už více než 30 let a rozhodně je akutnější problém rozvrat státních financí. Navíc rozvoj silniční sítě není investice s jasnou návratností.
Sice bude nejspíše jednodušší dodávat různé lokální produkty do vzdálenějších prodejen, ale zisk z takového prodeje bude zanedbatelný a stát, ironicky řečeno, nejspíše přijde o část příjmu z prodeje pohonných hmot, protože lidé díky plynulejším trasám budou schopni jezdit úsporněji.
Splácení dluhu
Pokud je vláda nucena nebo ochotná jít s rozpočtem do dluhu, vždy by měla mít koncept, jak bude dluh splácet v dalších letech. Státní rozpočet je totiž ve vztahu k dluhům stejný jako ten rodinný a závazky se musí platit. Splátkám se říká mandatorní výdaje, které stát musí každý rok zaplatit, a patří sem například i důchody nebo platy státních zaměstnanců.
I když nejsme nejvíce zadlužená země v Evropě, patříme posledních 6 let k těm, které se zadlužují nejvíce. Nyní roční splátka dluhu dosahuje téměř 100 miliard a čím více se zadlužujeme, tím více toto číslo roste. Samozřejmě se můžeme dostat do bodu, kdy nám již nikdo nebude ochotný půjčit a vláda se bude muset obejít bez 230 miliard, které si nyní půjčuje.
Vláda rezignovala na znovuzvolení
Vládní politici rozpočtem jasně ukazují, že nehodlají usilovat o reálné znovuzvolení do čela vlády a zároveň rezignovali i na rozpočtovou politiku. Na voliče opozice ani nevoliče nejspíše neudělají dojem investicemi do dopravy, která se projeví až s odstupem několika let.
Další astronomický schodek určitě nepotěší ani ty, kteří volili vládu v roce 2021. Zatím se to sice v předvolebních průzkumech příliš neprojevuje, ale vláda Petra Fialy své voliče servíruje komukoli, kdo obviní vládu ze špatné rozpočtové politiky a slíbí, že to bude dělat lépe. Je úplně jedno, zda to bude Miroslav Kalousek, nebo kdokoli jiný, nespokojení voliči koalice SPOLU ho vynesou do Poslanecké sněmovny.
Zdroje:
